Hledat
Mapa cennemovitostí v ČR
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Původní dům nebo novostavba? U tohoto rodinného domu v historické vesničce si nejste jisti

Nebouří se proti stavebním regulím, ale dokáže si v nich najít svou vlastní cestu, jak vyjádřit respekt ke stavebním tradicím regionu. Rodinný dům z francouzského venkova je svůj, a přitom autentický. Na první pohled si nejste jisti, zda se díváte na novostavbu nebo revitalizovanou stodolu.
Zdroj: Hervé Abadie

Přírodní park du Vexin (plným názvem Parc Naturel Régional du Vexin Français) je střípkem venkovské pohody. Tedy, s rozlohou 71 000 hektarů už spíše pořádným střepem. Slouží jako ideál vesnické selanky, pitoreskní skanzen řemesel a přírody, harmonicky utvářené hospodařícím člověkem. Něco jako Babiččino údolí, jen ve francouzském podání. A protože leží jen necelou hodinku od Paříže, napříč departmenty Val-d'Oise a Yvelines, nemá o turisty v žádném ročním období nouzi. Když obyvatelé metropole zatouží po čerstvém vzduchu a přírodě, Vexin je jim vždy nadosah. Pojí se s tím výhody i negativa.

Vesničky jako Giverny, La Roche Guyon a Villarceaux jsou už regionálním cestovním ruchem dávno „deformované“ ve vlastním vývoji, a na pobídkách turismu jsou závislé. Ale i tady jde najít místa, která neleží na hlavní trase, a tudíž si uchovávají svou vesnickou pohodu autentickým způsobem. Pořád ještě vypadají, jako by je včera domaloval Van Gogh, Cézanne nebo Daubigny. Vesnice Villers-en-Arthies je přitom přesně taková, jakou si ji sami její obyvatelé přejí mít. A proto jim nevadí ani projekt rodinného domu, který do jejich vsi zanáší moderní styl sladěný s původním uspořádáním.

Foto: Hervé Abadie

Starý, nový? Především originální

Propojený dům, nazývaný honosně La Maison Gervais, se nepokouší zavděčit uměle při životě udržovanému skanzenovému slohu, a hledá si svůj vlastní výraz. V pozici na okraji vesnice přitom vytváří stavebně sourodé dílo, které si ze starého i nového bere vzácně přiměřený díl, aniž by měl potřebu nechat se strhnout.  Členitý objekt, který zastavěnou plochou pokrývá 210 metrů čtverečních (a nabízí 270 užitné plochy), se díky tomu dobral mnoha regionálních ocenění. Za architekturu, ekologii, design.  Pozornost si tedy rozhodně zaslouží, i když jeho hlavní doménou je klid a odloučení od okolí.

Architekt Frank Salama, který za projektem La Maison Gervais stojí, si musel během plánování zvyknout na to, že mu přes rameno budou koukat ochránci krajinného rázu a památkáři. Spolupracoval s nimi k oboustranné plné spokojenosti. Vzhledem ke specifickému architektonickému dohledu a pravidlům památkové péče ze strany parku du Vexin totiž bylo záměrem alespoň navenek kopírovat ducha místních zemědělských usedlostí. Uzavřených zvenčí, živých zevnitř. Proto stavba při pohledu z ulice skutečně připomíná kamenný dlouhý dům, skoro stodolu či malou tvrz.

Foto: Hervé Abadie

Kámen, dřevo, sklo

Její forma je ale posunuta, modernizována, dlouhým horizontálním prosklením. Uliční fasáda je dále tvořena dvěma kamennými zdmi, které spolu vytváří zajímavý nůžkový efekt: jedna linie kamene sleduje sklon ulice, zatímco druhá je horizontální. Venkovní prostor mezi nimi pak spojuje obě úrovně schodištěm. Je to netradiční řešení, blízké spíše fortifikacím a hradbám. Stavba tak navíc působí trochu tajemně, protože už fasádou napovídá, že se toho za ní nachází mnohem víc. A to je dojem, který Salama razil cíleně.

Hodí se zmínit, že Frank Salama je ve Francii znám spíše jako architekt specializující se na japonskou architekturu, často fúzující do projektů „východní“ prvky. V tomto projektu je vyloženě nenajdeme (snad ještě ten dřevěný roštový zastiňující štít), ale jakýsi duch asijského minimalismu se tu přesto zračí. Primárně se ale projekt snaží vybudovat silný vztah mezi interiérem a exteriérem, a mezi využitím interiéru v kontextu s krajinou. Střecha odlupující se od stěny je dalším důležitým odkazem, který se snaží obnovit lidovou architekturu.

Foto: Hervé Abadie

Variace původního slohu

Programové členění přitom počítá s tím, že hlavní – k ulici přivrácená – část v sobě nese samostatné odloučené obytné studio v úrovni přízemí, a tři pokoje, z hlavního bloku přístupné po schodišti. Dům je přitom oboustranně přístupný, i bez schodů, skrze svah na dvoře. Proto je vhodný i pro osoby se sníženou pohyblivostí. Půdorys domu kombinuje dvě křídla ve tvaru písmene L, spojuje je prosklenou galerií. V jednom křídle jsou ložnice a koupelny pod šikmou střechou, druhé křídlo, které není z ulice vidět, má plochou střechu a je v něm jídelna, kuchyně a obývací pokoj.

S výhledem do svahu se dům otevírá do okolního idylicky venkovského prostředí, kde lze žít v souladu s ročními obdobími. Z ulice tedy vnímáme spíše zachmuřenou kamennou stavbu, kterou od středověku odlišuje jen vložená část s prosklením. Ze dvora domu naopak vidíme moderní souhru oceli, skla a dřeva v eleganci srozumitelné geometrie. „Lidé, kteří kolem tohoto domu prochází, si mají sami klást otázku, zda je to stavba nová nebo stará,“ říká o záměru Salama.

Foto: Hervé Abadie

Detaily, které potěší

Jednoduchost vyjádření přitom není plochá, skrývá v sobě sofistikované detaily. Potěší například ryze místní vexinské kameny (například kamenem Massangis) ploché obklady, bělený nátěr a dubové dřevo. Soulad místně tradičních stavebních materiálů a nových forem vychází z toho, že jsou užívání v novém uspořádání. 

Ať už La Maison Gervais vidíme jako novou stavbu ze starých materiálů (či naopak), provedení nemůžeme upřít rysy moderní, šetrné a úsporné. Dům je dobře usazený v terénu, orientovaný v jiho- západním směru. Získává maximum ze slunce, a přitom se kryje před promrzáním. Je velmi dobře zaizolovaný a energeticky účinný. Vytápění je tu řešeno – kromě kamen na dřevo v obývacím pokoji – ještě podlahovým vytápěním. 

Foto: Hervé Abadie

Rezidence, rodinný dům jako celek, nechce kompromitovat to, čím je kraj v okolí přírodní park du Vexin mimořádný. Ale nechce tomu ani neúměrně podléhat. Zůstává proto svá – zevnitř velmi přívětivá, pohodlná a funkční. Projekt La Maison Gervais byl ověnčen například 1. cenou Architecture à Vivre (za současnou architekturu) a oceněním French Art of Living.

Údaje o projektu

Název projektu: La Maison Gervais
Typ projektu: novostavba rodinného domu
Architektonické studio: Frank Salama Atelier d`Architecture
Lokalizace: Villers-en-Arthies, Île-de-France, Francie
Hlavní dodavatel stavby: ETCR
Dodavatelé materiálu: JUNG, Duravit, Wever & Ducre, Bazar de l'éléctricité, Cinna, Foscarini, M Design, PMC Marbrerie, Tectona, Tectona
Tesařské a truhlářské práce: Atelier Hellot
Instalatérské rozvody: Mollea
Schodiště: L'escalier Contemporain
Krajinářský návrh, zahrada: Innemer Paysagiste
Zahájení projektové fáze: 2020
Zahájení stavební činnosti: 2021
Rok dokončení (finalizace): 2022
Celková užitná plocha: 270 m2
Klient: soukromá osoba

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Mohlo by vás zajímat

Foto: Ezio Manciucca

Snové bydlení u moře. Moderní pavilon zasadili do idylické krajiny Toskánska

Lokalita, která působí dokonale starosvětsky. Rovinatý cíp země sluncem prozářené země, s četnými olivovými háji, nad nimiž na skále ční italské městečko, Castel del Piano, s předlouhou historií. Do něj se ale atypická čtvercová stavba netlačí. Stojí solitérně, udržuje si svou pozici mezi zemědělskými pozemky, roste…