Říká se jim raccards, a populární nebyly jen v portugalském Minho, kde jim udělaly památkovou rezervaci. Jako všechny chytré nápady se i tento rozšířil napříč Evropou. Na tyto tradiční sýpky, vypodložené a podepřené kůly, byly ještě v 17. a 18. století hrdí zemědělci v Galicii a Asturii na severozápadě Španělska, nebo v italských údolích Lys, Valsesii a Ayas.
A také ve švýcarských Alpách. Proč? Nešlo jen o to, že vypadaly zajímavě. Hlavní důvod toho jejich vypodložení nad terénem spočíval v tom, že vyvýšení bránilo v průniku nenechavým hlodavcům. Mezi podpůrné kůly a těleso sýpky se totiž vkládala kruhová kamenná deska, která tvořila převis, aby se myši a krysy nedostaly k zásobám obilí nebo krmiv „ve výškách“.
Dřevěnka v horách má minimální rozměry a maximální výhledy. Postavili ji na základech staré stodoly
přečíst článekTahle vychytávka samozřejmě s postupem času ztratila svůj význam, stala se přežitkem. Současný architekt Lionel Ballmer na ni ale docela tak nezapomněl. Stala se pro něj inspirací při řešení jednoho problému ze švýcarské vesničce Baar. K té návaznosti na minulost a tradice regionálního stavitelství se ale dostaneme, stejně jako architekt, z trochu jiné strany.
Ve vesničce Baar (nedaleko městečka Nendaz), totiž starých hospodářských stavení nestojí zrovna málo. Scenérie sídla sevřeného mezi údolími, na úbočí vysokých hor, prokládaná selskými staveními a objekty vystavěnými ze dřeva a kamene, je tu až kýčovitě romantická. A jedna z těch zdejších kameno-dřevěných stodol, zrovna ta, o které se bavíme, je prý ze všech nejhezčí.
Stojí na západním okraji obce, navazuje na sad starých pokroucených ovocnáčů, který dále pokračuje nízkým smíšeným lesem. Je strategicky situovaná tak, že z jedné strany nabízí výhled k horám na severu, a směrem na jih odtud přehlédnete celou tu skanzenovou vesničku. Prostě krásné místo pro krásnou stavbu.
Stavět, ale beze ztrát
Před několika lety si pozemek s touto starou stodolou pořídil nový majitel. S jasným záměrem, že ji přestaví na rekreační obydlí. Lepší rodinnou chatu k víkendovým pobytům. Ale čím víc nad tím záměrem přemýšlel, tím méně se mu pozdával. Omezený prostor, který se uvnitř nabízel, nebyl vhodný pro požadovaný program. Navíc ta stodola k vesnici Baar prostě patřila, a k rozsáhlé stavební úpravě, proměně na obydlí se prostě nehodila.
To ale neznamenalo, že by se nápadu na víkendy strávené pod Alpami chtěl vzdát. Proto dal na radu architekta, Lionela Ballmera, který navrhl trochu jiný postup. Tu krásně vypadající a zachovalou stodolu na místě ponechat, a před ní vystavět nový obytný objekt. V takovém duchu, aby spolu ty dvě stavby ladily a na pozemku doprovázela jedna druhou. A tím se spustila lavina tvůrčích postřehů a myšlenek, která kdyby nebyla omezena tvarem parcely, nejspíš by zasypala celé údolí.
Dům vyrábí víc energie, než spotřebuje. Rekreační dřevostavba, ve které chcete bydlet
přečíst článekJedním z těch postřehů například bylo, že by dům měl vzniknout na severní straně, za stodolou. Aby tedy stodola byla pořád z vesnice tím viditelným bodem a novostavba by byla více skrytá a izolovaná. Bylo třeba vyvážit mnohé. Například to, aby půdorys té novostavby nebyl příliš výrazný, a vizuálně se nepřetlačoval se stodolou. A na to navazovala další úvaha, která se týkala toho, že by profil domu mohl být dvoupodlažní. Takže by z vesnice vidět nebyl, ale sám by měl docela příhodný rozhled nad okolím.
Dvoupodlažní stavba ospravedlnila malý půdorys, a přitom neočesala funkční využitelnost objektu. Malý půdorys znamenal i to, že by se zástavba pozemku sice zahustila, ale ne nějak do extrému a pořád by ponechala místo sadu, přístupného ze dvou stran.
Tato dispozice by rovněž umožnila vytvoření soukromé chráněné zahrady mezi novým domem a stávající stodolou, navazující na obytné prostory domu a zastřešenou terasu stodoly. Tím by se podporoval dialog mezi starou stodolou a novým domem. Ta vazba by nebyla jen vizuální, protože by dům využíval stodoly jako sklepa, dílny, víceúčelového úložného prostoru. Že už si to úplně malujete?
Inspirace starou sýpkou
Před architektem Lionelem Ballmerem ty načrtnuté obrysy také vykreslovaly jasný plán. Kterému ale chyběla jedna podstatná maličkost. Zvolit vhodnou typologii pro tu novou obytnou (dvoupodlažní a na skromném půdorysu) stavbu. Hledal něco odpovídajícího venkovu, údolí Vallais, měřítkům, vyznění. A tehdy si vzpomněl na ty v úvodu zmíněné raccards, nad terén vyvýšené sýpky. Které k místu a vesničkám jako Baar kdysi také patřily.
Ne tedy, že by hodlal do projektu zahrnout stavbu na kůlech s vloženými kamennými disky proti hlodavcům. Ale idea stavby „vyvýšené“ se ho už nepustila. Výsledkem je Toulavý dům. Novostavba, která nově a rušivě nepůsobí. Jak říká architekt: „Dům se na pozemku „nekotví“, ale „plave“ nad zemí.“ Je to docela zajímavý paradox, z nějž vychází otázka: zda se tu stává se nový dům přístavbou stodoly, nebo je tomu, jak by logika napovídala, obráceně?
Rekreační chata na Lipně je malý zázrak. Na místě původní chatky vyrostl moderní dům tradičního tvaru
přečíst článekPřitom to neotřelé a přesto historií regionu inspirované řešení zachovává noblesu původní staré stodoly, umocňuje ji v krajině. Zpřístupňuje pozemek využití a přitom konstrukce zavdala příčinu jen k minimálním zásahům do zeleně. Šetří zábor půdy, zachovává biologickou rozmanitost s místě.
Nový dům, vnořený mezi obytné domy na severu a stodolu na jih od pozemku, prosazuje svou současnou podobu a odráží se kolem sousedních venkovských budov. Svou strukturou skutečně připomíná raccard, který tedy tentokrát sýpkou opravdu není. Jeho fasáda je vyrobená z opáleného dřeva, napodobuje trámy a sluncem spálená prkna z minulých let, zatímco sedí na minerálním základu z recyklovaného betonu.
Uvnitř jsou všechny prostory řešeny tak, aby byly adaptabilní, zaměnitelné, v závislosti na denní či roční době, počtu obyvatel. Tyto prostory jsou organizovány kolem servisního a cirkulačního jádra. Na každém konci se obytné prostory otevírají do hor, do zahrady nebo do stodoly velkými posuvnými prosklenými okny, čímž se posiluje spojení mezi minulostí a přítomností. Na jihu se nachází tříúrovňová oblast obsahující obývací pokoj, jídelnu, kuchyň, zatímco kancelář/pracovna umožňuje neustálý vizuální kontakt mezi všemi obyvateli domu.
Celá konstrukce – včetně stěn, podlah a střechy – je vyrobena z křížově lepených dřevěných (CLT) panelů z regionálně pěstovaného smrku. Všechna okna jsou vyrobena z místního modřínového dřeva. Přitom ta stavba malého domu, odrážejícím estetiku raccard, tím zahuštěním místa a omezením půdorysné stopy spolu s instalací fotovoltaických panelů a sběrné nádrže na dešťovou vodu umožňuje přesné dodržování současných ekologických norem a zájmů.
Jak říká Lionell Ballmer: „Ten dům vlastně bloudí na prahu mezi minulostí a přítomností, tím se stává nadčasovým.“
Údaje o projektu
| Název projektu: | The Wandering House |
| Typ projektu: | rekreační dům |
| Architektonické studio: | Lionell Ballmer |
| Lokalizace: | Baar, Nendaz, Švýcarsko |
| Vedoucí architekt: | Lionell Ballmer |
| Projektový tým: | Lionel Ballmer architectes |
| Energetická řešení: | Aclimatech |
| Dřevěné konstrukce: | Gauye et Dayer |
| Inženýring stavby: | Bisa |
| Klient: | soukromá osoba |
| Zastavěná plocha: | 100 m2 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2025 |
Sdílet / hodnotit tento článek