Témata Hledat

Architektonické inspirace

Mozaika nápadů z celého světa!

Budova na ostrově si vystačí s energií z vlastního odpadu

Po osmi měsících důkladných renovací se letos v létě znovu otevřelo návštěvníkům muzeum, přináležející k proslulému národnímu parku Biesbosch v Nizozemí. Jen po málokteré renovaci se dá říct, že by i jinak pravidelní návštěvníci měli problém výsledek úprav poznat. Tady se ale ocitli v dočista novém světě a na novém místě. Nezměnil se jen profil muzea, ale také dost zásadním způsobem jeho okolí. Projekt totiž příkladně modifikoval snad úplně všechno. Jak taková změna z gruntu opravdu vypadá?

Region zrozený z povodní

Kde začít? Úplně nejjistější to bude v roce 1421, kdy se po velkých záplavách na den Sv. Alžběty rozhodli skoncovat s povodněmi. Místo nepevné hráze Grote Hollandse Waard se rozhodli vytvořit systém suchých poldrů, určených pro přirozený rozliv nadlimitní vody. Svými parametry můžeme tohle stavební dílo připodobnit k nákladnému koníčku egyptských faraónů, dožadujících se stavby pyramid. Konkrétně v regionu Biesbosch to znamenalo zásadní transformaci sídlení struktury, zemědělství, zaměstnanosti na stovky let. Výsledkem této zásadní transformace byl vznik poldrů i koridorů vyrovnávacích kanálů vznikající fenomenální říční sítě.

Přírody, nebo alespoň toho, co mi za ni tady ve střední Evropě považujeme, v Holandsku mnoho nemají. A tak se s postupem času v roce 1994 z nemalé části zamokřeného regionu (90 km2) stal národní park. Právě o muzeum, které bylo pomyslnou vstupní branou do něj, tu zrovna šlo. Stálo totiž uprostřed poldru Noordwaard, zrovna v té části strategického vododržného systému, která se už léta hlásila buď o katastrofu, nebo důslednou obnovu. K té nyní došlo, ale 4450 hektarů poldru se tím změnilo na trvale zavodněnou plochu. A z muzea uprostřed planiny se stalo muzeum na ostrově. I proto mají pamětníci to tu poznat. Okolí objektu je totiž dočista jiné. Dramatické změny se ale neomezily jen na krajinu v okolí. Kompletně přetvořeny byly i objekty muzea, o celkové výměře 1300 metrů čtverečních.

Foto: Ronald Tilleman

Už ne jen muzeum…

Původní stavba se prý příliš omezovala jen na svou expoziční funkci, a to se odrazilo v projektu renovací. Biesbosch Museum je dnes současně informačním/návštěvnickým centrem, obchodem se suvenýry, příruční vědeckou knihovnou, archivem map, restaurací a kavárnou. Usadila se tu také místní Správa národního parku, která zde má svou hlavní kancelář. Funguje tu stálá přírodovědná expozice, doplněná o výstavu vztaženou k historii lokality, měřítkové modely systému poldrů. To je pak doplněno o aktuální výstavu moderního umění, podle přání zadavatele. Nechybí ani malý divadelní sál (byl tu dost intenzivní požadavek na zapojení instituce do společenského života).

Zvenčí je pak umocněn potenciál muzea jako rozhledny, s řadou exponovaných vyhlídek do celého okolí, a rovněž lze objekt chápat jako krajinný prvek. Protože se celý areál překryl zelenou zatravněnou střechou, a může sloužit i jako nášlapný kámen pro migrující vodní ptáky. Staré a nové části muzea jsou obklopeny zemními pracemi, uměle navršenými svahy. Ty jsou tak trochu land-artovým sochařským objektem, které dodávají místu poněkud neotřelý charakter. Přístup pak doplňuje malá regata s přístavištěm pro elektrické čluny a nechybí ani „udržitelná“ kořenová čistička odpadních vod. Museum Biesbosch je chápáno jako součást krajiny, ne její bodový zdroj znečištění.

Foto: Ronald Tilleman

Stavba na ostrově

Biesbosch Museum si tedy prošlo dost komplexní renovací, která však dost důrazně sázela na zužitkování původních staveb. „Abychom zabránili zbytečným ztrátám v materiálu či energii, byly ponechány všechny původní hexagonální struktury originálních pavilonů, a byly začleněny do nového profilu,“ vysvětluje Marco Vermeulen. Projekt tedy musel počítat se zužitkováním 1000 m2 existující zástavby, jejím rozšíření a to vše v kompletně novém uspořádání. Přeci jen, nebyla to renovace objektu na zelené louce, ale na uměle navršeném ostrově. Výrazně rozšířeno tak bylo pásmo jižního křídla budovy, na valem kryté straně přibyla hezká řádka oken a prosklených stěn a nově byla přiřazena i muzeální zahrada, průchozí z nádvoří až mezi jehlany pavilonů.

Jednotlivé přístavky byly organicky zakomponovány k původní stavbě, s ohledem na to, že z pater se teď nabízí mnohem atraktivnější výhledy na zatopené pláně. Důležitým motivem změn byla i provozní kapacita. V roce 2012 (kdy bylo muzeum poprvé otevřeno) sem za sezónu zavítalo 35 000 návštěvníků. Tolik jich teď ale chodí každý měsíc.

Foto: Ronald Tilleman

Práce s měřítkem

Projekt je zajímavý tím, jak harmonicky dokázal sladit požadavky různých měřítek. Studio Marco Vermeulen přitom stojí uprostřed: to oni vytvářeli renovací ze starého nové, a dodávali zažitému objemu nový smysl. Přitom se ale museli podřídit požadavkům měřítka krajinářského, a to vedení inženýrských prací na stavbě poldru. A na opačné straně, s dispozicemi vycházejícími s architektury zase museli pracovat profesionálové designu ze Studia Joyce Langezaalové. Ti totiž zajišťovali vnitřní obsah, uspořádání expozic. A dali si skutečně záležet na tom, aby návštěvníci vnímali výstavu skutečně všemi smysly.

Promlouvají k nim fotografie, audiozáznamy rozhovorů, mohou si prohlédnout nástroje… jde se tady skutečně do hloubky. Pozitivní přitom je, že z výstavy nemáte pocit, že by vznikala v parametrech existující stavby, ale spíše že ta byla ušita na míru výstavě. A zrovna tak z architektury Biesbosch Museum snadno získáte dojem, že národní park okolo vznikl právě kvůli ní. Takové je kouzlo organického zapojení stavby do terénu.

Foto: Ronald Tilleman

Otop i čištění, všechno je v místě

Nové i stávající křídlo muzea je navrženo tak, aby minimalizovalo svou spotřebu energie. Exponované části skel jsou vyvedeny v nejmodernějším tepelně-odrazivém skle, čímž se minimalizuje potřeba instalace zastiňujících žaluzií. Východy a svahy na severozápadní straně zase vytváří jakýsi tepelný nárazník, přičemž navršená zemina je současně izolací. Vytápění objektu v chladných dnech zajišťuje podlahové vytápění, které teplo získává z kotle na spalování biomasy. A ve dnech teplých pak vnitřní rozvody potrubí ochlazují interiér protékáním vody z okolí. Tento model chlazení má navíc vyloženě pasivní charakter, což je dost inspirativní.

Inspirací a environmentálními inovacemi se tu ale rozhodně nešetřilo. Příkladem může být i čistírna odpadních vod, složená z „vrbového háje“. Vyplétané proutí a vegetací osazené vrše tu zajišťují chemicky dokonalé přečištění. Dusík a fosfor je přitom fixován v rostlinách. Nemusíte tedy vyvážet odpad, jen jednou za sezónu posekáte mladé výhonky rozrůstajících se vrb. A ty pak zpracuje štěpkovač na palivo pro vytápění objektu. Je to skoro uzavřená smyčka. Autoři projektu hovoří o avant la lettre, zalepené obálce.

