REKLAMA
Téma: Ergonomie a zlatý řez

Lidské tělo - rozměry a proporce

Ergonomie je vědní obor, který se zabývá vhodnými rozměry a tvary nástrojů, mobiliáře, předmětů denní potřeby, prostě všeho, co nás obklopuje. A to tak, aby vše maximálně vyhovovalo našim možnostem a potřebám. Pro stavebnictví a architekturu patří ergonomie mezi základní kameny oboru. V sérii článků na ESTAV.cz nás Ing. arch. Petr Brandejský seznámí s vědou, která nás obklopuje, aniž si to uvědomujeme.
Lidské tělo - rozměry a proporce

Řekové, Římané, Leonardo da Vinci a jejich následovníci

Nejstarší zachycené zmínky tzv. kánon o poměrech tělesných měr a jejich vztahů mezi sebou, pocházejí z pyramidových polí v Memphisu z období 3000 let př.n. l. Kánon pochází z řečtiny a označuje normu, pravidlo, měřítko. Většina slavných sochařů, malířů, stavitelů, vědců, učenců a filosofů hledala souvislosti mezi lidskými proporcemi a jejich vazbou na optimální rozměry a poměry okolního světa. Ptolemajovci, Řekové, Římané i další rozvinuté kultury hledaly odpověď na otázky těchto vztahů a tvořili svůj tehdejší kánon. Pozdějšími tvůrci těchto proporčních souvislostí byli hlavně Leonardo da Vinci, Michelangelo Buanarroti, ale především jejich následovník Albrecht Dürer. Jeho dílo vycházelo z poměrového dělení lidského těla.

Vycházeli z délky hlavy, obličeje, chodidla a násobků těchto velikostí. Např., že horní polovina těla je polovinou celkové výšky člověka. Délka obličeje jednou desetinou výšky člověka atd. Dělení pokračuje až do 1/40 výšky. Zdánlivě pošetilé hledání má své opodstatnění v jeho tvorbě. Podíváme-li se na Dürerovy obrazy, jsou neskutečně propracované, a obsah je precizně v poměru. Obraz je zaplněn podle pravidel zlatého řezu, výjevy mají svoji vnitřní dynamiku. Vydal knihu o matematice, ale hlavně Čtyři knihy o proporcích, což byl na rok 1528 neskutečný počin. Jeho dílo se stalo nedílnou součástí stěžejních pojednání o teoretických základech umění. Hovoří se o této době po právu jako o „Dürerově epoše“.

Tyto podklady jsou fundamentem pro poměry tympanonu dórského chrámu, antické mozaiky v domech, stejně tak jako pro poměry antických celků, až po urbanistické řešení celých měst. To vše se interaktivně odráží v prostředí, kterým se obklopujeme, rozměry obytných celků, místností, nábytku i doplňků. Každé době byla vlastní určitá škála řešení, jež odpovídala technickým a technologickým možnostem doby, regionálním danostem a ostatním vlivům, které formovaly a formují naše žití.

Dalším „hledačem“ proporčních souvislostí lidského těla na základě Zlatého řezu byl v 19. století především Adolf Zeising, který toto učení významně doplnil a prohloubil.

Le Corbusier

V pozdější době se touto problematikou zabývaly další světoznámé osobnosti umění a architektury. Mezi jinými tuto teorii uplatnil ve svých stavbách architekt Le Corbusier. Celou teorii založenou na zlatém řezu nazval Le Modulor a uplatňoval ji důsledně ve všech svých stavbách. Proto také hledíme s úžasem na jeho dílo, které má dokonalé proporce a vztahy počínaje domem, zahradou, okny, dveřmi a konče mobiliářem, až po detaily klik, zarážek u dveří ad. To vše doplněno barvami a materiálem dělá jeho dílo světovým a jedinečným.

Běžný člověk není sto postihnout, jestli architekt vyšel z poměrů zlatého řezu nebo volil dané řešení citem. Často pak máme uklidňující pocit harmonie, kdy komplex budov, danou stavbu, interiér nebo mobiliář vnímáme jako dílo ucelené, s lidskými rozměry. Prostě vše, jak má být. Pokud tomu tak není, často postřehneme případnou nerovnováhu už jen pouhým citem, bez hlubších znalostí PROČ.

Ve zjednodušeném řešení budeme koncipovat výšky interiérů s ohledem na lidskou výšku (1,829 m), výšku se zvednutou rukou (2,26 m) atd. a ne např. okolo 5 m. Tato výška je měřítkem pro stáje žiraf a v našem obydlí má nevalného využití. Tohle vše tvoří základy pro funkční žití, bydlení, spaní. Stejně tak z těchto pomyslných norem vychází designová řešení všeho, co nás obklopuje, až po futuristické vize zítřka. Je fascinující, že nalezneme přímé souvislosti mezi zlatým řezem modulorem, pyramidami v Gíze i středověkou katedrálou v Chartres ve Francii. Spojnice mezi pilíři architektury, vzdálené od sebe přes tři tisíce let a teorií Le Corbusiera, působí nadčasově až mysticky.

Ing. arch. Petr Brandejský

Ing. arch. Petr Brandejský prošel projekcí BVV, pracoval na „volné noze“, podílel se na řešení interiérů v kuchyňském studiu i firmě zabývající se komplexními službami v oblasti návrhů kancelářských celků a realizací logistického uspořádání. Vyučoval na Pedagogické fakultě MU v Brně obor „Grafika a digitální fotografie“. Od r. 2008 pracoval jako hlavní architekt nadnárodní společnosti v oblasti investiční výstavby. Po návratu na „volnou nohu“ se zabývá mimo zmíněných činností i inspekcí nemovitostí a odbornými recenzemi.

Sdílet / hodnotit tento článek

Další kapitoly tématu „Ergonomie a zlatý řez

  1. Ergonomie, věda o rozměrech a poměrech - úvod
  2. Lidské tělo - rozměry a proporce
  3. Ergonomie, věda o rozměrech a poměrech - teorie zlatého řezu
  4. Ergonomie, věda o rozměrech a poměrech - zlatý řez v praxi
  5. Ergonomie, věda o rozměrech a poměrech - kompozice
  6. Ergonomie, věda o rozměrech a poměrech - lidské proporce
  7. Ergonomie, věda o rozměrech a poměrech - člověk v prostoru a u stolu
REKLAMA
REKLAMA

estav.cz v žebříčku návštěvnosti TOPlist