Proč?
V návaznosti na stále rostoucí důraz na řešení zajištění ochrany objektů pro bydlení, školských, zdravotnických a obdobných staveb před hlukem byla novelou zákona č.258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví (z. č. 267/2015 Sb., § 77 odst.2 - 5), stanovena stavebníkům rodinných domů nová povinnost spočívající v tom, že záměr stavebníka musí být posouzen z hlediska ochrany před hlukem a v případě potřeby je to stavebník, kdo musí zajistit (zaplatit) protihluková opatření podle stavu aktuálního, ale i budoucího hlukového zatížení území (např. plánovaná výstavba dopravní komunikace) pro svou stavbu, a to i pro stavbu rodinného domu, kupříkladu v případě výstavby v blízkosti významné komunikace. Pokud tak stavebník neučiní, nemůže žádat, aby tato opatření provedl provozovatel zdroje hluku.
Sledovanou právní úpravou se má zamezit případům, kdy stavebníci umísťovali stavby blízko rušných komunikací či provozů, respektive v hlukově zatíženém území, a následně požadovali na původcích hluku realizaci protihlukových opatření z důvodu ochrany před hlukem. Dopad právní úpravy však ponese každý stavebník bez výjimky.
Co to znamená pro praxi?
Pro stavebníka rodinného domu a také pro stavebníky bytových domů a jiných staveb (přesný výčet stavebních záměrů je uveden v §77), přibývá další povinnost zajistit si v přípravné fázi, čili ve fázi vyřizování příslušného oprávnění k umístění stavby, kladné závazné stanovisko orgánu ochrany veřejného zdraví – tedy příslušné hygienické stanice. Bez jeho získání nebude moci stavební úřad stavbu příslušným rozhodnutím povolit.
Do budoucna obecně tak stavebník bude muset více přemýšlet, kde stavbu bude realizovat a to i v závislosti na platné územně plánovací dokumentaci v území a v ní navržených avšak dosud nerealizovaných záměrů, které mohou být zdrojem hluku. Pokud bude územním plánem nový zdroj hluku navrhnut, bude třeba, aby stavebník doložil hlukovou studii.
Dopad pro stavebníky?
Ekonomický i časový. V rámci kalkulace ceny musí být stavebník připraven na možnost navýšení ceny přípravné fáze o cenu samotného měření (která nemusí být zanedbatelná, neboť záleží na lokalitě a původci hluku, nadto jej může provádět pouze vybraný okruh osob), případně záměrů stanovených zákonem i cenu hlukové studie a dále cenu za realizaci navržených protihlukových opatření. V krajním případě se může stát, že stavebník na základě požadovaných protihlukových opatření a jejich ekonomické náročnosti od stavebního záměru upustí, byť si v dobré víře koupil podle územního plánu pozemek vhodný ke stavbě rodinného domu.
Časová náročnost vychází z omezení ročního období, kdy je možné samotné měření hluku provádět (březen – říjen). To znamená, že v období listopad – únor nebude moci hygiena závazné stanovisko vydat, bude-li měření hluku stanoveno. Časové omezení ve vazbě na nevědomost nové povinnosti potrápí nejednoho stavebníka a může být důvodem nerealizování projektu a čerpání dotačních titulů.
Zdroj: Fotolia.com - Rido
Co v praxi můžeme čekat?
Problémem praxe je opětovná neinformovanost všech i nejasnost v aplikaci požadavků na zajištění ochrany před hlukem ze strany orgánů veřejné správy. Ponechme stranou způsob, jakým byl §77 v jeho konečné podobě implementován do novely zákona o veřejné ochraně zdraví. Je třeba se ale připravit a obrnit proti nejednotnému postupu v aplikaci povinnosti. Dle zjištěných informací se bude postupovat v každém případě individuálně, to znamená, že rozsah potřebných podkladů žádosti pro účely posouzení hygienickou službou bude vyplývat z konkrétní situace v území a tedy bude vše odvislé od konkrétního požadavku konkrétního úředníka. Problémem pro praxi pak může být právě zatím nekoordinovaná „volnost“ ve stanovování rozsahu a způsob měření hluku, kdy právě úředník bude určovat způsob a místa měření, popřípadě bude požadovat jiný způsob vyhodnocení hluku – například povinnost zpracovat hlukovou studii.
Jak postupovat?