Foto: Ronald Tilleman

Názornost je základ

Tomu odpovídají kombinace přírodních materiálů, zapracování (recyklace) původních objektů i práce s uměle vytvořenou topografií. Není moc objektů s takovou roční návštěvností, které by se mohly pochlubit tak minimální ekologickou stopou. Jestli se tu díky šetrnému přístupu k životnímu prostředí dočkají i návratu lososů a jeseterů (kteří odtud zmizeli) před sto lety, je zatím nejisté. V expozici je ale zmiňují, a na jejich návrat se těší. Poměrně okrajovou, ale velmi názornou záležitostí, je venkovní model říční sítě, poldrů a kanálů. Děti si tu mohou vyzkoušet, jak vlastně bariéry na Biesbosch fungují, a v rámci třicetiminutového regulovaného průtoku mohou otestovat vlastní řešení s uzávěrami pro minimální i maximální průtok.

Museum Biesbosch je po své renovaci opravdu k nepoznání, stejně jako krajina v jeho okolí. Architekti odvedli skutečně mimořádnou práci, když se pokusili rozšířit poněkud fádní koncept muzea na opravdu víceúčelové zařízení s výrazným informačním potenciálem. Energie, s jakou se pustili do vytvoření „uzavřeného“ ostrova, se pak přenáší do atmosféry místa, ve které má každý drobný detail svůj význam.

Foto: Ronald Tilleman

Údaje o projektu

Název projektu: Biesbosch Museum Island
Typ projektu: kompletní renovace muzea
Architektonické studio: Studio Marco Vermeulen
Lokalizace: Biesbosch, Holandsko
Vedoucí projektu: Marco Vermeulen
Projektový manažer: Edion Bouw en Management, Driebergen
Stavební práce: Raadgevend Ingenieursburo, Rosmalen W5A Structures
Elektrotechnika, fotovoltaika: Drabbe, Werkendam
Přístup osob se sníženou mobilitou: Zet
Klimatizace: WVI, Werkendam
Požární zabezpečení: moBius Consult, Driebergen
Instalace: Overdevest Adviseurs, Den Haag
Ozelenění střech, zahrady: Van Helvoirt, Berkel-Enschot
Zpracování interiéru: Verberne, Asten, Xylos
Dodavatel stavby: Staton Bouw, Werkendam
Rok dokončení (finalizace): 2015
Doba realizace: 8 měsíců
Náklady: přibližně 3 miliony eur
Zastavěná plocha: 1300 m2

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Mohlo by vás zajímat

Foto: Bence Makkai, Dawn. S. Black

Levná a efektivní stavba: Chalupa ze dřeva a slámy svoji velikost maskuje terénem

Historický region Sedmihradska, známého spíš jako Transylvánie, máme díky literárnímu dílu o Drákulovi spjaté spíše s upíry. Upřímně? Místní už tenhle mediální předobraz pěkně štve, a byť jsou v okolí Kluže rádi za každého platícího turistu, na lovce záhad a senzací už jsou slušně řečeno alergičtí. Vyvíjí nemalé…

Památník obětem masakru v Palmiře: Cortenová ocel skrývá vzpomínky co nerezaví

Památník obětem masakru v Palmiře: Cortenová ocel skrývá vzpomínky co nerezaví

Každá práce architektů vyžaduje jistý cit pro věc, ale někdy se od nich žádá víc, než jen prosté pochopení zadání zakázky. V lesích u polské Palmiry došlo za II. světové války k děsivému masakru civilistů, a nový memoriální památník měl jejich pietu zachovat. A připomenout, že poznání minulosti nám má umožnit…