Přehrát audio verzi
Kabinky z překližky pro důstojné přečkání zimy bez domova. Malý projekt s velkým významem
00:00
00:00
1x
- 0.25x
- 0.5x
- 0.75x
- 1x
- 1.25x
- 1.5x
- 2x
Teploty pod nulou, jinovatka v trávě, zebe a mráz zalézá za nehty. Prostě zima se vším všudy. Počasí, které může i dělat radost. Třeba proto, že nám nenápadně připomíná blížící se Vánoce. A přislibuje možnost, že se ty očekávané svátky možná neodehrají na blátě, ale hezky pohádkově, na sněhu. Svéráz zimy je ale vnímám dost odlišně, pokud se právě nepočítáte k těm šťastným, pro něž je teplo obydlí samozřejmostí.
Lidé žijící na ulicích, bezdomovci, hledí na zimu s oprávněným respektem, obavami. Není to čas radosti, jen ledového utrpení. A jediné naděje očekávání se v jejich případě pojí s nadějí, že už zima brzo skončí. Přečkat ji ale není nic snadného. Otázka, kam složit hlavu, tím získává absolutní prioritu. A v Nizozemsku si to překvapivě dobře uvědomují. Názorně to demonstruje i projekt, který mohli vidět návštěvníci pavilonů Dutch Design Week.
Ten nevšední projekt se jmenuje De Wachtkamer. Což se docela dobře pamatuje. Jednak proto, že přeložen znamená Čekárna. To do značné míry odhaluje jeho účel. Lidem z ulice, bezdomovcům, poskytuje prostor k přečkání trudné zimy. Tady mohou čekat. V teple, v důstojných podmínkách. A současně je taky De Wachtkamer název organizace, která se o lidi bez domova v Nizozemsku stará.
Nese se v tom přídech něčeho, co má ještě přijít. Něčeho, na co se vyplatí čekat. Pracovníci zdejší charity totiž nepřistupují ke stavu svých klientů, lidem bez domova, jako k definitivě. Stačí jen počkat, vydržet, a něco se jistě změní k lepšímu. A to čekání, které má vyústit v něco pozitivního, i to vyčkávání na konec zimy, pak zprostředkovává De Wachtkamer.
Stavba „tak jednoduchá, jak jen může být“. To proto, aby byla laciná. Ale současně neodřezaná o praktičnosti své funkce. Za Čekárnou totiž stojí bystrý úsudek a invence sociální designérky Nanne Wytze Brouwer a architektky Anneloes de Koff. Dvou dam, které chtěly pro řešení životní situace lidí bez domova udělat něco konkrétního.
Hmatatelného. A protože chtěly jít za limit fádnosti – nechtěly jen nabídnout boudu, která má kamna a do které neprší – snažily se s pomocí chytrého designu vytvořit atraktivnější prostředí.
Pro bezdomovce i žadatele o azyl
Proto je De Wachtkamer koncipována jako chata, jejíž vnitřní prostor je rozčleněn do série kabin. Každá z nich pak, vytvořená z překližky a OSB desek, vymezuje prostor jedné postele. Není to ovšem prosté lůžko. V jejich pojetí se i ten prostor lůžka stává víceúčelovým, a absorbuje do sebe funkce úložného prostoru. Soukromí, zázemí.
Což je něco, co lidem „věčně vystrčeným na ulici“ zoufale schází a zcela to smývá jejich identitu. Protože i v azylech, nocležnách a charitativních ubytovnách to zpravidla bývá o sdílení prostoru. Tady ale mohou mít nocležníci „vlastní kousek světa“.
Druhá taková De Wachtkamer je k vidění nikoliv v pavilonech designérské výstavy, ale u náměstí Ketelhuisplein, v eindhovenské kreativní čtvrti Strijp-S. A ta už svůj účel názorně demonstruje praxí. Slouží potřebným.
Teď tedy primárně pro čekatele na azyl, migranty a uprchlíky. Ti jsou totiž v Nizozemsku v jakémsi stavu právního limbu. Sociální rozpočet s nimi „ještě zatím“ nepočítá, protože nejsou právoplatnými občany. Jejich životní situaci to ale nijak nevylepšuje, jako čekatelé jsou jen dalšími adepty pro Čekárnu. Je to přitom zvláštní, protože stát k nim zaujímá vcelku odtažitý postoj – protože čekatelé na azyl nejsou ani plnohodnotnými nizozemskými bezdomovci – ale když bouchnutím razítka tento statut získají, nepolepší si. Zůstanou bezdomovci tolerovanými systémem.
V současnosti mají být žadatelé o azyl přicházející do Nizozemska ubytováni ve speciálních centrech, nazývaných AZC. Ale protože jsou tato zařízení přeplněná, zhruba polovina ze 70 000 lidí, kteří na ubytování mají nárok, žije v provizorních přístřešcích, vybudovaných například v prázdných kancelářích či armádních objektech.
De Wachtkamer představuje jiný model, odlišný formát ubytování. Který je kapacitně stejně vyhovující, ale přitom ze sdíleného nouzového bydlení na vojenských palandách něco víc. Třeba to soukromí, protože i když ubytovny AZC garantují minimální tabulkovou výměru na osobu, v praxi je to pořád o dvanácti lidech v jedné místnosti. Překližkové kabiny poskytují soukromí a osobní úložný prostor, a řeší to využití tabulkového místa s větším citem pro samy ubytované.
Konstrukci, která vytváří „spací kabinu“ tvoří překližkový plášť, který se nasadí na existující rám palandy. Výsledkem je řešení, které je podle de Koffové rychlé na instalaci a použitelné ve všech nizozemských přístřešcích a sociálních útulcích. Přináší praktický úložný prostor v podobě skříněk na koncích postele a uzamykatelných přihrádek pod ní, spolu se skrytou poličkou v čele postele pro fotografie, drobnosti a jiné osobní předměty.
Dřevěné a textilní panely vyrobené z recyklovaného armádního oblečení pomáhají zvýšit vizuální i akustické soukromí, stejně jako krátký zatahovací závěs z odřezků látek darovaných dánskou textilní firmou Kvadrat. Kromě toho ta úprava činí postele funkčnějšími a esteticky příjemnějšími, plášť pomáhá stabilizovat jejich konstrukci a přidaný pevnější žebřík zvyšuje bezpečnost.
Jinak celou vystavěnou De Wachtkamer, přístřešek, spravuje Červený kříž. Otázkou k řešení pak je, jestli expozice v pavilonu Dutch Design Week nějak přispěje k rozšíření navrhovaných řešení. Hodily by se, to je bez debat. Protože zima je na ulicích nemilosrdná. A mít možnost ji přečkat alespoň v takové Čekárně, se při teplotách pod bodem mrazu skutečně počítá.
Údaje o projektu
| Název projektu: | De Wachtkamer |
| Typ projektu: | nouzové bydlení, design interiéru |
| Architektonické studio: | De Wachtkamer |
| Lokalizace: | Eindhoven, Nizozemsko |
| Vedoucí architektka: | Anneloes de Koff |
| Strukturální inženýring: | Nelissen Ingenieursbureau |
| Řízení projektu: | Nanne Wytze Brouwer |
| Klient: | De Wachtkamer |
| Rok dokončení (finalizace): | 2025 |
Sdílet / hodnotit tento článek