REKLAMA
Hledat
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Dům válcovitých tvarů je ze staré poctivé pálené cihly. Získali ji z bourané stavby

Dnešní cihelné bloky mají s původní cihlou již máloco společného. Zvonivým páleným cihlám už nejspíš odzvonilo. A stejně tak maltě jako stavebnímu pojivu, které je dnes nahrazováno cementovým lepidlem nebo PUR pěnou. To, co bylo po staletí jistotou a základem zednické praxe, přitom ztratilo oporu pod nohama v průběhu několika málo let.
Zdroj: Stijn Bollaert

Nastoupila nová éra precizních stavebnin, a ještě preciznějších pojiv. Měřítka centimetrové přesnosti nahradila milimetrová, a ze starých stavebnin záhy učinila přežitek. I to je součást vývoje a evoluce stavební praxe.

Jenže jak upomínají architekti belgického studia BLAF, ne každá taková cesta přímo kupředu nutně vede do správného cíle, a ne každý postup technologie znamená pokrok. S dokonalostí dnešních moderních staviv se totiž zvyšuje procento budoucích stavebních odpadů a snižuje potenciální míra jejich recyklace.

Foto: Stijn Bollaert

Problém přílišné dokonalosti

BLAF Architecten, studio Lieven Nijse a Barta Vanden Driesscheho, spletité cestičky stavební evoluce sledují už dlouho. Zhruba od roku 2003 také sbírají prestižní ceny za pronikavě uchopenou architekturu, která je udržitelná, šetrná, ekologická. Proto se může zdát podivné, že zrovna oni se pouští do kritiky materiálů, jež podstatně zvyšují provozní efektivitu a zlepšují celkovou energetickou bilanci budov. Jejich argumentace má ale něco do sebe. Tvůrčí zneklidnění prý na sobě začali pozorovat v roce 2006, kdy se nejen ve Flandrech dočkala schválení nová legislativa, vztažená k EPB. Tedy k normám energetické náročnosti budov, jejich štítkování. Tehdy se z něčeho, co dosud představovalo jen nutnost zdravého rozumu, se stal vynucovaný standard. A na sílu tlačená pozitiva se rozmělnila.

Už prý nebylo zapotřebí stavět lépe a kvalitněji, stačilo jen vydatně tepelně zaizolovat. Belgické budovy (a jistě nejen ty) se od roku 2006 stávají díky externím zateplovacím materiálům výrazně tlustší, do módy přišly méně kvalitní obkladové materiály, které obálku domu deklasovaly na jakousi vnější tapetu. Která je přilepena k podkladu, jež vytváří rovněž slepené vrstvy staviva. Budovy tím ztratily svou specifičnost, tektoniku, texturu, vyjádřitelnost krásy a designu v čistém materiálu. Což je ztráta estetická. Z hlediska energetické bilance to podle BLAF Architecten samozřejmě špatně není.

Foto: Stijn Bollaert

Co bude, až doslouží? Na to se nikdo neptá…

 Jenže do úzkých jsme se dostali v konečné fázi životního cyklu takové dobře postavené a solidně zateplené budovy. Která je kombinovanou povahou svých materiálů kompaktní a jen velmi obtížně recyklovatelná. Právě proto, že takové moderní bydlení už nejde rozebrat na součástky, atomy jednotlivých cihel, jež by bylo možné zužitkovat jinde. Není v tom melancholie po starých časech, jen prostě praktický pohled na věc, jež jde mimo hlavní proud. Stavební recyklace moderní zateplené a lepené stavby je prostě nelehká, produkuje značné množství odpadu se sníženou druhotnou využitelností. A už ji nikdy neprovedete tak dobře a nenáročně jen sami, pokud k tomu nepřizvete odborníky a speciální techniku.

Aktuální projekt z dílny BLAF Architecten tak jde přirovnat k jakémusi pomníku z cihel vystavěného cihlám. Je návratem k době, kdy se tvářnost budovy dala vyjádřit vršením cihel a jejich geometrií. K době, kdy stavby mohly vypadat různorodě svou fasádou, protože se nemusely krýt umělou tapetou přídatného zateplení. Zkrátka a dobře, k časům, kdy se architekti mohli při expresi konkrétní budovy vyjádřit jinak, než tabulkovou kalibrací zateplení. Jejich dílo, rodinný dům z předměstí belgického městečka nedaleko Ghentu, je ukázkou zkoumání vývoje hybridní stavby, která znovu zavádí do praxe využití starých pálených cihel, a těží z jejich zapracování do vnější skořepiny domu jako autonomního prvku.

