REKLAMA

Záchody pro školu v Bao Lac: Moderní zázemí z hlíny a bambusu

Organizace Spojených národů (OSN) vede v patrnosti úkol „Zajištění udržitelnosti životního prostředí“ jako jeden z osmi rozvojových cílů tisíciletí (Millennium Development Goals). Čím se tento programový bod dotýká architektury a designu?
Záchody pro školu v Bao Lac: Moderní zázemí z hlíny a bambusu

Souvisí totiž mimo jiné se zlepšováním a budováním sanitačních zařízení, které mají lidem po celém světě zpřístupnit to, co jim dosud schází: pravidelnou hygienu, toaletu, pitnou vodu. Mohlo by se zdát, že svět má i závažnější starosti k řešení, než jen kvalitu WC v rozvojových zemích, ale statistika OSN hovoří jasně.

Problém, který začíná velkou potřebou

I když se to může zdát banální, přímý přístup k toaletám, záchodům a hygienickým zařízením všeho druhu a typu pozbývá 2,5 miliardy obyvatel planety Země. O vyspělosti globální civilizace vypovídá stejnou měrou nejen to, že létáme do vesmíru nebo vyrábíme elektřinu z dopadajícího slunečního záření, ale také že stále jedna miliarda lidí z nás chodí vykonat svou potřebu za nejbližší keř.

Dopad takového počínání na životní prostředí (ať už „přehnojením“ půdy, tedy eutrofizací, nebo znečištěním zdrojů podzemní vody koliformními bakteriemi) nebo zdraví obyvatel (masivní zamoření infekčním materiálem, epidemická šíření chorob) je značný. Výsledkem podle OSN je, že 1,7 miliardy lidí v oblastech bez hygienického zázemí trpí vleklými průjmy, a přibližně 760 000 dětí ročně zemře v důsledku nákazy cholerou, tyfem nebo žloutenek.

OSN chápe přístup k hygienickým zařízením jako jedno z nepopiratelných lidských práv, a proto se v rámci Millennium Development Goals pokusila v rozmezí let 2000-2015 snížit počet lidí bez hygienického zázemí o 50 %. I když ještě nemáme k dispozici přesná čísla, nedá se předpokládat, že by tento ambiciózní plán došel bezezbytku svého naplnění. Mnohdy tomu bylo právě proto, že plánovaná výstavba sanitačních zařízení nevycházela z reality konkrétních lokalit.

Budovat kanalizační systém v izolovaných rurálních komunitách je ekonomicky neprůchodné, stejně jako stavba toalet plošně uprostřed buše. Skutečná realizace by vyžadovala zacílení na konkrétní komunity, znalost o porozumění jejich denní rutině, a s tím i širokou diverzifikaci jednotlivých projektů pro konkrétní oblasti. A přesně to se podařilo architektonickému studiu H&P Architects (HPA) ve Vietnamu.

HPA připravuje řešení na míru

Převážně vietnamské studio HPA vzniklo v roce 2009, jako volná skupina složená z architektů, plánovačů inženýrů a projektových manažerů. Jejich mottem se stalo „poskytování profesionálních řešení šitých na míru klienta“. První tři léta se soustředili spíše na „standardní“ projekty z oblasti kancelářské, rezidenční a resortní výstavby, postupně ale v jejich práci převládal prvek uceleného urbánního plánování, a s tím i první projekty environmentální či edukační výstavby. „Tvrzení, že přístupnost toalet je zcela minoritní téma bez dopadu na okolní svět je scestné,“ zaznívá z HPA.

„Například Světová banka varuje, že katastrofální úroveň hygieny v Indii se odráží sekundárními náklady - na zdravotní péči kvůli vyšší nemocnosti obyvatel, snížené kvalitě pitné vody, poklesu výnosu zemědělského hospodaření – částkou 53 miliard dolarů, tedy 6 % HDP!“ A proto, že se HPA nyní soustředí na nejrůznější environemntal-friendly řešení, rozhodla se realizovat vlastní projekt v oblasti zvýšení dostupnosti sanitačních zařízení. A tak se začala psát historie TOIGETATION.

Školy bez toalet jsou časovanou bombou

Název TOIGETATION vznikl sloučením tří samostatných pojmů (Toliet+Washing+Vegetation), které zrcadlí plný objem projektu. Ve Vietnamu je běžné, že ve školských zařízeních nenarazíte na veřejnou toaletu. A tam kde ji mají, by se vám nejspíš ani nechtělo ji využít. Podle vietnamského Národního ministerstva zdraví (NMH) celkem 88% zařízení neodpovídá hygienickým a zdravotnickým standardům, a prakticky čtvrtina takových institucí nedisponuje toaletami vůbec.

Vláda má pochopitelně zájem na zlepšení této situace, ale nedisponuje dostatečnými prostředky, a pokud, tak se snaží investovat spíše do „velkokapacitních“ školských zařízení ve větších městech, než někde v izolovaném podhůří. HPA naopak zvolili venkovskou oblast provincie Cao Bang proto, že tady ve vesničce Bao Lac škola existuje, ale příslib na změnu by sem v podobě peněz došel až za dlouhá léta. „Prostě jsme chtěli pomoci tam, kde je to aktuálně nejvíc zapotřebí,“ říká šéf-designér, Ngyuen Hai Hue. „Konkrétní místo, jasně dané dispozice, a jim na míru ušité řešení, přesně tak jak máme v zvyku pracovat.“

V Bao Lac žije ve 257 domech přibližně 1700 obyvatel, přičemž z hlediska složení se jich 98 % k vietnamským „minoritám“, etnikům H´Mong a Dao. Pohledem národní ekonomiky jich celkem 70 % žije pod hranicí chudoby. Neexistuje tu elektřina, kanalizace, telekomunikace a pokrytí signálem. Nevede sem silnice, není tu obchod. Bao Lac je prostě uzavřeným světem, skrytým před zraky okolí. V něčem se ale Bao Lac přeci jen vymyká. Mají tady totiž školu Son Lap (nejbližší další je vzdálena 65 kilometrů), do které dochází 485 žáků.

Pro místní obyvatele je tak udržení této vzdělávací instituce prioritou, protože možnost vzdělání mladé generace chápou jako jedinou možnost na lepší budoucnost. Několik baráků z bambusu, se střechami zakrytými vlnitým plechem, slouží k ubytování učitelů a několika žáků, výuce deseti tříd a také jako zdejší komunitní centrum. Toalety a hygienické zařízení zde zcela chyběly, tedy do doby, než byl zahájen projekt TOIGETATION.

Práce s terénem i přírodními materiály

HPA kladly důraz na tři prvky: rychlou konstrukci, nízkou cenu materiálu a široké možnosti aplikace. Samotný návrh je inspirován obrazem stromu s rozložitou korunou, který překrývá bezprostřední okolí a poskytuje stín a soukromí. Lokací se stala terasa na úpatí hory Phja Da, k níž škola Son Lap v Bao Lac přiléhá. Terasu a okolní terén bylo zapotřebí před vlastním započetím prací upravit a zarovnat sklon (poměr výkopu a dorovnání svahu materiálově 1:1), ale vzhledem k tomu, že součástí přípravy základů bylo i kopání jam na jímky, samotnou realizaci to neprodražilo.

Projekt počítal se zapojením tenké vnější vrstvy vegetace jako zelené fasády (tisovec dvouřadý a liánovité, popínavé rostliny), která umocní zastiňující efekt. Zároveň tak objekt TOIGETATION zapadá do krajiny a nepůsobí rušivým dojmem, je přirozenou součástí okolní zeleně a školní zahrady. Vegetace navíc napomáhá zlepšovat vnitřní klima, bránit zbytečnému profukování a zesilovat nosnou strukturu.

Vnitřní jádro tvoří dva páry toalet obestavěných cihlovou zdí a dvě sprchy oddělené bambusovou zástěnou, zastřešené plechovou střechou. Součástí objektu je také umývárna, vytvořená z několika betonových skruží. Střecha je uzpůsobena k jímání dešťové vody do tanku. Tato voda je dále využita při splachování. Voda ze sprch a umyvadel je dále jímána a přečerpávána do přečišťovacího zařízení. Přečištěná voda je dále využívána k zálivce na blízké zahradě. Na stavbě se podíleli všichni interesovaní obyvatelé Bao Lac a okolí. Při pracech, které byly rozloženy do tří týdnů, pomáhali učitelé, rodiče i studenti. Místní podpořili realizaci například tím, že zajistili část přírodního stavebního materiálu, zejména bambusové nosníky.

Při stavbě byly využity lokálně vyráběné materiály, například domácí pálené cihly, a s trochou nadsázky můžeme zmínit i „recyklační“ potenciál, díky využití starých betonových skruží pro jímky. Z hlediska užité metodiky se pracovalo s velmi primitivními postupy na úrovni ruční práce: zavěšování, vázání, vyplétání. TOIGETATION je dobře zakotven k povrchu, a je odolný vůči nenadálým výkyvům počasí. Pokud jde o náklady (které se blíží 3000 dolarů) je nejdražším prvkem celé stavby set solárních panelů, které zajišťují energii pro chod přečišťovací stanice a čerpadla.

Výstavba jako prostředek výuky

HPA pohlíží na výstavbu toalet, umýváren a sprch v Bao Lac také jako na zajímavý praktický předmět k výuce, který se navíc neomezuje jen na školní prostředí. „Během realizace projektu se otevřel zajímavý dialog mezi lokálními komunitami, ať už jde o jejich další život nebo vztah k životnímu prostředí,“ říká Doan Thanh Ha, jeden ze zakladatelů HPA. Užité konstrukční metody si mohli všichni přítomní vyzkoušet, a mohou s nimi dále pracovat na volné bázi. Žáci se mohli v praxi přesvědčit o geologii a hydrologii, fyzice, aerodynamice, biologii, zemědělství.

„Všechny tyto prvky ovlivní budoucí počínání zdejších lidí, přispějí k jejich dalšímu rozvoji a podpoří v nich ekologické cítění,“ říká dále Thanh Ha. Pro svou jednoduchost, dostupnost materiálu a celkovou konstrukční nenáročnost se dá očekávat, že model TOIGETATION od H&P Architects adoptují i jiná podobná zařízení a další rurální komunity, nejen ve Vietnamu.

Parametry stavby

Název projektu TOIGETATION
Lokalizace: škola Son Lap v Bao Lac
Architektonické studio: H&P Architects
Vedoucí projektu: Doan Thanh Ha & Tran Ngoc Phuong
Projektový tým: Luc Van Tu, Chu Kim Thinh, Nguyen Van Manh, Patricia Erimescu, Vo Quynh Thu, Nguyen Thi Xuyen
Odborný poradce: Nguyen Tri Thanh
Realizace: Tým H&P + dobrovolníci
Náklady na výstavbu: 3000 $
Termín dokončení: 12/2014

Sdílet / hodnotit tento článek

Mohlo by vás zajímat

Obrovský kónický dóm z bambusu ukrývá restauraci

Obrovský kónický dóm z bambusu ukrývá restauraci

Unikátní architektura moderní vietnamské restaurace se inspirovala obrazem tradičních vyplétaných klobouků místních žen. Stejně jako ony je jednoduchá na pohled, ale o nic méně luxusní. Obrovský ...

Pralesní skanzen pravé ekvádorské čokolády

Pralesní skanzen pravé ekvádorské čokolády

Začátek prázdnin je ideální čas pro odpočinkové a exotické téma. Projekt, který se rodil doslova za chodu, v průběhu několika měsíčních workshopů Con lo que Hay. Ostatně překlad názvu zmíněných ...

REKLAMA
REKLAMA

estav.cz v žebříčku návštěvnosti TOPlist