REKLAMA
Hledat
Mapa cennemovitostí v ČR
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Hravá dřevostavba s fasádou ze slámy. Do patra po lezecké stěně, dolů po skluzavce

Dům ze dřeva a slámy? Ano, trochu to připomíná pohádku o třech prasátkách, jejich stavebním umu a následných potížích s hladovým vlkem. A ona pohádková hravost se vám nejspíš při prohlídce projektu nizozemského rodinného dobu bude opakovaně vracet. Je to totiž dům plný energie a nápadů, který je plně adaptován pro potřeby všech svých obyvatel. Včetně těch nejmenších, kteří se do kuchyně za vonícím obědem dostávají po skluzavce.
Zdroj: Luc Buthker

To, co u nás ještě pořád považujeme na obytných stavbách za ekologický nadstandard, je už v Holandsku povinnou normou. Nejen diktovanou stavebními vyhláškami, ale i společensky žádanou normou. Možná proto na nás tedy bude rodinný dům s užitnou plochou 210 metrů čtverečních trochu jako zjevení. Je totiž po všech vnějších stránkách pořád ještě domem typicky vesnickým, leč mimořádným. Požadavek na zapracování přírodních materiálů, na zužitkování starých a generacemi osvědčených stavebních postupů, tu totiž dostává nové a moderní obrysy. Je fyzickým důkazem toho, že bydlet můžete elegantně, ale přitom ekologicky.

Dům, který na vesnici patří

Jiho-holandský Benthuizen je na nizozemské poměry venkovem se vším všudy. Sídlo s 1100 popisnými čísly hostí 3,5 tisíce stálých obyvatel, většina lidí se tu přidržuje práce v zemědělství, anebo dojíždí za prací do větších měst. Poklidné a ospalé, stranou hlavních cest i turistického ruchu, si tak toto místo poblíž kanálů, jezer a vodních mlýnů zachovává svůj osobitý charakter. A právě ten nehodlala mladá rodina, plánující si nové bydlení, nikterak narušit. Ve spolupráci s místními architekty tak nejprve řešili dům ve formě objemu a tvarů. Jejich cílem bylo vytvořit „přiměřenost“, disponovanou vůči okolí i vlastním provozním nárokům.

Zdroj: Luc Buthker

Rodinný dům tedy nepřekvapí svými dimenzemi, jeho profil odpovídá okolní zástavbě. Lehce lomená střecha, jedno patro nad přízemím. Složitější už to bylo s umístěním stavby, dle optimální orientace na stavební parcele. Klienti vnímali projekt svého domu jako malou oázu se stavením uprostřed, zasazenou mezi ostatní pozemky. K tomu přísluší optimální výhled do okolí, který by garantoval otevřený obzor krajiny i prostup denního světla, ale přitom neubíral obyvatelům soukromí. Přibyly tedy zastiňující rošty a idea „koridorového pohledu“ z nitra domu přímo do zahrady.

Další aspekty využitelnosti pak řešilo rozšíření základního modulu o postranní přístavby, které rovněž podléhaly logice zeleného prostoru zahrady před domem jako zásadnímu místu. Toto propojení, vizuální i funkční, umožňuje výrazně rozšířit životní prostor obyvatel. Jak o dvůr, verandu tak i plochu střešní terasy. Ve výsledku je tedy dům anonymizován z čelní strany, do ulice, svou minimalistickou fasádou, jen se dvěma úzkými pruhy oken. To pak kompenzuje celo-profilovým otevřením stavby do zahrady. Projekt tak vlastně respektuje soukromí svých obyvatel, i sousedů.

Zdroj: Luc Buthker

Ježatá fasáda i střecha

Materiálové provedení fasády je přitom pozoruhodné. Směrem do ulice působí Villa Benthuizen skromné a účelné dřevostavby. Segmenty z černého opáleného dřeva udávají střízlivý tón. Zadní část pak díky sklu výplní a oceli, nahrává představě o moderním domu, ani tady se však s karbonizovaným dřevem neloučíme. A po stranách? Dům se, včetně střechy, kryje kšticí doškově-slámového obalu, sahajícího po stranách až k zemi. Šedivě-ježatý vyrovnaný obrys působí fantasticky, jako by celý dům byl schovaný v hustém kožichu.

Ostatně, tahle forma tepelné izolace s termální bilancí domu dělá zázraky. Navíc jde o přírodní, ekologický materiál, který tu po staletí patřil k oblíbeným. Pro svou dostupnost i nízkou cenu. V podobě moderní novostavby tu tedy znovu ožívá tradiční prvek lidové architektury. Vnořená střešní okna vás přitom nenechají na pochybách, že se nejedná o starou stodolu, ale naprosto solidní obydlí. Je to prosté a jednoduché, jako celá Villa Benthuizen. Ta si ponechává přízemí převážně volné a otevřené, zbytečně nezastavěné a světlem prozářené.

Zdroj: Luc Buthker

Bezpečný prostor pro život i dětské hry

Středem domu prochází jídelna (s výhledem do zahrady) navazující na ostrovní kuchyni a obývací pokoj. Ten se – v letních měsících – hravě rozšíří o venkovní posezení. Zamířit můžete i na druhou stranu, k další „účelem jasně nedefinované“ místnosti. Je to trochu druhý obývák a současně čítárna, herna. Což je mimochodem hrozně zajímavý nápad: pokud máte menší děti, víte, že si potřebují někde hrát. Herna je přitom zbytečným luxusem, postačí právě taková nevyhraněná místnost v přízemí, bezpečný univerzální prostor, kde na ně můžete v povzdáli dohlížet. A až jednou povyrostou, můžete tu vytvořit třeba další pokoj, nebo pracovnu. Dům tedy ve svém projektu od počátku počítá s adaptací, růstem.

