Belgičané nejčastěji patří k těm, kteří si to dosud nemyslí že cihle je překonaný materiál. Červeň cihel je tu odrazem stavebních tradic a zažitých postupů. Milují je pro jejich příjemnou jednoduchost, nevtíravou estetiku. A také – což u nás v perspektivě kvádrů a krychlí projektů běžných domů většinou nevnímáme – pro jejich neskutečnou variabilitu výsledných tvarů.
Projekt rodinného domu v Holsbeek byl od samého počátku definován omezeními. Tím, kde se mu otevíralo prostor k realizaci. Ta řešená rovnice zahrnovala pozici příjezdové cesty, napojující pozemek na ulici; zástavbu ostatní rodinných domů a vilek v okolí; průběh svahu, který na parcele vytvářel svažitou terénní vlnu a na závěr pak ještě zalesněný pozemek, který s parcelou těsně sousedil.
Z každé strany něco
Na architektech vedených Joeri Clementem bylo vytvořit návrh tak, aby tyto definovaná omezení nedrtila obyvatele domu. V krátkosti se dá asi pochopit, že nestáli o to, aby jim lidé rovnou z ulice koukali do kuchyně. Případně, aby jim sousedé nenahlíželi do ložnice. Dům sice mohl upřít svá okna do harmonie zeleného lesa, ale tím by se dost výrazně ochudil o denní světlo. A svažitý pozemek stavební parcely v tom vůbec nepomáhal.
Pokud by se architekti přidrželi klasiky, a pojali by dům jako kostku nebo kvádr, nepochodili by. Objekt by zkrátka nesloužil k pohodě obyvatel. Ale protože pracovali s cihlou jako výchozím stavebním materiálem realizace, mohli si dovolit být kreativnější. Jimi navržený objekt využívá nerovnoměrného průběhu terénu a rozkládá se do mnoha rovin, přičemž svá okna a výhledy na každé z těch úrovní upíná jiným směrem.
Orientuje se tam, kde jedna každá konkrétní místnost uvnitř získá v momentální situaci maximum. Dům tím ovšem pozbývá tu předvídatelnou pravidelnost. Pootáčí se v průběhu každé z naznačených úrovní, vytváří jakousi opakovanou piruetu. Jako baletka na divadelním jevišti. Pravda, v kostýmu upleteném z cihel, ale ne s menší mírou elegance. Každé podlaží nebo mezipatro tak dostává tu správnou míru světla, soukromí či tepla, jak je třeba.
Z architektonického hlediska je to perfektní strategie pro ne zrovna perfektní místo. A na výsledku je to znát. Dům v Holsbeeku přitom neporušuje žádná psaná ani nepsaná pravidla. Výměrou zastavěné plochy je vlastně střízlivý, pracuje s podobnými dimenzemi, jako domy v okolí. Využívá tradičního stavebního materiálu i standardních postupů. Jen zkrátka o něco kreativněji a chytřeji.
Nepřehnané a přesto osobité
Znát je to na pojetí vertikálních objemů v interiéru – malé se zdá díky tomu prostornější – a v celkové kompozici přitom usazenější. Linie zavádí pojem snadné orientace uvnitř, křivky a oblouky vnáší hravost. Maximální důraz je tu kladen na přirozené osvětlení, které doplňují takticky rozmístěná svítidla. Přechody mezi zónami v domě právě světlo vymezuje, aniž by bylo třeba dalších zdí.
Je to moderní, je to vzdušné, je to pěkné. Dům je zasazený na pozemku, mezi stromy, bez zjevné přední nebo zadní fasády. Otevírá se různým perspektivám a pohledům, aniž by vytvářel konflikt v soukromí.
I když novostavba rodinného nabízí v součtu 230 metrů čtverečních užitné plochy, na žádné z „úrovní“ v terénu nezabíhá k nějaké nabubřelé objemnosti. V nejvrchnější úrovni vypadá jako nízký bungalov, přiléhající k hraně svahu. Pod svahem je spíš pravidelnou dvoupodlažní kostkou. Objem domu je sice zatlačován svahem, ale sžívá se s tím a vůbec mu to neškodí. Z hlediska dispozic se snaží pracovat s tím, co je.
Dům, který sedí místu
Vstupem se nachází s průběhem terénu v nižší úrovni, spolu s ložnicemi a koupelnou v přízemí. Okna jsou situována do „dvora“, a vidět sem zvenčí nejde. Výhodou je, že v těchto místnostech se příjemně chladno i za velmi teplého letního počasí. Stále ale mají hodně denního světla a výhledy do lesa díky umístění oken.
Různé víceúčelové prostory (knihovna/studovna/pracovna) jsou uspořádány ve druhém patře s výhledem na les na jedné straně a do korun stromů na druhé. Obytné prostory jsou orientovány na jih, s krytou terasou na konci s výhledem do zahrady. Velká vyčnívající okna po stranách zvýrazňují tyto výhledy na okolní krajinu a umožňují přírodě hrát důležitou roli v designu interiéru.
Vnitřní dutiny posilují vnitřní vztah domu a zachycují různé úhly, které jsou uvnitř přítomné. V centrální prázdnotě tvoří výrazné betonové schodiště spojení mezi dvěma podlažími a vytváří pohled z přední části domu na stromy v zadní části, což umocňuje diagonální vztah uvnitř domu. Menší trojúhelníkový prostor vytváří příležitost průniku přirozeného světlo do chodby v zadní části přízemí.
Fasáda budovy je z cihelného zdiva, jak je tu zvykem. S velkými okny vycházejícími z fasády a menšími okny více zapuštěnými, aby byly vytvořeny více hloubkové, soustředěné a rámované výhledy. V interiéru domu jsou hlavními materiály beton a dřevo. Beton si osobují podlahy, zatímco obnažené trámy, podlaha obývacího prostoru a designu kuchyně patří dřevu.
Rodinný dům v Holsbeeku dokazuje – nejen Belgii – že cihla zdaleka není přežitým stavivem. A že má hodně co nabídnout i moderním novostavbám, které vznikají na ne zrovna optimálních parcelách.
Údaje o projektu
| Název projektu: | House in Holsbeek |
| Typ projektu: | novostavba rodinného domu |
| Architektonické studio: | Parol architecten |
| Lokalizace: | Holsbeek, Belgie |
| Vedoucí architekt: | Joeri Clement |
| Spolupráce: | Anton Draye |
| Dodavatelé materiálu: | Aromas del Campo, Modular, Muuto, Saint Gobain Glass, Sapa, VANDERSANDEN |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2021 |
| Výměra užitné plocha: | 230 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek