Přehrát audio verzi
Alpský bivak: Digitálně navržený, digitálně vyrobený. Zjeví se, jen když je potřeba pomoci
00:00
00:00
1x
- 0.25x
- 0.5x
- 0.75x
- 1x
- 1.25x
- 1.5x
- 2x
O projektech, které byly „navrženy krajinou“ jsme už párkrát psali. Zpravidla jde o autorskou licenci, ta okolní krajina bývá víc inspirací lidským tvůrcům, než aby skutečně sehrála roli designéra. Ovšem hranice mezi přírodou, dílem a osobou tvořící projekt je v tomhle případě ale obtížněji znatelná. Vlastně se dá říct, že to členění je přežité, protože celý projekt byl navržen digitálně. A lidé, architekti, ho jen vhodně směřovali zvolenými prompty.
Raději to vezmeme postupně. V roce 2026 se v italských Alpách nejspíš budou konat zimní Olympijské hry, a Italové na to chtějí být náležitě připraveni. Proto mají v srdci zasněžené divočiny vyrůst nejrůznější útočiště, útulny, sloužící sportovcům. Zakázkou na jeden takový z nich byli pověřeni architekti ze studia CRA, tedy Carlo Ratti Associati. Kteří si už ve světě vydobyli jméno nejrůznějšími kreativními hříčkami a tvůrčími experimenty. Nejinak tomu bylo i v tomto případě.
Kabinky z překližky pro důstojné přečkání zimy bez domova. Malý projekt s velkým významem
přečíst článekBivak měl vznikat docela odlišně, než horské útulny vznikají. Zpravidla jde o menší stavby, které se na místo dopravují helikoptérou jako celek, anebo rozebrané a montované po součástkách vyvezených na vrcholky lanovkou. A proto už z principu věci po svém dokončení vyčnívají a trčí do okolní krajiny. Jejich přítomnost na špici horského štítu nepřehlédnete. Vypadají jako typické novotvary, které ční a jsou výrazné.
Architekti z CRA se té výraznosti cíleně hodlali vzdát. Chtěli naopak dílo, jehož architektura by přirozeně splynula s krajinou. A též, aby bylo v rámci daných možností plně soběstačné. A rovněž, aby se v něm zase nesl náboj nějaké novoty. Celý tvůrčí proces tedy začali důkladným 3D skenováním alpských skal v lokalitě, kterou plánovali osadit oním bivakem. To podrobné skenování mělo svůj význam, vedlo k tvorbě přesného digitální model terénu.
Z něj pak, na základě jeho profilu navrhli tvar, který minimalizuje vizuální zásah stavby do krajiny a působí, jako by byl přirozenou součástí horských útvarů. Jako by jedné „uťaté“ vrcholové špici dodali zpátky ten amputovaný hrot. Tedy obrazně řečeno, protože navržený objekt spíše protahuje a splývá s hranou skaliska. Proces návrhu, provedení, byl přitom „sunut kupředu“ skrze další digitální metody a postupy. Právě proto ty zmínky o tom, že role člověka – architekta tu byla upozaděná.
Digitálně – digitální
O to víc pak vynikly zásluhy tvůrců při řešení technického provedení celé stavby. Po stránce užitých metod a materiálů. Bivak stojí na skořepinové konstrukci z CLT dřeva, aerogelu a kovu. Materiálů, jimž je společná lehkost, pevnost i vysoký izolační faktor. Tvar stavby se přitom podobá jakémusi krystalickému odlomku, lesklému odštěpku od diamantu. Není to náhoda. Inspirací se staly krystalické formace Alp.
Tuto hravou poetiku potvrdil i spoluautor projektu, profesor Carlo Ratti, který připomněl slova slavného architekta Gio Pontiho o „architektuře jako krystalu“. Která ale byla protentokrát převedená do reality pomocí digitální výroby. Tedy nejen digitální mapování terénu a digitální návrh, ale i digitální CNC frézy připravující podle naprogramovaného zadání výstup. Výsledek je více než jen technickým zázrakem. Je to ukázka toho, jak může moderní technologie posouvat hranice možností.
Jsou tu pochopitelně i jiné zajímavé rysy. Jedním z nejpůsobivějších aspektů projektu je důraz na absolutní energetickou nezávislost, soběstačnost. Bivak je vybaven fotovoltaickým systémem s výkonem 5 kW a bateriovým úložištěm energie, které dokáže napájet veškeré potřeby včetně síťového připojení. V místě bez přirozených zdrojů vody využívá systém kondenzace vzduchu, jenž zvládne produkovat několik litrů pitné vody denně. Což pochopitelně může být zásadní bezpečnostní prvek pro horolezce či turisty v nouzi.
Bivak se ale jako zachránce neodhalí každému a vždy, není to jeho cílem. Na rozdíl od tradičních výrazně barevných bivaků, které jsou navrženy kvůli viditelnosti, tento úkryt volí opačnou strategii. V krajině plné vrcholků se téměř ztrácí a jeho výrazné červené světlo se aktivuje pouze při špatné viditelnosti. V místě tedy přítomen je, a je přichystán zachraňovat životy, ale „zjeví se“ až tehdy, bude-li zapotřebí. Tím prý stavba spojuje ohleduplnost vůči přírodě s bezpečností.
Dominantou interiéru unikátního bivaku je skleněná stěna, otevírající výhled do horské panoramatické scény. Ačkoli je bivak technicky vyspělý, jeho hlavní rolí je vytvořit prostor pro tiché spočinutí uprostřed hor. Místo, kde lze najít úkryt, nabrat síly, promýšlet další kroky nebo se jen nechat pohltit rytmem přírody.
Prozatím je naplánováno, že se tato stavba představí na slavném Salone del Mobile.Milano, a poté, co se jím designéři náležitě pokochají, pak bude přenesena vrtulníkem vysoko do hor, kde ji týmy terénních konstruktérů „zamaskují“ podle původního návrhu. S jejím dalším využitím aktivním se počítá právě při zimních Olympijských hrách, a po nich se stane dalším trvalým útočištěm pro horolezce v regionu.
Sdílet / hodnotit tento článek