Za kuchyní, skvěle prozářenou světlem sestupujícím z prvního patra, se nachází schodiště. Samo o sobě by bylo nenápadné, ale jeho volná rozšíření, svádějící k dětským hrám, mu přisuzují vjem dominanty. Jen málokde v interiéru rodinného domu totiž uvidíte boulderovou lezeckou stěnu a hlavně perfektní skluzavku, ústící z patra do přízemí. Celý dům se tak může stát dobrodružným teritoriem dětí, místem pro hry a zábavu. Patro je o poznání střízlivější, a je určeno k poklidnému trávení volného času a odpočinku. Dole se řádí přes den – probíhá tam většina společenských aktivit – upravený a tichý zůstává prostor v patře.

Zdroj: Luc Buthker

Bydlení pro všechny členy domácnosti

Interiér rodinného domu je o detailech, které se tu nevrší bez ladu a skladu, ale spíše citlivě pronikají podstatou obydlí. Decentně vyvedené vestavěné policové stěny, bezpečné zábradlí na schodišti ze světlého dřeva, otevřenost kombinovaná s úsporností. Exkluzivitou se pak vymyká například přiřazení vany do prostoru hlavní ložnice (tady někdo ví, jak relaxovat!), ke všemu ještě s výhledem do zeleně zahrady. Proti tomu stojí „džungle“ dětské koupelny, s opičkami na stěnách. Ano, trochu kýč, ale je to koupelna dětí. A o to tu jde: ve Ville Benthuizen žijí velcí i malí, děti i dospělí.

Není hezké pro „dospělácké“ zájmy a povinnosti zapomínat na potřeby nejmenších. Nizozemský rodinný dům jde tedy příkladem po všech stránkách: z hlediska ekologie, chytrého zapracování udržitelných a nízko-uhlíkových materiálů, přístupem k energiím (minimalizace ztrát, tepelné čerpadlo). Otevřeností i vztahem, respektem k soukromí obyvatel, bezpečností svého prostoru. Všechny tyto podstatné součásti jsou velmi hravým způsobem do stavby zakomponovány. Díky tomu není Villa Benthuizen klasickým rodinným domem, ale skutečným Domem pro rodinu.

Zdroj: Luc Buthker

Údaje o projektu:

Název projektu: Villa Benthuizen
Typ projektu: rodinný dům
Architektonické studio: Arjen Reas Architects
Lokalizace: Arjen Reas
Vedoucí architekt: Arjen Reas
Dodavatelé materiálu: Aluk
Klient: soukromá osoba
Zastavěná plocha: 210 m2
Zahájení projektové činnosti: 2017
Rok dokončení: 2020

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Mohlo by vás zajímat

Zdroj: Bram Delmee Photography

Lněný modulární dům je příkladem udržitelného stavitelství

Udržitelnost je v Holandsku víc než jen reklamní motto, nebo krédo, kterým se zaštiťují ředitelé stavebních firem. Je tu už naplno součástí stavební reality, v podstatě nezbytnou součástí podmínek realizace. Lidé se tu nesnaží držet při zemi, a při jejich naplňování se spíš v termínech udržitelnosti, soběstačnosti či…

Zdroj: BoysPlayNice

Úplně obyčejná dřevostavba. Nebo ne?

Když budete podvečer projíždět Blanským lesem na Karlovy Vary, tenhle dům prostě minete. Svou siluetou se totiž nevymyká průměru, zapadá do předlohy venkovských stavení, kterých cestou přes Andělskou horu potkáte desítky. Vypadá jako další obyčejný dům, ale není jím. Pokud mu totiž budete věnovat více než jen letmou…

Foto: Takeshi Noguchi

Bydlení jako v oříšku. Pasivní dům dle německé školy a japonské filosofie

V určitý moment možná dosáhnete poznání, že není až tak podstatná rozlehlost vašeho obydlí, jako to, co se vlastně nachází v těsném okolí vašeho domu a celoživotního prostoru k obývání. A tehdy nejspíš přijdete na chuť konceptu, za kterým už dlouho stojí japonský architekt Tono Mirai, jeden ze skalních zastánců…

Foto: Oldřich Hozman

Dům poskytuje rodině bydlení v přírodních materiálech a formách

Oldřich Hozman patří mezi architekty, kteří vnímají stavbu v souvislostech. Preferuje celostní a organickou architekturu a na projektech nízkoenergetických a ekologických budov pracuje společně se svými klienty. Dům v pražských Nebušicích plně respektuje přání svých majitelů, kteří sdílejí jeho přístup a hodnoty.

foto: José Hevia

Malý byt pro psa a pána. Příjemné klima zajišťuje vegetace, výhled z okna zrcadla

Pro aktivní život vlastně potřebujeme jen málo prostoru. Respektive, pokud vaše volné okamžiky vyplňují koníčky a většinu času stejně strávíte v práci, není pro vás až tak důležité, aby byt, do kterého chodíte spát, disponoval nadbytečnými metry. Neznamená to ale, že by vaše bydlení nemělo mít styl a dýchat z něj…

REKLAMA