REKLAMA
Témata Hledat

Architektonické inspirace

Mozaika nápadů z celého světa na ESTAV.cz!

Budova plná zeleně na Národní třídě klame tělem. Její interiéry vás překvapí

Festival Open house Praha hostil svůj již čtvrtý ročník, který dle organizátorů letos během květnového víkendu (19. – 20. května 2018) přilákal do 65 zpřístupněných budov úctyhodných přibližně 54 200 návštěvníků. Mezi otevřenými budovami byl letos i nově realizovaný palác na Národní třídě nesoucí označení DRN.

Do této budovy se zástupci naší redakce již jednou podívali, v době, kdy byla rozestavěná.

Významné místo se stopami historie

O důležitosti a významu místa snad není ani pochyb, a tak jen připomenu, že v souvislosti s tím se cena pozemku dle dostupných informací vyšplhala na úctyhodných 184 milionů korun. Je tedy zřejmé, že daná lokalita pod povrchem skrývala nezanedbatelné vrstvy historie, které byly zmapovány archeologickým průzkumem realizovaným ještě před započetím stavby samotné. Ten byl nutný i vzhledem ke způsobu založení a umístění garážových stání pod povrch. Nejen tyto aspekty jsou pak důvodem, proč se cena díla vyšplhala z původně odhadovaných 700 milionů korun na částku více jak dvojnásobnou.

Pohled do vstupního prostoru paláce DRN na Národní třídě v Praze. Autor: Ing. arch. Jakub Kopecký

Návštěva DRN na Open House Praha 2018

Návštěva DRNu proběhla hned v sobotu v dopoledních hodinách. Včasný příchod nezaručoval okamžitý vstup do budovy, a tak bylo nutné vyčkat relativně dlouhou frontu, než se podařilo připojit ke skupince 20 osob vpuštěných na komentovanou prohlídku. Mezitím měli účastníci možnost zkoumavými pohledy probádat vnější plášť budovy, veřejně přístupný dvorek a těsně u vstupu prostudovat nenápadnou infografiku sdělující fakt, že je budova provozně rozdělena na 4 části označené písmeny „A“ až „D“.

V samotné budově vše začíná prohlídkou vstupního prostorného lobby a krátkou prezentací fyzického modelu znázorňujícího celý palác včetně infiltrovaného historického Schönkirchovského paláce. Vstupní prostory paláců bývaly velkorysou výkladní skříní. Je tomu do jisté míry tak i zde. Hned v úvodu lze vyčíst, že nevstupujeme do prostředí běžného. Reminiscence barokních rozet, opětovné použití původních prvků, nenápadně umístěný vodní prvek a mnoho drobných detailů podporujících naši zvědavost jsou průvodním jevem celého domu. Můžeme si zde také povšimnout probarvení jednotlivých vrstev betonu od tmavě hnědé po světle šedou u stropu, který byl na základě statického požadavku postupně vrstven do připraveného bednění. Beton, u kterého se na chvíli zastavím, prochází ve všech možných podobách jako červená nit celou stavbou. Při pečlivém sledování vývoje projektu na rohu Národní třídy a Mikulandské ulice určitě řadu lidí zaujme fakt, že již téměř od začátku finální povrch stavby zůstává nezměněn. Všechny technologie, které budova ke svému životu potřebuje byly již umístěny do bednění a jsou tak skryty ve zdivu, nebo v souvrství podlah. Budova neaspiruje na certifikáty udržitelné výstavby, ale zároveň šikovně využívá vlastností betonu, ve kterém jsou vedeny rozvody chladu, respektive tepla získávaného pomocí hloubkových vrtů.

Pohled do dvorku obklopeného novým a starým palácem. Autor: Ing. arch. Jakub Kopecký

Mnoho netypických detailů a technologických postupů, kterými jsou například rozličné druhy bednících desek s odlišnými texturami muselo být nejprve před realizací v exponovaných částech budovy ověřeno v místech, kde případný neúspěch není tolik zřetelný. Tímto se dostáváme do prostor garáží, ve kterém svou stopu (možná i doslova) zanechal umělec Patrik Hábl. Tak jak jsme si již zvykli hledat skryté detaily a vtipy ve vstupním podlaží můžeme pokračovat i zde u maleb a instalací zmíněného umělce. Není náhodou, že kvalitní stavbu lze často identifikovat i přístupem autora k místům ne zcela běžně přístupným, jako jsou toalety nebo právě garáže. To vše by ale nemohlo vzniknout bez spolupráce všech zúčastněných stran, a tak například na jedné ze stěn můžeme najít otisky rukou a podpisy jednotlivých dělníků a řemeslníků pracujících na stavbě, jak tomu bývalo v dřívějších dobách.

Unikátní vyhlídka díky přístupné střeše a spousta zeleně

Celá skupina se následně výtahem vydala na střechu paláce, která ční nad většinu svých sousedů. Skýtá tak jedinečné výhledy do okolí a umožňuje téměř přímý styk s nedávno zrekonstruovanou střechou Národního divadla, nebo vyčuhujícími částmi Quadria. Ani jedna ze zmíněných budov však nemá svůj vršek přístupný, a tak se v daném prostředí jedná o unikátní možnost zažít zcela neotřelé pohledy. Bohužel tato šance bude pro širokou veřejnost omezena a hlavními obyvateli zde budou nájemníci DRNu. Během projektování byla budova zamýšlena dokonce o jedno podlaží vyšší, to však nemohlo být zrealizováno. Jak jsme si uvnitř budovy zvykli na všudypřítomný beton, tak pro vnější plášť je typická kombinace skla a zeleně. Tou zde Stanislav Fiala skutečně nešetřil a místní nájemníci či zaměstnanci budou moci využívat přibližně 400 m2 parkových střešních úprav v kombinaci s lodžiemi porostlými vysokými travami nebo tulipány kvetoucími v barvě trikolory – jsme přeci na Národní třídě – třídě pro dějiny naší země tak významné.

Pohled ze střechy paláce s vysazeným stromem. Autor: Ing. arch. Jakub Kopecký

Z novostavby do historické budovy

Povídání se pomalu blíží ke konci a po zhruba 40 minutách navštěvujeme poslední místa v interieru budovy. Procházíme již téměř hotovým kancelářským patrem v nově vzniklé části budovy a plynule se přesouváme do dvou zcela odlišných podkrovních částí domu. Odlišnost lze vyčíst především v přístupu ke konstrukci. Původní Schönkirchovský palác ve své části do ulice Mikulandské byl zrekonstruován s maximální možnou měrou zachování původních prvků, detailů, řemeslných postupů a téměř restaurátorsky pojatou obnovou stavebních konstrukcí, kdežto část paláce pod nově zrealizovaným křídlem DRNu nás překvapí odvážnou konstrukcí betonové střechy proloženou betonovými sloupy nesoucími zmíněné nové křídlo budovy.

Sestupujeme po původním kamenném schodišti do prostoru dvorku, kde se znovu setkáváme s poněkud mohutnou venkovní formou domu. Tmavé sklo, kov a zelené horizontální travnaté pásy tak působí jako dokonalý kontrast všem detailům, hříčkám a skrytým vtipům, které jsme mohli shlédnout uvnitř domu. Měli jsme tedy téměř jedinečnou možnost poznat dům, který může být mnohými odsuzován za svou necitlivost k okolí ale z té druhé stránky – z té citlivé, snoubící staré s novým. Nebojme se tak poznávat domy hlouběji, než jen pohledem na fasádu a hledejme příběhy, které stojí za jejich vznikem. Palác na Národní nám ten svůj začne vyprávět již ve chvíli, kdy se odvážíme nahlédnout za laškovně vykasanou kovovou sukýnku nad průchodem do dvora.

Ing. arch. Jakub Kopecký

Autor článků na ESTAV.cz. Po studiu bakalářského stupně oboru Architektura a stavitelství na ČVUT pokračoval na navazující magisterský stupeň na Fakultu umění a architektury TU v Liberci, kde studium v roce 2017 úspěšně zakončil. V rámci studia absolvoval stáž ve slovinské Lublani. Svou nynější vlastní praxi mohl založit i díky zkušenostem získaným praxí v několika architektonických ateliérech.

Sdílet / hodnotit tento článek

Z kategorie Architektura si přečtěte

Most je občas pod vodou. Je na to dobře připraven

Most je občas pod vodou. Je na to dobře připraven

Informace o tom, že podstatná část výměry Holandska stojí na vodě, respektive pod úrovní moře, asi nikoho nepřekvapí. Důmyslný systém hrází a kanálů, který dělá z území při pobřeží pevninu, však má ...

REKLAMA
REKLAMA

estav.cz v žebříčku návštěvnosti TOPlist