REKLAMA
Témata Hledat

Ceny nemovitostí a nájmů

Přehledně v mapě!

Hotýlek, který neuvidíte. Kouzelná norská architektura splývá s přírodou

Rozšířit zástavbu v památkově hodnotné lokalitě může být velký problém. V Norsku si s tím ale poradili se ctí. Hotel s dvacítkou místností dokonale splynul s místem, aniž by jakkoliv narušil zdejší panoráma. Skryl se do podzemí.
Foto: Green Advisers AS

Cestovní ruch je jistě způsobem, jak se dá vydělat na prezentaci přírodních krás. Ve svém principu ale stojí v opozici proti hodnotám krajiny. Lidé totiž chtějí vidět nedotčenou přírodu, ale pak rovněž spočinout v solidním hotelu, dopřát si jídlo z dobré restaurace. V určitém bodu se pak nutně protne a utká poptávka po zajištění nabídky turistického zázemí s tím, za čím se vlastní turisté jezdí dívat.

Nezřídka výsledkem bývá jednostranné vítězství staveb – hotelů, restaurací, ubytoven, bufetů – v jejichž záplavě se ztrácí to, co bylo autentické, původní a lákavé. Česko je dobrým příkladem této nedobré praxe. Zatímco v Norsku to zkouší jinak.

Foto: Håvard Nyeggen Løberg

Místo, ke kterému mají místní opravdový vztah

Na dohled od městečka Straumen, na návrší Øyna, tu stojí malý kostelík. Stojí tu už hezkých pár století, je připomínkou středověkému pokřesťanštění celé severské země. Z úbočí kopce přitom přehlédnete působivou krajinu otevřených fjordů, za zády přitom máte k nebi se vzpínající hory. Je to hezké místo, na které se lidé nejen z Norska rádi jezdí podívat. I pro ně pak zdejší majitelé pozemku  – rodina Sakshaugů před několika generacemi, vytvořili malé turistické zázemí a občerstvení. Jinak o jejich vztahu k lokalitě asi nejlépe vypovídá to, že kostelík se jmenuje Sakshaug, a je s touto konkrétní rodinou skutečně historicky spjatý. Jejich prapředci jej postavili. Dokážete si představit podobnou rodinu Sněžků z Krkonoš nebo Lipenských ze Šumavy?

Poptávka cestovního ruchu tu pochopitelně postupně nabývala na síle, a fungující restaurace a menší chata s ubytováním, hrdě se nazývající horským kongresovým centrem (bylo tu zázemí pro pořádání eventů a konferenční místnost), už ale nestačila ke kapacitnímu pokrytí. Řešením, příslušnou investicí do budoucnosti, se jevila být výstavba hotelu. Jenže právě nad ní se rodina Sakshaugů hluboce zamyslela. Dvacítka hostinských pokojů se jevila být logickou volbou, ale současně stírající kvality místa. Co by zůstalo z krásného výhledu na fjordy a hory, nedotčené krajiny, památného kostelíku, kdyby jejich panorama rozbilo třípatrové těleso hotelu?

Foto: Håvard Nyeggen Løberg

Topografie terénu může být vynikající pomocník

Proto se rozhodli zkombinovat protichůdné požadavky, a s nemalým přispěním architektů Green Advisers AS dosáhnout harmonického výsledku. A návrší Øyna se díky němu stalo plnohodnotnou součástí Øynaparken, zdejší krajinné rezervace, ze které nikterak nevybočuje. Projekt dal vzniknout hotelu, který prostě není vidět. Je přitom přímým rozšířením zástavby, naplňuje požadavek na kapacitní navýšení. Ale nevzdává se reflexe vůči okolní přírodě a krajině. Je její součástí. Zmíněných dvacet pokojů totiž bylo zasazeno do jedné úrovně, v nedokončeném oblouku podél svahu, splývající s horizontem kopce, pod jehož úroveň jsou zasazeny.

