REKLAMA
Témata Hledat

Architektonické inspirace

Mozaika nápadů z celého světa!

Rekonstrukce bytu z první republiky: Posouzení stavu potrubí a instalací

Při rekonstrukci a přestavbě starého rodinného domu nebo bytu narazíte dříve nebo později na problém ukrytý za zdí – potrubí pro vodovod, kanalizace, plyn nebo kabely elektroinstalace, jejichž stav bude slušně řečeno neutěšený. Rekonstrukce bytu z první republiky, kterou sledujeme se tomu také nevyhnula. Na jaká překvapení majitelé narazili?

V předešlém článku tohoto seriálu jsme se zabývali stavebními sondami, demoličními pracemi a opravením zamýšleného pohledového zdiva. Aktuální díl se bude věnovat technickým instalacím. Prvotní úvahy počítaly s možným částečným využitím stávajících instalací. Jak tomu však u rekonstrukcí často bývá, vše se vyjasnilo až po odkrytí skutečného stavu konstrukcí. Snad každá sonda do více než devadesát let staré konstrukce vás něčím překvapí. Ve stručnosti tedy z původních instalací nezůstalo nakonec vůbec nic, a to ani stoupací potrubí v rámci dotčeného bytu. Díky předchozím zkušenostem páru architektů ze své předešlé praxe se projektu všech instalací ujali tito majitelé sami. S jakými nástrahami se bylo nutné vypořádat, aby mohly být navrhované záměry realizovatelné, se dozvíme na dalších řádcích.

Hlavní cíle rekonstrukce instalací

Stanovení cílů bylo jednoduché – udělat vše pro to, aby bylo možné zrealizovat zamýšlenou dispozici přesně tak, jak byla na začátku rekonstrukce naplánována. Nová koupelna byla sice uvažována v místě původní staré koupelny, značně se však lišila svou dispozicí a celkovou orientací. V rámci koupelny byla navržena toaleta, bezvaničkový sprchový kout, umyvadlo, kondenzační kotel a pračka se sušičkou. Kuchyně byla umístěna na jiném místě, než tomu bylo u původního prvorepublikového řešení. Problém v tom však architekti neviděli, protože se tento prostor nacházel hned vedle koupelny, tedy na druhé straně od možného vedení instalací. Vše dávalo smysl. V rámci kuchyně se uvažovalo s dřezem, myčkou, varnou deskou, digestoří, lednicí, mrazákem, kombinovanou troubou s mikrovlnami a ohřevnou zásuvkou. Samostatná toaleta poblíž vstupu do bytu si v zásadě své umístění ponechala. Oproti původnímu řešení však v ní bylo navrženo také umývátko.

Odhalené litinové potrubí vany a umyvadla

Velkou výhodou pro realizaci plnohodnotné rekonstrukce dle současných standardů byl fakt, že spousta komínových průduchů, původně využívaných pro vytápění místností, nebylo již několik let využívaných. Je pravdou, že byly z dřívějších let často vypálené a v horším stavu, ale své funkci posloužit mohly. S vlastníky, kterých se toto týkalo, bylo domluveno využití průduchů pro vedení instalací. Měly v nich být vedeny především instalace, na které by se v případě zájmu mohli zmínění vlastníci také připojit.

Vzhledem k záměru maximálně využít každý prostor se v rámci návrhu hrálo skutečně o milimetry. Naštěstí majitelé spolupracovali s instalatéry, kteří bylo ochotni tuto přesnost při vyměřování respektovat.

Před finálním zpracováním dokumentace byla v objektu měřena tvrdost vody. Sice je veřejně přístupná mapa tvrdosti vody, majitelé si však chtěli být jisti přesnějšími údaji. Naměřeno bylo 13 dH /německých stupňů/, což odpovídá 2,3 mmol/l, tedy středně tvrdé vodě, která se však blíží hranici tvrdé vody. V praxi to znamená, že má voda hodně minerálů a hrozí větší znečištění či poškození spotřebičů vodním kamenem. Z tohoto důvodu se u odbočení ze stoupacího potrubí nově uvažovalo s přípravou na katexový filtr /změkčovač vody/. V tomto místě by byl umístěn také filtr mechanických částic. Navíc se pod dřezovou baterií plánovala také soustava filtrů na úpravu pitné vody. Je pravdou, že měli majitelé v tomto ohledu poměrně specifické požadavky, ale měli k tomu své důvody.

Litinové potrubí vedené skrze prořezanou výměnu nosných stropních trámů

Původní stav instalací

V rámci původního řešení bylo v bytě umístěno dvojí stoupací potrubí kanalizace i vodovodu. Jedna dvojice větví byla v koupelně a druhá u samostatné toalety. V rámci původní koupelny byla umístěna vana, umyvadlo a bojler přímo nad vanou. Koupelna byla vytápěna dříve doplněným novodobým radiátorem. Odvětrání koupelny bylo možné tzv. průvětrníkem, tedy přes řetízek uzavíratelným průduchem v rámci střední nosné stěny. V původní kuchyni nebylo samozřejmě dříve uvažováno s digestoří. Samostatná toaleta neměla vlastní umývátko a byla větraná přirozeně – oknem.

Vnitřní kanalizace byla z větší části původní – litinová. Letitá litina byla již hodně zanesená. Staré rozvody vody byly provedené z oceli a část potrubí byla olověná. Výčet použitých materiálů použitý k zdravotechnickým rozvodům byl pestřejší a jakýmsi způsobem dokumentoval postupné drobné úpravy prováděné v bytě. Kuchyně byla rekonstruována již dříve a kanalizační i vodovodní potrubí zde bylo již plastové. Stejně tak vodovod vedoucí k bojleru.

Ocelové plynovodní potrubí bylo od plynoměru umístěného na společné chodbě domu vedeno povrchově podél stěny. Ocelové potrubí vedoucí od novějšího turbo kotle k litinovým radiátorům bylo vedeno také povrchově. O náročné demontáži litinových radiátorů o celkové hmotnosti blížící se jedné tuně jsme se zmiňovali již v předešlém článku. Je zřejmé, že byl systém plynovodního potrubí, kotle a litinových radiátorů doplněn dodatečně. V prvopočátku užívání objektu se topilo kamny uvnitř dispozice.

Bytový rozvaděč s elektroměrem byl umístěn ve vstupním prostoru bytu. Jednalo se o dřevěnou krabici hlubokou 30 cm se šesti porcelánovými pojistkami, elektroměrem a jističem 3x25A. V rámci společných prostor bytového domu se plánuje v dohledné době kompletní rekonstrukce silnoproudých i slaboproudých rozvodů. Elektroměry budou umístěny ve společné technické místnosti, a právě z tohoto důvodu byl elektroměrový rozvaděč bytu přemístěn na společnou chodbu, aby se mohl dále bez zásahů v bytě přesunout na potřebné místo. Vlastní bytový rozvaděč s kompletním jištěním všech okruhů měl být však samozřejmě zachován v rámci bytového prostoru. Elektrické rozvody v rámci bytu byly realizovány z hliníkových vodičů. Elektrické rozvody celého domu byly velmi dobře známé u místních revizních techniků, kteří v domě již dříve něco řešili. K majitelům bytu se doneslo, že byl mezi těmito techniky objekt z elektroinstalačního hlediska přezdíván jako "dům hrůzy".

Stav veškerých instalací byl nevyhovující, po technické či materiálové stránce. Většina rozvodů byla pohledových a s těmi, které vedly v rámci konstrukcí, se prvorepublikoví dělníci moc "nemazali". Litinový odvod kanalizace od umyvadla koupelny, jež byl umístěn v podlaze, výškově příliš nevycházel. V dané době se tedy problém "vyřešil" tím, že byla odřezána část výměny nosných stropních trámů v podlaze. Naštěstí se nosné konstrukce budov již v té době natolik předimenzovávaly, že dřevěný trám přečkal i toto oslabení.

Při dřívější realizaci nové kuchyně byla vytvořena odbočka plastového potrubí z původní, ve stěně zasekané, litiny. Kromě faktu, že toto potrubí bylo i s novým vodovodem před stěnou, a tedy vadilo v dispozici, bylo spojení uděláno tak netěsně, že splašková voda občas ze spoje vytekla. Po odhalení této kanalizační větve bylo hned jasné, že se s ní majitelé rozloučí a společnost jim v novém bytě rozhodně dělat nebude. Zásadním problémem však byla dimenze tohoto potrubí, především stávajícího litinového - DN 70, tedy vnitřní průměr 7 cm. Při uvážení nánosů během 90 let užívání se jednalo spíše o 5 cm vnitřního průměru. To bylo pro napojení toalety samozřejmě nevyhovující. O umístění drtiče nebo řešení přečerpáváním do druhé kanalizační stoupačky majitelé neměli zájem. A to především kvůli hluku a možným technickým komplikacím. Tím začala "mise zajištění druhé toalety"...

Jakým způsobem se nakonec podařilo zrealizovat vytyčené cíle a jaké úsilí to stálo, již bude ponecháno dalšímu dílu tohoto seriálu. Pokud ho nechcete zmeškat, aktivujte si odběr e-mailového týdenního přehledu článků z ESTAV.cz.

Ing. arch. Štěpán Lajda

V roce 2013 dostudovat obor Architektura a stavitelství na FSv ČVUT v Praze. V současné době působí na Katedře architektury FSv jako odborný asistent. Po pětileté praxi v architektonické kanceláři začíná v roce 2015 vlastní praxi a počátkem roku 2016 zakládá se svou přítelkyní a kolegyní Ivetou Mandíkovou architektonické studio SLIM.

Ing. arch. Iveta Mandíková

Absolvovala obor Architektura a stavitelství na Fakultě stavební ČVUT v Praze, a sice roku 2012. Již od prvních let studia měla možnost získávat zkušenosti v oboru, zejména díky spolupráci s několika pražskými architektonickými kancelářemi. Je spoluzakladatelkou architektonického studia SLIM, kde působí společně se svým přítelem a kolegou architektem Štěpánem Lajdou. Počátkem roku 2017 se stala členkou České komory architektů.

Sdílet / hodnotit tento článek

Čtěte i další díly seriálu

  1. Rekonstrukce bytu z první republiky: Koupě a plánování úprav
  2. Rekonstrukce bytu z první republiky: Sondy, bourací práce, pohledové zdivo
  3. Rekonstrukce bytu z první republiky: Posouzení stavu potrubí a instalací
  4. Rekonstrukce bytu z první republiky: Nové potrubí pro kanalizaci a vodovod

Mohlo by vás zajímat

Rekonstrukce bytu z první republiky: Nové potrubí pro kanalizaci a vodovod

Rekonstrukce bytu z první republiky: Nové potrubí pro kanalizaci a vodovod

Při plánech a představách o rekonstrukci bytu vidíme již novou koupelnu, krásné obklady, naleštěnou kuchyň. Aby to všechno mohlo fungovat, předchází práce o dost méně pohledné a špinavější, byt i dům musí mít ta správná „střeva“. Tedy především vedení kanalizace, vody, elektřiny. Obzvláště při rekonstrukcích starých…

REKLAMA