REKLAMA
Témata Hledat

Architektonické inspirace

Mozaika nápadů z celého světa na ESTAV.cz!

Staré zděné tovární komíny – hodnotné dědictví našeho národa

Tovární komíny změnily tradiční obraz světa. Vysoké komíny, jako samostatné a volně stojící objekty, se začaly stavět v 17. století a rozšířily se až na prahu 19. století. Byly sice jen funkčními stavbami, ale i tak se postupně staly nositeli silné symboliky změn, které se udály během průmyslové revoluce.

Tovární komíny byly určené pro plnění dvou základních, ryze účelových funkcí – poskytování tahu a odvádění zplodin do výšky pro zajištění dobrého rozptylu. I přes čistě pragmatický účel jsou ale komíny velice zajímavé svou evoluční historií. Navzdory jejich naprosto utilitárnímu využití představují širokou plejádu forem, tvarů a velikostí.

Je zajímavé sledovat, jak se vyvíjela jejich struktura, jak se vylepšovala jejich estetická stránka, architektura, jak se komíny stávaly krásnými, obdivovanými chloubami továrníků, nebo naopak nepotřebnými a demolovanými. Stavba komínů se stala zcela novým oborem, do kterého bylo zapojeno široké spektrum odborníků z různých odvětví vědy a techniky – od fyziků, chemiků, přes inženýry, architekty až po stavitele.

Funkce především

Tovární komíny se začaly hojně stavět jako nedílná součást parních kotelen, které zásobovaly parou parní stroje. Na našem území to bylo od dvacátých let 19. století, přičemž největší rozmach výstavby přišel až po roce 1870, kdy bylo zakládáno veliké množství různorodých průmyslových podniků, zejména pak cukrovarů, textilních továren a cihelen. Území tehdejšího Českého království se postupně stalo nejprůmyslovější oblastí Rakouska-Uherska vůbec. Krajinu zaplavily tisíce cihelných štíhlých staveb a kouřící komíny utvářely panorama většiny našich měst i vesnic, a staly se jejich nedílnou součástí až do dnešních dnů.

Společně s rozvojem průmyslu výkon strojů rostl. Přímým důsledkem této skutečnosti byla nutnost mít stále vyšší komíny – jejich výška se stala barometrem rozvoje a velmi vysoké komíny se zařadily mezi jedny z nejvyšších staveb světa. Patrně první komín vyšší než sto metrů vznikl v roce 1837. V Musprattově chemické továrně v Newton-le-Willows byl postaven 121 metrů vysoký komín, který se stal nejvyšším v Anglii. Pro českou historii komínových staveb je tento mezník nanejvýš zajímavou událostí, neboť této výšky nebylo u zděných komínů u nás nikdy dosaženo – to až u komínů železobetonových o více než sto let později.

Výš a ještě výš

Rekordy se stále překonávaly a tehdejší média o nich nadšeně informovala. Dnes nejvyšší stojící zděný komín Evropy stojí v německých hutích v Halsbrücke, vystavěn byl v letech 1888–1889 a dosáhnul výšky 140 metrů. A v rámci celého světa je s výškou 178 metru nejvyšším zděným komínem tzv. Anaconda Smelter Stack z roku 1919, který patřil k místním měďným hutím a dnes je jediným pozůstatkem po rozsáhlém průmyslovém provozu v Anacondě (Montana, USA).

V zemích Rakouska-Uherska nebyly nikdy stavěny ve světovém a ani evropském kontextu komíny rekordních rozměrů. V roce 1873 zmiňují Národní listy, že nejvyšší komín v Čechách byl v přádelně barona Liebiga v Liberci o výšce 61 metrů, další známé komíny v 19. století nepřesáhly úroveň osmdesáti metrů. Symbolická výška 100 metrů byla u nás poprvé dosažena až v roce 1920 v Piettově papírně v Plzni a další sto a více metrové komíny se stavěly především v nově vznikajících elektrárnách. V roce 1931 vznikl také dosud nejvyšší zděný komín na našem území – 120 metrů vysoký v Kolíně.

Komín jako svébytný prostor pro umění

Komíny jsou ale zajímavé nejen svojí konstrukcí a dosaženou výškou, za pozornost stojí i jejich estetické ztvárnění. Řada komínů se sice stavěla ryze prakticky bez nadbytečné ornamentálnosti, ale hodně jich bylo pojato i nadstandardně zdobně. A právě tyto komíny tvoří důležitou a nedílnou součást kulturně historického odkazu průmyslové revoluce, kterou je třeba patřičně chránit.

Svědkové moderních dějin

Konec zděných továrních komínů definitivně přišel v osmdesátých letech 20. století, přičemž poslední byl postaven v areálu domažlického pivovaru v roce 1984. Tak jako revoluce požírá své děti, tak i pokrok a vývoj v důsledku průmyslové revoluce způsobil, že zděné tovární komíny jsou překonané a ve své tradiční podobě zbytečné. Podnikatel, který dnes potřebuje komín, zvolí praktické ocelové nebo železobetonové konstrukce.

Komíny si prošly několika mezníky. Nejprve stály u zrodu masivního technického a průmyslového rozvoje, přičemž se staly zároveň nositeli poselství „bereme vám práci“, kdy nově otevřená továrna zničila místní řemeslnou výrobu. Pak, a to po velice dlouhou dobu, byl komín ukazatelem prosperity a blahobytu, ale zároveň i nevítaným společníkem, který citelně obtěžoval své okolí kouřem. V dobách hospodářské krize zase svojí nečinností indikoval úpadek a bídu. Během válek nechtěně hlásal, zde je továrna, zde bombardujte.

A od druhé poloviny 20. století je zase ekologickou hrozbou. Éra továrních komínů sice ještě neskončila, ale ta stará a krásná mistrovská díla jsou svědky historického mezníku, kdy se ryze funkční stavby postupně posouvají do roviny symbolické. Staré zděné komíny již neotravují své okolní prostředí černým dýmem, spíše jen jako abstinující nekuřáci společně se svými fabrikami němě sledují zánik či transformaci konvenčních průmyslových odvětví.

O komínech se píší knihy

V roce 1906 vydal popularizátor komínů a budoucí rektor ČVUT v Praze profesor František Klokner ve věku 33 let v časopise Vynálezy a pokroky pojednání O továrních komínech. V několika dílech seznámil čtenáře s funkcemi komínů, jejich navrhováním a technickým řešením, ukazoval, jaké v té době byly postaveny rekordní, či zajímavé komíny, a v neposlední řadě upozorňoval i na jejich estetické kvality.

Publikace „Tovární komíny. Funkce, konstrukce, architektura“, (autor Martin Vonka, vydalo Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT v Praze s podporou společnosti Omega – Teplotechna Praha a. s. a Teplárenského sdružení České republiky) na jeho významnou práci navazuje a ve velké míře ji rozšiřuje, a to především o nové skutečnosti, které se během uplynulých sto let udály.

Od Kloknerova počinu nevyšla v českých zemích žádná podobná další literatura zabývající se popularizací průmyslových vertikál. Tato kniha se tak vrací k počátkům vzniku komínů, ukazuje, jak funkční a technické požadavky daly vzniknout konstrukci tak ladné a krásné, jakou je tovární komín. Dále popisuje typologii komínových staveb.

Těžištěm knihy jsou však témata velice současná, tedy ta, kterých se Klokner v době, kdy průmyslová revoluce běžela v plném proudu, pochopitelně nemohl ani náznakem dotknout. Jedná se o úvahy, jaké mají naše komíny hodnoty, proč je třeba je chránit a jak lze s nimi nakládat. Aktuálnost tématu podtrhuje skutečnost, že jen málo vyobrazených komínů zde publikovaných kouří. Většina jich tak je dnes jen němými a nepotřebnými svědky své doby. Závěr publikace tvoří katalog vybraných, dosud stojících, komínů.

Sdílet / hodnotit tento článek

Mohlo by vás zajímat

© Dron  - Fotolia.com

Továrna Solo Sušice kulturní památkou zatím nebude

Rozkladová komise ministra kultury nesouhlasí s tím, aby ministerstvo vyhlásilo památkovou ochranu továrny Solo Sušice, bývalého výrobce zápalek. Posuzování šesti objektů se po roce a půl od žádosti ...

Baťův mrakodrap ve Zlíně ukrývá technický unikát

Baťův mrakodrap ve Zlíně ukrývá technický unikát

Je tomu více jak 10 let, kdy byl ve Zlíně slavnostně otevřen zrekonstruovaný takzvaný Baťův mrakodrap. Zlínský Baťův mrakodrap je v současnosti sídlem krajského a finančního úřadu, ale také ...

REKLAMA
REKLAMA

estav.cz v žebříčku návštěvnosti TOPlist