• ESTAV.cz
• Témata
• Plánujeme
• Povolování staveb
• Razítko ke stavbě za každou cenu: Novela nutí úřady povolovat, sousedům bere hlas a může přinést frustraci

Kdo dnes přichází do styku se stavebním řízením, dobře ví, proč se volá po změně. Stavebníci čekají dlouho, projektanti narážejí na nejasnou praxi, při sebemenší komplikaci se v procedurách ztrácejí i samotní úředníci. Nápravou by bylo, kdyby se proces udělal přehlednější a srozumitelnější. Novela ale zákon spíše jen doplňuje o řadu pravidel, která mají úředníky tlačit k tomu, aby především povolovali a na ostatní zájmy a práva příliš nehleděli.

Zhasnout a stavět: Sen developerů? Kdo budou vítězové a kdo poražení nového stavebního zákona

přečíst článek

Nepovolit? Jen výjimečně

Jak jsme naznačili v úvodním článku, hlavní myšlenka novely je jednoduchá: pokud to jen trochu půjde, má se povolit a stavět. Nepovolit záměr nemá být běžný výsledek řízení, ale spíše výjimka pro případy, kdy už nepomohou ani podmínky či jiná omezující opatření. Takové pravidlo se ostatně v návrhu objevuje hned na začátku – v návrhu ust. § 1 odst. 3, kde se mj. navrhuje uvést: „[…] nepovolit záměr lze jen tehdy, není-li možné zajistit dostatečnou ochranu jiných hodnot podmínkami, kompenzačními nebo zmírňujícími opatřeními.“ Není to tedy jen symbolické gesto. Je to základní vzkaz celému zákonu. Stavební úřad už nemá být tím, kdo mezi různými zájmy hledá rovnováhu a někdy řekne i jasné ne. Především se má hledat způsob, jak záměr povolit.

Zjednodušení nečekáme

Na papíře to může znít lákavě. Jenže novela si často nepomáhá tím, že by pravidla zjednodušovala, ale tím, že je doplňuje o další obecné formule. Označili jsme to za „mnohomluvnost“ návrhu, a ten výraz podle nás sedí. Novela na více místech říká úředníkům, že mají zvažovat mírnější řešení, nepřiklánět se hned k zákazu a hledat cestu k povolení. Jenže právě to může být v praxi problém. Úředník nedostává jednoduché pravidlo, ale další vrstvu neurčitých kritérií, se kterou si bude muset poradit v konkrétním spisu a konkrétním konfliktu.

Zrychlení také nečekáme

To přitom nemusí řízení zrychlit. Naopak. Čím více pravidel zákon nastaví, tím více bude záležet na tom, jak si který úředník všechna z nich vyloží a zda je dokáže promítnout do odůvodnění svého rozhodnutí. Místo zjednodušení tak vlastně očekáváme další nejistotu a prostor pro spory.

Stejná logika se propisuje i do ochrany veřejných zájmů. Dosud stavebník často potřebuje stanoviska řady samostatných dotčených orgánů. Nově se má drtivá většina těchto odborných hlasů integrovat do státního stavebního úřadu (srov. návrh § 1a). Zjednodušeně řečeno: odborníci na ochranu přírody, památky, vodu, požární ochranu a další oblasti už nemají stát vedle stavebního úřadu jako samostatné autority, ale mají se stát součástí jednoho společného rozhodování.

Oslabení ochrany veřejného zájmu

Může to působit jako organizační detail. Ve skutečnosti jde o velkou změnu, která sama o sobě znamená významné oslabení ochrany veřejných zájmů v oblastech dotčených stavebnictvím. Nově mají jednotliví odborníci sedět obrazně řečeno „u kulatého stolu“ se stavebním úředníkem a záměr posuzovat společně jako jeden orgán. To může vést k lepší koordinaci, ale nutně také k oslabení samostatných odborných hlasů. Hodně bude záležet na konkrétních lidech, kteří budou u toho, na jejich zkušenosti, autoritě a schopnosti svůj názor prosadit či obhájit.

Přitvrzení vůči sousedům

Třetí rovina je pro širokou veřejnost možná nejcitlivější. Novela výrazně přitvrzuje vůči účastníkům řízení, zejména sousedům. Navrhuje se zúžit prostor pro námitky týkající se pohody bydlení a zároveň má stavební úřad i u vlivu povolovaného záměru na své okolí upřednostnit podmínky či zmírňující opatření před nepovolením záměru (viz návrh nového § 144c). Jinými slovy: ani tam, kde lidé vnímají zásah velmi citelně, nemá být prvním řešením stopka, ale hledání cesty, jak stavbu přesto povolit.

Ještě zásadnější je ale navržené obecné omezení zaměření námitek. Podle návrhu se má bez dalšího odhlížet od všech námitek, jimiž se netvrdí porušení právního předpisu – návrh nového § 193 odst. 6 doslova říká mj.: „Námitky, které nespočívají v porušení právních předpisů, nejsou důvodné.“ Může to znít technicky, ale dopad je naprosto zásadní. Ve stavebních věcech se totiž často nevede spor jen o to, zda byl porušen konkrétní paragraf. Mnohdy jde o to, zda je navržené řešení ještě přiměřené, rozumné a únosné pro okolí. Právě takové námitky bývají v praxi nejdůležitější a nově by neměly být považovány za důvodné, a to vždy, paušálně. Tomuto pravidlu se budeme podrobněji věnovat v některém z dalších dílů.

Právě v tomto ohledu novela jasně ukazuje, že chce silně omezit obranu proti novým záměrům ze strany sousedů. Účastník řízení už nemá mít prostor říct: možná je to ještě formálně obhajitelné, ale věcně a při zohlednění všech vlivů je to už prostě příliš. To je velmi výrazná změna oproti dnešku a zároveň změna, u níž vůbec není jisté, jaké bude mít praktické dopady.

Evoluce práva? Spíše revoluce, co mnohé zabolí

Celkové vyznění novely je tedy jasné – nejde jen o technickou změnu několika paragrafů. Jde o pokus přenastavit stavební právo tak, aby bylo k výstavbě vstřícnější skoro v každém bodě a u všech aktérů: u obecných pravidel pro rozhodování (na straně stavebních úřadů), u ochrany veřejných zájmů (na straně dotčených orgánů) i u procesních práv těch, kteří mohou být stavbou dotčeni (zejména na straně sousedů).

Povolování staveb jsme vždy vnímali jako obor, ve kterém se střetává zájem stavebníka, veřejný zájem i konkrétní práva lidí, kteří už v daném místě žijí nebo podnikají. Pokud bude nový systém stát hlavně na pobídkách k povolování a na osekání obranných mechanismů, nemusí přinést stabilnější prostředí pro výstavbu, ale zejména novou frustraci a další spory, které se projeví třeba i mimo stavební právo.

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata