Je to podobné, jako když se blíží letní bouřka. Ozón v ovzduší dává tušit, že se něco přihodí. Nikdo předem neříká, že tu bude konec světa, ostatně, závlaha je zapotřebí a déšť může přinést spásné ochlazení. Ale dost dobře to může znamenat i kroupy, nebo jinou katastrofu. Zkrátka, ve vzduchu jdou cítit problémy. A když se řekne „stavba na klíč“, je to podobné. Špatně to vůbec skončit nemusí, ale problémy se dají tušit předem.
Zvlášť v situaci, v jaké se nacházely prvopočátky rekreačního objektu, zvaného CL02 Cabin. Jen to rozplánování nahrávalo spíše té katastrofě. Klient, který si pro sebe přál chatu vytvořit, se v době primárního řešení návrhu projektu nacházel pracovně ve střední Evropě. Stovky až tisíce kilometrů od Valea lui Enache, kde měla ona stavba vyrůst. Tedy, ona už tam z části nehotová stála. Rozdělaná a nedodělaná prvními staviteli.
Jako orlí hnízda na skále. Netradiční chaty mají přístup po lávkách a úchvatný výhled na přírodní scenérii
přečíst článekKlient proto zvažoval, kdo by ono dílo lépe podle jeho přání a požadavků na dálku, distančně, dokončil. A dal na radu svého známého z Londýna (pak že je svět velký!), který mu doporučil místní architekty ze studia Vinklu. Oni to tedy nebyli úplně „místní“ architekti. Z Bukurešti k cílové destinaci to měli 150 kilometrů. Ne však tak daleko na to, aby si dílo nemohli obhlédnout v terénu. A viděli, že tu skutečně bude jejich účasti zapotřebí.
Někde totiž musel korigovat proces, který by realizovala (nejdostupnější a lokálně asi nejspolehlivější) stavební firma z Argesi. V krátkosti: všichni interesovaní se nacházeli někde jinde, než měl stát výsledek jejich práce. A to řešení stavby nebo logistiku příliš neusnadňovalo. Nad řešením se tedy poeticky řečeno stahovala bouřková mračna a ve vzduchu to bylo cítit problémy.
Architekti ze studia Vinklu ale naštěstí ukázali, že své práci rozumí. A že dokáží, v daných a ne zrovna optimálních podmínkách, zkoordinovat a vést celý projekt tak, aby ve výsledku potěšil klienty. To balancování, propojit zájmy, přání a plány v jednu úspěšnou realizaci, snadné rozhodně nebylo, ale s pomocí prostředků moderní komunikace se nicméně povedlo.
Začneme postupně, pomalu
Počátky realizace CL02 Cabin vycházely v první fázi z „původní situace“, pozůstatků onoho prvního, neúspěšného pokusu o stavbu. Která již měla podobu částečně postavená konstrukce (na nejvyšším bodě pozemku), a doprovázela jí ještě malá přístavba na spodní části pozemku. Architekti z Vinklu se rozhodli plán realizace rozfázovat to etap, a začít nejprve s onou malou přístavbou. To rozhodnutí nebylo ani tak strategické, jako spíše řekněme taktické.
Architekti si potřebovali ozkoušet, že stavitelé z Argesi budou schopni postupovat podle jejich zadání. Mohli tak na menším objektu otestovat vzájemnou spolupráci, lépe kontrolovat celý proces a vyhodnotit úspěšnost spolupráce. A poté se mohli odpíchnout k další, zásadnější práci.
Jsou to postupy, které se mohou zdát úsměvné v Česku, ale prý vzhledem k venkovskému prostředí bylo třeba od začátku přizpůsobit očekávání ohledně kvality výsledku realitě místa. Je to vlastně upřímné doznání, z něhož plyne, že i když vytvoříte sebelepší plán, dost možná to ve výsledku bude vypadat trochu jinak. A byť to bude vypadat trochu jinak, bude úspěchem, pokud přitom budou dodrženy základní stavební postupy a normy.
To přiznání jisté neoptimálnosti ale osvětluje místní situace. A současně i dobrá vůle klienta, který nechtěl, aby se jeho chata míjela již jednou vydaným materiálem. Aby si podržela místní standard, přiblížila se regionu svou podobou. Aby měla minimální dopad na životní prostředí a odpovídala tomu, co je v místě udržitelnou architekturu.
Částečně to osvětluje první krok projektu, kterým byla „úprava“ přístavby v nižších partiích pozemku. Ta přístavba byla malým objektem s půdorysnou stopou maximálně pětadvaceti metrů čtverečních. Někdejší majitelé pozemku si ji kdysi postavili svépomocně. Stavba měla klenuté stěny, zakončené dřevěnou konstrukcí, která sloužila jako objekt prosvětlující lucerna. To, že tento objekt kdysi vystavěli neškolení lidé, bylo brzy zřejmé.
Jak popisují architekti: „Až při demontáži jsme zjistili, že stavba neměla žádné sloupy v rozích, ani jinde, a střešní betonová deska měla výrazné prohnutí uprostřed.“ Tak se tu ale stavělo a staví, je to tak zažité. Architekti „z města“ s tím museli pracovat dál. Proto nakonec z této přístavby ponechali jen stěny, které silně zpevnili výztužnou sítí z vnější i vnitřní strany. Ale to byla jen epizodní fáze, v níž jejich stavitelé obstáli. Poté už přistoupili k řešení vlastní chaty.
Nájem jako past? Levné domy postavené na přívěsu si v Irsku zamilovali. Staví v komunitě z přírodních materiálů
přečíst článekChata, která si dostavbu zasloužila
I na ní už byla část konstrukčních prací provedena, a rovněž ne příliš kvalitně. „Pomineme-li technický stav stavby a nekvalitní materiály…,“ vypisují architekti z Vinklu hodnocení objektu. „Poloha a proporce stavby byly harmonické a dodržovaly místní měřítka. Proto jsme se od začátku snažili tyto kvality zachovat.“
Navrhované řešení zahrnovalo rozšíření o schodišťovou část a přeorganizování otvorů, posílení orientace stavby směrem ven. Z konstrukčního hlediska zůstal základ zachován a zpevněn, zatímco nadstavba byla vyřešena přidáním dřevěné rámové konstrukce. Konečná úprava exteriéru – černé, opalované dřevo – završuje a zvýrazňuje navržený scénář. Jak architekti připouští, výška a rozměry mírně přesahují původní navrženou podobu. Ale nevadí to.
Jinak volba černé barvy fasády je přímou reakcí na kontext, vytváří různé vizuální dojmy a vztahy podle ročního období. Je to zkrátka barva do léta i zimy. Výstupem je „ideální venkovský scénář“. Dobře orientovaný a vhodně propojený, který se snaží vytvářet co nejlepší předpoklady pro sezónní bydlení.
Vstupní veranda zprostředkovává vztah mezi objektem a okolím prostřednictvím jemné kovové konstrukce, přiměřené výšce okolní vegetace. Lamely a půlkruhové prvky prostorově definují okamžiky příchodu k domu. Stejným tónem zní i ostatní funkční části domu, propojené s exteriérem. Pergola verandy se proměňuje v hluboký balkon pro obývací část, a základy domu se členitě propojují do malé terasy pro noční zónu.
V přízemí se nachází vstupní prostor a noční zóna, zatímco v patře je obytná část s kuchyní a jídelnou, obývací pokoj a malá koupelna. V přízemí jsou menší otvory, zatímco v patře se objevují panoramaticky orientovaná okna větších rozměrů, která nabízejí filmový dojem v přímém vztahu k okolní krajině. Dům je dobře umístěn mezi stromy, takže je možné pozorovat každý pohyb a proměnu přírody.
V návaznosti na vztah mezi prostorem a funkcí nabízí přízemí kompaktní, uzavřené soukromé místnosti, zatímco schodiště otevírá obytný prostor s velkorysým prostorem a štítovým stropem. Povrchy jsou čisté, neutrální. V obytné části definují jednotlivé kusy nábytku potřebné mikro-funkce, které jsou vyváženě sladěny co do proporcí, barev a materiálů.
Architekti to uzavírají tím, že samotný „design“ je přímým výsledkem architektonického procesu a kontextu. Odráží vrstevnatost funkčních a architektonických řešení, která jsou trvale sladěná s proporcemi a materiálovým pojetím. Z tohohle mraku nakonec zapršelo osvěžujícím způsobem, bouřlivá katastrofa nenastala. Chata CL02 Cabin úspěšně stojí a těší se z krásy Valea lui Enache.
Lehké to nebylo. Ale jak ukázali architekti ze studia Vinklu, když je vůle, i v Rumunsku to umí. Stavět prostorem nenáročné a přesto vizuálně přitažlivé, komfortní a navýsost estetické rekreační objekty.
Údaje o projektu
| Název projektu: | CL02 Cabin |
| Typ projektu: | přestavba, rekreační obydlí, chata |
| Architektonické studio: | Vinklu |
| Lokalizace: | Valea lui Enache, Argesi, Rumunsko |
| Vedoucí architekti: | Stefan Pavaluta |
| Projektový tým: | L. Ruseckas |
| Hlavní dodavatel stavby: | ACTIVITY BMS |
| Dodavatelé materiálu: | Décor Sebmob, ENIPAU, Miradex, MM Therm, Topciment |
| Klient: | soukromá osoba |
| Zahájení projektové fáze: | 2023 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2025 |
| Užitná plocha: | 55 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek