Státní podniky zřejmě není třeba na tuto skutečnost upozorňovat, neboť této možnosti pravidelně využívají, a to často prostřednictvím svých (na tuto agendu specializovaných) zaměstnanců. Jiná situace však nastává v případě územně samosprávných celků, z nichž zejména ty menší mají sice o této možnosti povědomí, nicméně z vlastní zkušenosti mohu říci, že ji příliš často nevyužívají, byť by mohly. Některé osoby soukromého práva se pak dost možná o této možnosti dozvědí až nyní.
Pravidla pro vyvlastnění přitom platí pro všechny jmenované subjekty stejná. Ať jste tedy z kterékoliv sféry a přemýšlíte nad záměrem, kterým by měla být dotčena nemovitost, která není ve vašem vlastnictví, pak je tento článek (jakož i další na něj navazující) určen přímo pro vás. Dozvíte se zde totiž mimo jiné, v čem vyvlastnění spočívá, jaké jsou jeho podmínky, specifika jednotlivých fází, způsob, jak se s nimi vypořádat a mnoho dalšího.
Vyvlastnění nemovitosti: Nechcete prodat pozemek? Možná o něj stejně přijdete. Má to ale pravidla
přečíst článekPodstata vyvlastnění a jeho základní podmínky
Podstatě vyvlastnění a jeho podmínkám je již věnována podstatná část prvního dílu seriálu, který řešil vyvlastnění z pohledu vyvlastňovaného. Ve stručnosti si tedy pouze shrneme základní body a doplníme je o pohled vyvlastnitele.
K vyvlastnění je možné přistoupit pouze tehdy, kdy je tak činěno ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu. V konkrétním případě tedy musí veřejný zájem na realizaci veřejně prospěšného záměru převážit nad zájmem na zachování dosavadních práv vyvlastňovaného. Musí se tak odehrát dle pravidel stanovených zákonem – zejména zákonem o vyvlastnění a liniovým zákonem (je-li aplikován). A vyvlastňovaný musí být za odejmutí či omezení svých práv spravedlivě kompenzován – dostat náhradu ve výši vycházející ze znaleckého posudku.
Vyvlastnění může spočívat buďto v odnětí vlastnického práva vyvlastňovaného k dotčené nemovitosti a přechodu na vyvlastnitele, anebo v omezení vlastnického práva v podobě zřízení věcného břemene ve prospěch vyvlastnitele, resp. pozemku v jeho vlastnictví (služebnost stezky, cesty, rozlivu, inženýrské sítě apod.). Odnětí vlastnického práva je přirozeně větší zásah do práv vyvlastňovaného, nežli zřízení věcného břemene, a tedy by mělo přijít na řadu až v případě, kdy zřízení věcného břemene pro záměr vyvlastnitele skutečně nepostačí; typicky u staveb, které zaberou celou vyvlastňovanou plochu, a objektivně tak znemožní vyvlastňovanému její případné užívání.
Popisované pravidlo minimalizace rozsahu vyvlastnění se přitom týká i plochy, která má být vyvlastněním dotčena. Vyvlastněním nemůže být postižen pozemek či jeho část, která objektivně není pro účel vyvlastnění nutně potřebná. Pokud je tedy možné, aby vyvlastňovaný užíval dotčenou část pozemku i po realizaci veřejně prospěšného záměru, pro který se vyvlastňuje, neměla by být vyvlastňována, případně by na ní mělo být zřízeno pouze věcné břemeno.
Souhrnně lze výše popsaná pravidla dobře ilustrovat na protipovodňových opatření, pro která se vyvlastňují pozemky, na nichž má hlavní stavba stát, ale i pozemky, na které se má voda rozlévat.
U pozemků přímo dotčených samotnou stavbou je nutno volit odnětí vlastnického práva, a to na celé ploše, na které má stavba stát. Věcné břemeno zde nepřichází v úvahu, neboť existence stavby vyvlastňovanému zcela znemožní užívání pozemku pod stavbou. Byť by tedy zřízení věcného břemene ryze formálně znamenalo menší zásah do jeho práv, byl by krácen na náhradě, která by byla nepoměrně menší, než u odnětí vlastnického práva.
U pozemků, na které se má voda rozlévat, je však situace opačná. V závislosti na záplavovém pásmu, ve kterém se dotčený pozemek nachází, lze statisticky určit, s jakou pravděpodobností a pravidelností bude pozemek zaplavován. Má-li se tak dít jednou za několik let, či dokonce desítek let, zcela postačí zřízení věcného břemene, resp. služebnosti rozlivu. Odnětí vlastnického práva by totiž v takovém případě bylo nepřiměřené.
Již při plánování záměru (jeho podoby, umístění apod.) tedy doporučuji vzít si katastrální mapu s dotčenými pozemky a promyslet v jakém rozsahu a v jakém intenzitě má být ten který pozemek dotčen. Dospějete-li k závěru, že některé pozemky budou nutně dotčeny pouze v části, nechte zpracovat geometrický plán, který na podkladu projektové dokumentace dotčenou část vyznačí. Současně si rozdělte pozemky na ty, u nichž nezbyde než odejmout vlastnické právo, a na ty u nichž postačí zřízení věcného břemene. Pokud se totiž ukáže až před vyvlastňovacím úřadem, že jste dané nesplnili, a tedy vaše požadavky jsou nepřiměřené, může vyvlastňovací úřad vaši žádost zamítnout, v důsledku čehož by bylo nutné nejenom podávat žádost novou, ale i zopakovat si jednání s vyvlastňovaným.
Účel vyvlastnění plynoucí ze speciálního zákona
Výše jsme si popsali obecnější podmínky vyvlastnění týkající se zejména ústavních aspektů, převahy veřejného zájmu nad soukromým a rozsahu vyvlastnění. Nyní se zaměříme na jednu podmínku plynoucí přímo ze zákona o vyvlastnění, a tou je, že účel vyvlastnění musí vyplývat ze speciálního zákona. Jedná se o podmínku na první pohled zcela konkrétní a jasnou. Nicméně její naplnění může nabývat různých podob, a to v závislosti na tom, který speciální zákon zvolíme.
Speciálních zákonů (resp. ustanovení v nich uvedených), o které lze vyvlastnění opřít je skutečně mnoho, a tedy se zaměříme pouze na pár těch nejzákladnějších. Dosti obecným a nejčastěji užívaným je stavební zákon, dle kterého je možné vyvlastňovat pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby či opatření, realizaci stavby a opatření k zajišťování bezpečnosti státu a k asanaci území, vč. plochy pro nezbytný přístup, řádné užívání a ochranné pásmo k těmto záměrům. To vše je však možné pouze za předpokladu, že je dotčená plocha vymezena v územně plánovací dokumentaci. Pokud tedy váš záměr je technicky podřaditelný pod ty uvedené, ale není vymezen v územně plánovací dokumentaci, o stavební zákon se při vyvlastnění nebudete moci opřít.
Dalším často užívaným zákonem je zákon o pozemních komunikacích. Dle něj je možné vyvlastňovat za účelem budoucí realizace pozemní komunikace, ale i za účelem vypořádání práv s vlastníkem pozemku, na kterém již pozemní komunikace stojí. První případ se týká výstavby, opravy, úpravy, modernizace nebo rekonstrukce dálnice, silnice, místní komunikace I. třídy a jejich součástí, příslušenství i staveb souvisejících. Druhý případ se pak týká také dálnice a silnice, ale k tomu i ostatních tříd místních komunikací. Na rozdíl od stavebního zákona (na který lze v případě některých pozemních komunikací taktéž odkázat) zde přitom není požadavek přímého vymezení záměru v územně plánovací dokumentaci.
Energetický zákon lze pak označit za sbírku dílčích vyvlastňovacích ustanovení, které se liší zpravidla pouze tím, pro kterého vyvlastnitele jsou určena. O energetický zákon tak může svůj záměr, pro nějž je třeba vyvlastnění, opřít výrobce elektřiny, provozovatel přenosové soustavy, provozovatel distribuční soustavy, výrobce plynu, provozovatel přepravní soustavy, provozovatel zásobníku plynu i držitel licence na rozvod tepelné energie. V některých případech je přitom třeba naplnit i minimální technické parametry toho kterého zařízení, aby byla z pohledu energetického zákona naplněna premisa potenciální veřejné prospěšnosti, a tedy i případně převahy veřejného zájmu nad soukromým. Kupříkladu u výrobny elektřiny je požadován celkový instalovaný elektrický výkon alespoň 100 MW.
Tolik obecně k vyvlastnění z pohledu vyvlastnitele a základním podmínkám, které je nutno naplnit, aby mohlo být přistoupeno k omezení či odejmutí vlastnického práva vyvlastňovaného pro účely záměru vyvlastnitele.
V navazujícím článku si pak řekneme více o řízení před stavebním úřadem, jednání s vyvlastňovaným a řízení před vyvlastňovacím úřadem. V rámci každé fáze se přitom zaměříme na stěžejní oblasti, u nichž často vyvlastnitelé pohoří.
Nenechte si ujít nic z budoucího obsahu na ESTAV.cz a aktuvijte si týdenní mailový zpravodaj zdarma. Každé pondělí od nás dostanete přehled nového obsahu na ESTAV.cz.
Sdílet / hodnotit tento článek