• ESTAV.cz
• Architektura
• Příjemná rodinná vila se mile snaží být nenápadná

Prohlédnout fotogalerii11 fotografií

V případě švédské architektonické produkce jsme si už zvykli na dílka nejrůznějších chat a srubů, stojících na rozbrázděných skaliscích, útesech, opuštěných ostrovech. Domech, ztracených v pustinách divočiny. Což je samozřejmě velmi lákavá a vizuálně zajímavá oblast architektury. Na druhé straně se tím ale vytváří klamný dojem o tom, jak se vlastně ve Švédsku dnes bydlí.

Villa Haverdal je takovým procitnutím a návratem k relativně „obyčejné“ rezidenční architektuře. K rodinnému domu z venkova, který v sobě nese to nejlepší ze současných trendů skandinávského bydlení. Takže? Žádné skaliska ani dramatické scenérie, ale dočista normální rovinatý pozemek. Parcela klínovitého tvaru, se nachází nedaleko Halmstadu, a je zasazená mezi dva už existující rezidenční objekty. Jimiž se, z hlediska svých skromných měřítek, projekt významně inspiroval.

Novostavba rodinného domu ze starých cihel

přečíst článek

Aby dům ladil s okolím a nepůsobil přehnaně, byl rozdělen do tří malých a úzkých spojitých objemů, z nichž každý je široký pouze pět metrů. A všechny je zakončují štítové střechy, takže vzniká silueta ne jednoho velkého domu, ale jen jakéhosi vesničkovitého shluku. Který vytváří rytmus tvarů odkazujících na okolí. Což celému Villa Haverdal dodává velmi příjemný, řekněme decentní vzhled.

Hmoty domy jsou navíc posunuty podél vrstevnic terénu, což umožňuje, aby objekt sledoval přirozené linie krajiny. Není to přitom jediná praktická ukázka toho, jak Lundgren Guldhammer Arkitekter pracují s citem.

Foto: Anna Kristinsdottir

Přirozený rytmus, poklidná atmosféra

Fasáda domu je světlá, ale nikoliv vyloženě bílá. Má spíš pískový odstín, což příhodně ladí s rovinatou krajinou, zvlněnou přesypy písečných dun. Lehká plechová střecha odráží oblohu, takže budova splyne se scenérií snadno. Z domu promlouvá příjemně syrová venkovská usazenost. Ta obyčejnost, kterou je třeba pochopit a procítit, abyste ji dokázali správně vystihnout.

Okenní rámy z mořené borovice jsou zvenku viditelné, ale zevnitř skryté. Což vytváří dojem, že každý světelný otvor je pečlivě zarámovaný výřez. Okna jsou jako obrazy zapuštěné do zdi, které nabízejí výhledy. Mimo jiné třeba na majestátní dub, který na pozemku před domem roste. Stavba mu samozřejmě nijak neuškodila. Tři jednoduché objemy jedné a téže stavby, dohromady nabízející užitnou plochu 162 metrů čtverečních, se zkrátka s přirozenou nezúčastněností tváří, jakoby tu stály vždy.

Právě proto bývá Villa Haverdal dávána (nejen ve Švédsku) za hezký příklad současné kontextuálně citlivé architektury. Architekti Ejje Lundgren, Rikke Guldhammer a Anton Valek ji prezentují jako „trochu jiný fritidhus“. Tedy letní obydlí, které se dá využívat celoročně. Tady slouží jako rodinný dům, v němž – alespoň zevnitř – léto a jeho pohoda nikdy nekončí. Stavba je nabitá velmi uvolněnou atmosférou, kterou podtrhují jednoduché a smysluplné konstrukce.

Původní dům nebo novostavba? U tohoto rodinného domu v historické vesničce si nejste jisti

přečíst článek

Každý z tří objemů je otevřen až ke střešnímu hřebeni, takže interiér získává vzdušnost. Propojení prostorů bez přebytečných příček posiluje dojem kontinuity a umožňuje volný pohyb světla i vzduchu uvnitř interiéru. Centrální obytná část se otvírá do zahrady směrem k lesu, zatímco menší okna v ložnicích rámují intimnější výhledy.

Také orientace ke světovým stranám byla volena s ohledem na denní světlo. Hlavní obytný prostor směřuje na jih a západ, čímž využívá přirozené tepelné zisky.

Členění je zřejmé: jedna ze tří částí slouží jako garáž s technickým zázemím a servisní místností. Druhá, obytná, je už společenskou částí. Nese obývací pokoj s kuchyní a jídelnou. A třetí je pak soukromou zónou, která obsahuje ložnice a hygienické zázemí. Vzájemné posuny objemů vytvářejí chráněné kouty a přirozené přechody mezi interiérem a exteriérem. Výsledkem je dům, který působí zároveň otevřeně a intimně.

Foto: Anna Kristinsdottir

K udržitelnosti se jde kvalitou

V interiéru převládá dřevo, ať už na podlahách, nebo v podhledech otevřených až ke hřebenům střech. Kombinace přírodních materiálů s velkorysou světlostí vytváří prostor, který působí klidně, a časově neutrálně. Hodí se do každého období, do každého místa. Beton je sice pořád jedním z hlavních konstrukčních prvků, ale k vidění není. Přítomný je jen v základech a nosných částech. Proto Villa Haverdal působí „přírodněji“, než možná je.

A o to architektům šlo.

Důležitá pro ně byla nikoliv technologická složitost, ale trvalost a kvalita provedení. Proto byl při plánování pečlivě promýšlen každý detail. Ta řemeslná přesnost je pak prý tou nejlepší zárukou dlouhé životnosti domu. V celé Skandinávii se udržitelnost klade do popředí, a je hezké slyšet, když někdo řekne, že ta udržitelnost má být dosažena právě řemeslnou kvalitou.

Rodinný dům Maxičky: novostavba, která se cítí být rekonstrukcí

přečíst článek

Údaje o projektu

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata