Šikmé střechy

Rozeznáváme několik tvarových typů střech, které se někdy vzájemně kombinují:

• Pultová (jedna střešní plocha s jednou okapní hranou)
• Sedlová (dvě střešní plochy stýkající se v hřebeni se dvěma okapními hranami)
• Valbová (více střešních rovin, okapní hrana je po celém obvodu objektu)

Již tvarem a sklonem střechy můžeme ovlivnit kvalitu celé stavby a možnosti využití vnitřního prostoru. Na počátku každého projektu musí stát promyšlené rozhodnutí, volba optimální varianty pro konkrétní dům, jeho tvar a zeměpisnou polohu. Je třeba počítat s klimatickými podmínkami vlivy deště, větru, slunečního záření.

Základní třídění střech podle sklonu vnějšího povrchu střešní plochy (ČSN 73 1901)

• šikmé střechy (sklon vnějšího povrchu 5° < α ≤  45°)
• strmé střechy (sklon vnějšího povrchu 45° < α < 90°)

Charakteristické skladby střešních plášťů

• jednoplášťové skladby (pro nezateplené prostory)
• dvouplášťové skladby (nejčastěji používaná s jednou provětrávanou mezerou)
• tříplášťové a víceplášťové (méně často využívané s více vzduchovými mezerami – např. před i za pojistnou hydroizolací)

Zvláštní pozornost musíme věnovat návrhu šikmé střechy. Každá vrstva střechy má svoji specifickou funkci (hydroizolační vrstva, pojistná hydroizolační a tepelněizolační vrstva a parozábrana). Důležité je znát nejenom vlastnosti jednotlivých materiálů, ale také způsob, jak tyto vrstvy kombinovat, kam je ve skladbě umisťovat a jak si nimi dále pracovat například v detailech.

Hlavní účel jednotlivých vrstev šikmé střechy

Projděme si hlavní funkce vrstev typické šikmé střechy směrem od exteriéru po interiér. U hlavní hydroizolační vrstvy (krytiny) je nutné dbát na povolený sklon střechy a zatížení nosných konstrukcí. Velikost větrané mezery se odvíjí od sklonu střechy a vzdálenosti hřebene a okapu. Pojistná hydroizolační vrstva je taktéž navrhována pro konkrétní sklon střechy, a podle požadovaného difuzního odporu, pozor se musí dát na přesahy, předepsané podle sklonu. Tepelně-izolační vrstvu, nejčastěji skelnou vatu ale používají se i jiné, dnes již běžně nestačí dávat pouze mezi krokve, proto se využívají i pevné izolace (např. PIR) a nadkrokevní systémy. Parozábrana by měla být umístěna co nejblíže interiéru ale tak, aby nemohla být poškozena (například montáží elektroinstalace). Nesmí být perforovaná a musí se dbát na její správné vyřešení a utěsnění ve spojích a detailech.

Detaily

Velkou pozornost věnujeme praktickým příkladům řešení detailů střešních plášťů, protože udělat střechu v ploše není až takový problém, náročnější úkol je vyřešit správně veškerá napojení a detaily. To jsou místa, která jsou nejčastěji předmětem nefunkčnosti střechy a reklamací.