Z podkladů, které jsou k dispozici (vycházím z podkladů dostupných z webových stránek Krajské hygienické stanice Zlínského kraje) je patrné, že primárně je posouzení hluku „přehozeno“ na projektanty, kteří mají v projektové dokumentaci vyhodnotit, zda se rodinný dům nachází v hlukově zatíženém či nezatíženém území. Pokud v dosahu stavby stávající zdroj hluku není, pak projektant vyhodnotí, že rodinný dům se nenachází v hlukově zatíženém území. Primárně tedy náročnost hluku bude posuzovat projektant, je však otázkou, zda úředník bude moci jeho závěry uvedené v projektové dokumentaci kontrolovat a jak se v takovém případě bude postupovat. To ale nechme praxi.
Pokud projektant vyhodnotí, že rodinný dům se nachází v hlukově zatíženém území, bude třeba doložit protokol z měření hluku provedeného akreditovanou nebo autorizovanou osobou a v případě potřeby navrhnout odpovídající protihluková opatření.
Co tedy musí nově obsahovat projektová dokumentace?
Prakticky je tedy z hlediska posouzení ochrany před hlukem nutno na příslušnou hygienickou stanici zaslat žádost o vydání závazného stanoviska k projektové dokumentaci, ze které musí být zřejmé, o jakou stavbu rodinného domu se jedná a v jakém území bude postavena. Nově pro potřeby posouzení hluku a mimo předepsané náležitosti stanovené vyhláškou 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb z pohledu orgánů by měla projektová dokumentace obsahovat posouzení vlivu okolí na stavbu rodinného domu, kdy v projektové dokumentaci má být uvedeno, zda je v blízkosti nějaká komunikace, železniční trať, výrobní provozovna (tj. potencionální zdroje hluku), přičemž vše musí být doloženo situací širších vztahů a popisem v projektové dokumentaci. Rovněž byl sdělen požadavek i na předložení výřezu z územního plánu ve vazbě na to, zda je v blízkosti naplánována trasa nějaké nové komunikace či průmyslové zóny.
S ohledem na nejednotnost a zejména individualitu postupu v závislosti na umístění stavby se však můžeme v praxi zřejmě dočkat i dalšího výčtu požadavků mimo zde uvedených. Proto doporučujeme se vždy na konkrétní požadavky informovat u orgánu (pověřeného pracovníka), který bude vydávat závazní stanovisko.
Zdroj: Fololia.com - m-billionphotos.com
Právní úprava - §77
77 odst. 2
V případě, že je v platné územně plánovací dokumentaci uveden záměr, u kterého lze důvodně předpokládat, že bude po uvedení do provozu zdrojem hluku nebo vibrací, zejména z provozu na pozemních komunikacích nebo železničních drahách, nelze ke stavbě, která by mohla být tímto hlukem či vibracemi dotčena, vydat kladné stanovisko orgánu ochrany veřejného zdraví, aniž by u ní byla přijata opatření k ochraně před hlukem nebo vibracemi. Postup podle věty první se nepoužije u záměrů, jejichž součástí je veřejná produkce hudby.
77 odst. 3
„Stavební úřad vždy zajistí, aby záměr žadatele ke stavbě bytového domu, rodinného domu, stavbě pro předškolní nebo školní vzdělávání, stavbě pro zdravotní nebo sociální účely anebo k funkčně obdobné stavbě a ke stavbě zdroje hluku byl z hlediska ochrany před hlukem posouzen příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví“.
77 odst. 4
„Žadatel o vydání územního rozhodnutí, územního souhlasu nebo společného souhlasu ke stavbě podle odstavce 3 do území zatíženého zdrojem hluku předloží příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví pro účely vydání stanoviska podle odstavce 1 měření hluku provedené podle § 32a a návrh opatření k ochraně před hlukem. Stejnou povinnost má žadatel, který hodlá předložit stavebnímu úřadu návrh veřejnoprávní smlouvy a žadatel o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení ke stavbě podle odstavce 3.“
77 odst. 5
„Neprovede-li stavebník dostatečná opatření k ochraně před hlukem, nemůže žádat, aby tato opatření provedl provozovatel, vlastník nebo správce zdroje hluku. To neplatí, dojde-li k prokazatelnému navýšení hluku ze zdroje hluku; co se považuje za prokazatelné navýšení hluku, stanoví prováděcí právní předpis.“.
Článek je zpracován ke stavu, který panuje v měsíci lednu 2016. Je možné, že v průběhu aplikace novely může dojít ke změně postupu v činnosti orgánů veřejné správy od postupu tak, jak byl popsán v tomto článku. Vždy doporučujeme obrátit se na příslušného pracovníka orgánu hygieny.
Sdílet / hodnotit tento článek