Foto: Stijn Bollaert

Tvar respektující místo stavby

Rodinný dům gjG House charakterizuje tvar kružnic a polokruhu neuměle vyvedeného trojlístku, budovy tažené do výšky tří podlaží, s užitnou plochou 190 metrů čtverečních. Objekt se nachází na pomezí území vymezeným rozvolněnou vilovou zástavbou se zahradami, přiléhající na jedné straně k zámeckému parku z 19. století, a ze strany druhé dálnicí E-17 ze století dvacátého. Jinými slovy, jedná se stavbu příhodně viditelnou, ale současně izolovanou a obtížně dostupnou. Ostatně prvek autonomie je jedním z nejčitelnějších motivů této stavby. A ty další?

Vykroužený obvod domu vychází z principu samonosné konstrukce, obálky, jež si může dovolit být strukturně nezávislá. V praxi to značí, že uvnitř domu není zapotřebí dalších podpůrných a nosných zdí. Stabilita vnější cihlové zdi současně nezávisí na příčných stěnách, sloupech nebo trámech, ale pouze na samotném jejím tvaru a způsobu vyrovnání a skladu cihel. A je tu i faktor prostředí: „Atypický tvar kružnic a jejich průniků nám umožnil vsadit dům do terénu bez narušení okolí,“ prozrazují architekti. „Namísto kácení stromů jsme si tak mohli dovolit vsadit objekt přímo mezi ně.“

Foto: Stijn Bollaert

Cihly pochází z jiného bouraného domu

Při projížďce předměstími belgických měst jen těžko rozlišíte, kde přesně se nacházíte. Rezidenční zástavba už nevykazuje žádnou autenticitu. Nicméně gjG House, dům vystavěný z cihel je pilířem své vlastní originality. Je nepřehlédnutelný a nezapomenutelný. Pro své obyvatele i ty, kteří jej pozorují z dálky. A přitom se podivují jeho nadčasové estetice, přirozenosti výrazu. Kruhové průřezy do výšek tažených místností mají vynikající akustický komfort, vynikajícím způsobem pracují se světlem i přirozenou klimatizací.

Plášť vnější cihlové zdi podepírá střechu, prostor uvnitř je vyznačen dřevěnými rámovými konstrukcemi, dělenými mezi podlaží a dóm společenské místnosti. Trámy jsou přiznané, vystupují ze zdí. V křivočarosti stěn vynikají vysoká pravoúhlá okna prorážející silné stěny. Zakázkový dřevěný nábytek se vine podél zvlněných stěn a tvoří úložné niky a zákoutí. Je to dům, který ve vás zanechá silný dojem. Standardům EPB přitom plně odpovídá, i když si nevypomáhá kůží vnější tapety zateplení. Je ale ekologický, udržitelný?

Foto: Stijn Bollaert

I v tom mají autoři projektu jasno. Kompletně celá stavba a v ní užité cihly pochází z materiálu stavební demolice. Jsou to jednou vyrobené a použité cihly, které se po přežití někdejší stavby dočkaly znovu stavebního využití. Je to totální recyklace, protože se nemuselo vyrábět nové stavivo. Organické tvary objektu lichotí jeho energetické bilanci, optimální je i umístění objektu a jeho pasivní příjem energie díky logické orientaci oken a průniků do budovy. A až jednou tento dům doslouží svému účelu?

Znovu jej bude možné rozebrat na součástky, atomy o velikosti cihel. Kdyby pak ty skončily jen zabudované do zdi nebo sloupků obyčejného plotu, dávno svou újmu na životním prostředí znovu-používáním splatily. Tento dům z hlediska své udržitelnosti nejde proti současnému trendu. Je před ním.

Foto: Stijn Bollaert

Údaje o projektu

Název projektu: gjG House
Typ projektu: rodinný dům
Architektonické studio: BLAF Architecten
Lokalizace: Ghent, Belgie
Vedoucí projektu: Lieven Nijs a Bart Vanden Driessche
EPB: Barbara Oelbrandt
Statika, stabilita: Tecclem
Strukturální inženýring: G-build
Tesařské práce: Vlieghe
Klient: soukromá osoba
Užitná plocha: 190 m2
Počet podlaží: 3
Realizace: 2015-2020

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Mohlo by vás zajímat

REKLAMA
REKLAMA