Aby nedošlo k omylu, hned jedním dechem je k tomu třeba připojit, že tvůrčí duo Stach+Stachová se studia boq architekti k těm šikovným zjevně počítají. S neoptimálními dispozicemi parcely a zmíněnými obtížemi si totiž dokázali výborně poradit. K nemalé radosti svých klientů, kteří toužili po rodinném domě v malebné lokalitě na Znojemsku. Žádný dům pochopitelně není ostrovem sám pro sebe, ale tady situaci poměrně dost komplikovala hustá zástavba, vůči níž se záměr musel nějakým tvůrčím způsobem vymezit.
Projekt pro nevýhodné místo
Na architektech pak bylo, aby využili „zjevnou nevýhodu“ svahu parcely, a udělali z ní přednost. Základ pro návrh, který sami označují za rebelský. Proč? Dům se, osudu a místním podmínkám navzdory, rebelsky prosazuje na nepříhodném místě, a loupí pro sebe ty nejkrásnější výhledy. Jakoby se na místo, kde by jej nikdo nečekal, jen tak vetřel. Rozhodně ale nemůžeme projekt Dům bez zahrady osočit z toho, že by nějak předbíhal ve frontě. Ta naopak byla předlouhá, v husté vesnické zástavbě se musel uchytit.
Smutné konstatování, které z názvu projektu plyne, je cenou, kterou za svůj úspěch platí. Na zahradu tu místo nezbylo. Je tu jen malé atrium, z něhož vyrůstá strom. Zeleň ale v okolí neabsentuje a její nepřítomnost přímo na pozemku kompenzuje jinak. Velmi příjemně ji však zastoupí velkorysá terasa, ze které jsou ty nejkrásnější výhledy na vesnici. A také třeba svým bohatě utvářeným interiérem, světlostí. Pohodou. Boq architekti zkrátka museli hrát s už rozdanými kartami, a je navýsost potěšující, že tuhle partii dokázali dotáhnout až k triumfu.
Ze škatulky neotřelých řešení
Jak sami připouští, zadání rozhodně nebylo z těch nejsnadnějších. Protože citlivě zasadit novostavbu rodinného domu na tvarově atypický pozemek v husté vesnické zástavbě není žádný med. Chtělo to sáhnout do škatulky řešení, která se dají nazvat neotřelá. Což je po čertech ošidná škatulka, protože z ní nemusí vypadnout jen funkční a esteticky přijatelná řešení. Ne tedy v tomhle případě. Tady architekti přišli s postupem, který vychází z respektu k místnímu kontextu a zároveň se neodříká otevřenosti.
Takže? Formálním základem domu, na pozemku o výměře 235 metrů čtverečních, je jednoduchá obdélníková hmota volně položená na svahu. Z objemových tvarových dispozic je pak patrné, že pravidelnost obdélníku tu brzy začaly popírat další detaily. Už to, že ve spodní části tím přesahem přirozeně vzniká kryté parkovací stání, a na něj navazující krytý vstup do obytných částí, vytváří do svahu zářez. S nímž korespondují i šikmé výběhy mírně vyosených místností v patře. Proč to?
Těžko by se jinak podařilo zajistit výhled ze všech pokojů, když se pozemek směrem k výhledu kónicky zužuje. Jednotlivé ložnice jsou tedy v půdorysu mírně pootočeny, a mohou se tak úzkými okny otevřít k výhledům na náves. Plán vnitřních dispozic je přehledný a srozumitelný. Po vstoupení do domu se z předsíně dostanete do chodby, která propojuje dvě užitím odlišené části. Řekněme soukromou a veřejnou část domu.
První co překvapí je pocit, jaký celý obytný prostor vyvolává. Na první dojem totiž dýchne velkorysostí. Což u domu s užitnou plochou devadesáti metrů čtverečních obvyklé není. Jenže to je právě kouzlo propagovaných výhledů. Rozšiřují interiér o „svět tam venku“. Pocit stísněnosti tu nezažijete, protože zahrady, střechy a stromy jsou všude okolo. Dům je převýšený, otevírá se až do krovu, celé průčelí je prosklené a otevřené směrem k návsi. Je jako velký pokoj.
Samozřejmě tu nechybí ani ložnice, lehce zasunuté do zadní části domu. Které se, opět díky zmíněnému mírnému pootočení půdorysu, též otevírají směrem výhledům. Výrazně menší prosklení jim však dodává úplně odlišnou a velmi útulnou atmosféru poskytující pocit bezpečí, soukromí. Ne vždy platí, že malé je i milé, ale tady to funguje hezky.
Kámen dodává jistotu
Materialita domu je (vzhledem ke komplikovanosti parcely) nekomplikovaná. Spodní část domu sedí na stěnách ze ztraceného bednění, zatížení je vyneseno přiznanými ocelovými profily. Návrh efektivně pracuje s dřevěným obložením fasády a plechovou krytinou na střeše. Kámen zde má výrazné velmi slovo, a to jak ve formě vnějších gabionových opěrných stěn, tak zejména v kamenném dláždění a skládané suché zídce. Zvýrazňuje se tím stabilní „základ“, z něhož Dům bez zahrady roste. Exterierové schodiště tvoří betonové kvádry, na které navazuje suchá zídka ze skládaného kamene, zábradlí je navrženo z roxorových tyčí, s výpletem z nerezové sítě.
Pod architektů Dům bez zahrady dodržuje veškeré prvky tradiční vesnické architektury, jako je obdélníková hmota se sedlovou střechou, ale zároveň tak trochu rebeluje: například oním velkorysým proskleným průčelím nebo vyosenými „střílnami“ v ložnicích. Dokázal si najít místo a způsob, jakým se tu uchytit. A to je velmi příjemná forma rebelství.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Dům bez zahrady / House without garden |
| Typ projektu: | rodinný dům |
| Architektonické studio: | boq architekti |
| Lokalizace: | Znojemsko, Jihomoravský kraj, Česko |
| Vedoucí architekit: | Miroslav Stach, Jana Stachová |
| Dodavatelé materiálu: | Biano, Climax, Saint Goiban, VIKO Znojmo |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2022 |
| Plocha pozemku: | 235 m2 |
| Užitná plocha: | 90 m2 |
| Zastavěná plocha: | 115 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek