Hledat
Nový stavební zákon
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Rekonstrukce bytu z první republiky: Nové potrubí pro kanalizaci a vodovod

Při plánech a představách o rekonstrukci bytu vidíme již novou koupelnu, krásné obklady, naleštěnou kuchyň. Aby to všechno mohlo fungovat, předchází práce o dost méně pohledné a špinavější, byt i dům musí mít ta správná „střeva“. Tedy především vedení kanalizace, vody, elektřiny. Obzvláště při rekonstrukcích starých bytů musí projektanti i realizační firmy projevit jistou dávku kreativity. Lidé v sousedních bytech zase velkou dávku tolerance a trpělivosti.

V předešlém článku tohoto seriálu jsme se zabývali původním stavem instalací a hlavními záměry. Po odhalení skutečného stavu konstrukcí bylo zřejmé, že bude i v rámci všech rozvodů vhodnější totální rekonstrukce. Poslepování původního a nového by nedávalo smysl. Již několikrát se ukázalo, že během rekonstrukce není nic tak jednoduché, jak by se zprvu mohlo zdát. Nejinak tomu bylo také u instalačních rozvodů. I takové přidání jedné toalety navíc se může nakonec vykreslit jako poměrně zajímavý příběh.

Boj o kanalizaci

Z hygienických zásad pro dispozice je známo, že do bytu o čtyřech obytných místnostech by postačovala jedna toaleta v samostatné místnosti. Majitelka bytu však na minimální řešení nikdy nebyla a dle zásady: "Čím více toalet, tím lépe," bylo nutné přes veškeré technické komplikace zajistit možnost osazení druhé toalety v rámci koupelny. Tento zodpovědný úkol dostal na starosti její partner, taktéž architekt.

I instalatér se někdy musí stát architektem. Foto: Ateliér SLIM

Prvotní myšlenky vedly k výměně stávajícího litinového stoupacího vedení. Pozitivem byl fakt, že v rámci sklepů se do ležatého potrubí sváděla již kanalizace o DN 110. Problémem však bylo, že by se litinové stoupací potrubí muselo měnit také v bytě pod bytem rekonstruovaným. Jeho majitel by snad i byl ochoten na výměnu přistoupit, ale dané řešení se zdálo jako příliš destruktivní.

Lepším nápadem se nakonec zdálo být protažení potrubí HT DN 110 skrze volný komínový průduch. Průduchy se však za poslední desetiletí nečistily, a tak byly ucpané sazemi a také sutí z dřívějších drobných rekonstrukcí. Druhou zásadní komplikací byl fakt, že průduchy nebyly rovné, ale ve dvou výškách odskakovaly ve stěně o 15 cm. Komplikací to bylo pro pročištění komína a možnost vedení potrubí o větším průměru. Při technických konzultacích byla ze stran řemeslníků navrhována především destruktivní řešení. Nebylo však zájmem poškozovat byt souseda níže, majitel se tedy pokusil ujmout záležitosti sám. Jeden a půl dne si hrál na kominíka a pomocí pěti a následně osmi metrového plastového potrubí se snažil z revizních dvířek komína umístěných ve sklepě postupně pročistit průduchy. Jednalo se o zprůchodnění dvou průduchů, protože bylo sousedem níže požadováno potvrzení, že i přes zabrání průduchu kanalizací, bude moci v budoucnu využít druhý průduch pro případné odkouření kotle.

Pohled na zazděné instalace před omítkami. Foto: Ateliér SLIM

Část mise byla po delší době úspěšná. Nakonec se skutečně podařilo zpřístupnit oba průduchy. Uvolnilo se přibližně dvacet kýblů sazí a sutě. Foto, jak majitel po této akci vypadal, raději nebude přikládáno, bylo by jen pro silné nátury. Oděv, neoděv, nakonec to vypadalo spíše tak, jako by komíny pročišťoval vlastním tělem.

Druhá polovina úkolu, a to protažení HT potrubí volným průduchem, byla svěřena již instalatérům. Uvědomíme-li si, že velikost průduchu byla cca 15-17 cm a potrubí HT DN 110 má vnější průměr hrdla cca 13 cm, je zřejmé, že zde moc velká rezerva nebyla. O to spíše, že spousta cihel v průduchu byla do volného prostoru lehce vysunuta. Do prvního zlomu šlo vše velmi lehce. Pět metrů potrubí "proklouzlo" během pár minut.

Chyběly již jen přibližně tři výškové metry k možnému propojení k ležatému potrubí. Přes uskočení komína a dobetonávku v rámci rekonstrukce bytu nad sklepem však nebylo možné potrubí protáhnout. Na řadu musela přijít hrubá síla. Pod sklepní klenbou byl do průduchu vytvořen otvor, přes který byly elektrickým kladivem postupně odbourávány výčnělky, bránící průchodu potrubí. Stačilo následné posunutí o necelý metr, aby mohlo být potrubí hned pod klenbou vytaženo před zeď a svedeno do kýženého prostoru. Po přibližně pěti hodinách bylo hotovo. Úspěch celé akce s názvem „toaleta“ se již začal reálně rýsovat.

V rámci bytu bylo vyměněno i svislé odpadní potrubí. Foto: Ateliér SLIM

Aby mohla kanalizace fungovat plnohodnotně a mohly se do ní případně napojit také vlastníci dvou bytů nad bytem rekonstruovaným, bylo potrubí protahováno i směrem vzhůru. Potrubí o DN 110 se podařilo protáhnout do bytu výše, ale přes další zlom v průduchu to již reálné nebylo a musela přijít redukce na DN 70. Vyvedením nad střechu bylo zajištěno odvětrání tohoto svislého vedení kanalizace.

Ostatní kanalizační vedení

U dalších kanalizačních rozvodů již byla práce výrazně jednodušší. Nebyl větší problém zajistit dispozici zařizovacích předmětů tak, jak bylo požadováno. Menší komplikací byla snad jen soudržnost stávající malty pojící zdivo. Po vysekání drážek pro rozvody či závěsný modul toalety toho z nosné stěny, kde byly umístěny komínové průduchy, moc nezbylo. Dané otvory bylo nutné poctivě dozdít cihlami pojenými omítkou.

Nové instalace ve starém zdivu. Foto: Ateliér SLIM

Z bytu o podlaží výše byly vedeny dvě větve litinového potrubí. U majitelů tohoto bytu bylo zjištěno, že využívají pouze jednu, druhou zrušili. Nevyužívaná větev byla tedy pod stropem zazátkována, utěsněna butylenovým tmelem a podezděna. Využívaný litinový svod byl napojen na nové plastové stoupací potrubí. Po pár dnech po uzavření svodu se však v místech utěsnění objevily na stěně mokré fleky. Ty se následně objevily i na stropě. První myšlenky vedly samozřejmě k dedukci, že bylo majitelům nesprávně sděleno, který svod je a který není aktivní. Nakonec se však naštěstí zjistilo, že vše bylo pouze souhrou náhod. Prvotní vlhkost bylo způsobena technickým problémem se sušičkou sousedů a následné problémy pokračovaly díky poškození odvodu kondenzátu z kotle právě při opravě sušičky. Vše se podařilo rychle vyřešit.

V rámci kondenzačního kotle, digestoře, či odvětrání koupelny byly řešeny svody pro kondenzát. Sprchový kout byl řešen jako bezvaničkový a díky sklonu v dlažbě až k odtokovému žlábku nezbývalo moc výšky na umístění sifonu. Nakonec se však vše potřebné do skladby podlahy vešlo.

Druhé stoupací kanalizační vedení bylo také měněno. Důvodem bylo především půdorysné odskočení potrubí. Tím bylo potrubí viditelné jak na samostatné toaletě, tak v komoře. Potrubí se tedy vyměnilo a odskok byl zrealizován co nejvýše u stropu, aby mohl být zakryt akustickým podhledem. Přestože před výměnou této kanalizační stoupačky majitelé bytu informovali vlastníky bytů výše, byla bohužel jednomu z instalatérů dopřána sprcha kanalizačními splašky. Trpělivost zřejmě nebyla největší předností "pachatele".

Toaleta v této místnosti má být nově řešena jako závěsná. Doplněn byl svod pro zamýšlené umývátko. Majitelé použili pro rozvody kanalizace pouze HT potrubí. Nově už by však raději veškeré stoupací vedení v rámci svého bytu řešili pomocí akustického kanalizačního potrubí.

Nové instalace ve starém zdivu. Foto: Ateliér SLIM

Vodovod

Původní dva napojovací body, a tedy i dva vodoměry, byly zredukovány na jeden, umístěný v rámci koupelny. Vodoměr byl z původního nevyhovujícího místa přesunut do prostoru vhodnějšího, a sice v rámci truhlářského prvku nad pračku. V rámci koupelny bylo použito několik baterií italské produkce s podomítkovými moduly, které musely být vestavěny do zdi a poměrně přesně respektovat budoucí úroveň obkladu. Vzhledem k tomu, že byla v dané době zeď očištěna až na cihly a nebyla tedy ještě provedena ani omítka, nebylo srovnání zrovna tím nejjednodušším úkolem.

Vnitřní rozvody vody byly realizovány pomocí plastového potrubí. Podomítkové moduly byly mosazné. Na samostatnou toaletu byla dotažena nejen studená voda, ale kvůli umývátku také teplá. Díky vzdálenosti od průtokového kotle je nutné počítat s cca 5-6 vteřinovým zpožděním teplé vody. Majitelé toto respektovali spíše než přídavný přímotopný ohřev pod umývátkem. Veškeré rozvody byly po jejich vyhotovení samozřejmě podrobeny tlakové zkoušce.

V rámci připojovacího bodu ze stoupacího potrubí bylo uvažováno s filtrem mechanických částic a také katexovým filtrem pro změkčení vody. Koupelna byla navržena v tmavém obkladu, armatury byly voleny ve vyšším standardu. Z důvodu tvrdosti místní vody nechtěli architekti řešit následné případné problémy se znečištěním či poškozením prvků vodním kamenem. Systém filtrů doplňuje ještě sestava pod dřezem, která slouží k úpravě pitné vody.

Abychom vás v tomto díle nezahltili moc velkým přísunem informací, ponecháme další instalace /vytápění, vzduchotechnika a elektroinstalace/ na další článek tohoto seriálu.

Sdílet / hodnotit tento článek

Čtěte i další díly seriálu

  1. Rekonstrukce bytu z první republiky: Koupě a plánování úprav
  2. Rekonstrukce bytu z první republiky: Sondy, bourací práce, pohledové zdivo
  3. Rekonstrukce bytu z první republiky: Posouzení stavu potrubí a instalací
  4. Rekonstrukce bytu z první republiky: Nové potrubí pro kanalizaci a vodovod

Související témata

Mohlo by vás zajímat

Rekonstrukce bytu z první republiky: Nové vytápění, větrání a rozvody elektroinstalací

Rekonstrukce bytu z první republiky: Nové vytápění, větrání a rozvody elektroinstalací

Minule jsme si ukázali nové rozvody instalací – kanalizací a vodovodu při rekonstrukci prvorepublikového bytu. Realizace původně stanovených záměrů v rámci systému vytápění, vzduchotechniky či elektroinstalací byla opět zajímavou zkušeností celé rekonstrukce. Kdo z vás se někdy potýkal s rekonstrukcí podobného…

REKLAMA