Víc než jen hobití nory

Zásadní je tu existence dlouhého koridoru chodby, vedoucí podzemím. Její vyústění je po stranách svahu (s výtahem navázaným na nadzemní recepci), a postupně zpřístupňuje všechny místnosti hotelových pokojů. Pokoje jsou přitom formovány po dvojicích, s lehce vychýleným profilem. Tak, aby se výhled z jednotlivých místností nepřekrýval a nestínil. Základní spojovací koridor je stejně jako „boxy“ hotelových pokojů vystavěn z betonu. Po stránce statiky a odolnosti se totiž jeví jako nejlepší řešení, dobře adaptovatelné na podobu svahu.

Foto: Håvard Nyeggen Løberg

Jeho poněkud surové vyznění ale zjemňují obklady ze dřeva. A protože se pokoje široce otevírají okolí prosklenou stěnou, nepůsobí vůbec dojmem umělé dutiny v podzemí. Ale příjemně vzdušného prostoru. Místnosti vystupují na povrch, decentně vyzvednuté nad úroveň terénu. To, že je jejich přechod od profilu kopce bezešvý, garantují zelené střechy oseté trávou. Hrana kopce tak končí oknem, aniž by byl narušen výhled do okolí. Interiér místností pracuje se střídáním barevných tónů světlého a tmavého dřeva, přičemž kontrastu využívá k vizuálnímu členění prostoru.

Údaje o projektu

Název projektu: Øyna Cultural Landscape Hotel
Typ projektu: hotel v podzemí
Architektonické studio: Green Advisers AS
Lokalizace: Øynavegen 60, 7670 Inderøy, Norsko
Vedoucí projektu: Joakim Dørum
Spolupráce: Hedda Skorem
Návrh interiéru: Interiørarkitekt MNIL, Studio Strek Interiørarkitektur
Osvětlení: Stokkan Lys AS
Klient: soukromá osoba
Rok dokončení (finalizace): 2020
Počet podlaží: 1+1
Užitná plocha: 1033 m²

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Mohlo by vás zajímat

Zdroj:  Alex Filz

Alpský hotýlek krajinu nehyzdí. Kryje se stodolou a vrostl do kopce

Stavět a nenarušit přitom věkovité stavby ani okolní krajinu? I to je možné. Pokud se tedy nebojíte přidávat patra nikoliv nad terénem, ale raději v podzemí. Refurbrishment staré stodoly a gasthausu v Dolomitech pojali architekti skutečně netradičně, jako hypogeální stavbu alá hobití nora, zasazenou do svahu.

Foto: Martin Innerdal Dalen

Černý diamant září na bílé stráni. Horská chata spojuje staré a nové technologie

Sněhové vločky se pod mikroskopem jeví přepestré a nekonečné ve svých tvarech, jako vzácné křišťálově čisté klenoty. Stavební počin norských architektů, stojící v kraji Trøndelag, je také klenotem. Diamantem. Svou velikostí i zpracováním nepřehlédnutelným. Navíc černým, kontrastním proti sněhem zavátým údolím.

Foto: Ronald Tilleman

Budova na ostrově si vystačí s energií z vlastního odpadu

Po osmi měsících důkladných renovací se letos v létě znovu otevřelo návštěvníkům muzeum, přináležející k proslulému národnímu parku Biesbosch v Nizozemí. Jen po málokteré renovaci se dá říct, že by i jinak pravidelní návštěvníci měli problém výsledek úprav poznat. Tady se ale ocitli v dočista novém světě a na novém…

Foto: Matt Dunkinson, Richard Battye

Malý dům inspirovaný velkým obrazem

Syntéza umění a architektury, projekt se vzdělávacím přesahem. Ano, většinou v nás takový popis oprávněně vyvolává nepříjemné mrazení, jak se zase někde vytvářela nějaká strhující konceptuální kompozice milovníků umění pro umění. Observatoř je ale jiná, a ve své podstatě podchycuje to, co by mělo být přirozenou…

REKLAMA