REKLAMA
Témata Hledat

Architektonické inspirace

Mozaika nápadů z celého světa na ESTAV.cz!

Bílí sloni architektury. Drahé stavby, které nikdo nechce

Pokud by se každá stavba nebo realizovaný projekt stal okamžitě úspěšným, ekonomicky přínosným a společensky prospěšným, nebylo by v podstatě třeba architektů. Skutečnost je taková, že významně nemalá část různých projektů skončí katastrofou. Předražené, naddimenzované nebo rovnou úplně zbytečné stavby prostě vznikaly a vznikají. Pro jejich pojmenování se ve světě vžil vcelku milý termín „bílí sloni“. Kteří jsou ti nejznámější?

Odkud se tento poetický název vzal, není záhadou. Skutečné živé bílé slony totiž choval ve svých zahradách siamský král. A s nemalou oblibou je rozdával svým politickým rivalům a názorovým oponentům. Nebylo to pochopitelně jen tak: albínští sloni byli považováni za ctěná posvátná zvířata, která si zasloužila všestrannou a velmi nákladnou péči. Na rozdíl od jiných, všedně zabarvených slonů, nesměli tito bílí tlustokožci pracovat. Byli na okrasu, ale jinak k ničemu. Takže vlastně představovali velmi solidní ekonomické břemeno pro ty, které král tímto ne-darem obdaroval.

Dar, který nemůžete odmítnout

Zříci se jejich přijetí nemohli, odmítnout posvátné zvíře darované monarchou by se rovnalo rozsudku smrti. Zbavit se jej nebo zahubit nesměli také. Museli jej prostě přijmout s ohledem na to, že je tato pozornost nejspíš zle finančně poznamená, nebo úplně zruinuje. A s bílými slony architektury je to podobné. Stáli celé jmění, jsou ohromní a nepraktičtí. K nepřehlédnutí a nezapomenutí, jako neustálá připomínka špatných rozhodnutí minulosti. Architekti (tedy aspoň ti, kteří je nemají na svědomí) rádi říkají, že „bílí sloni by měli zůstat jen na papíře“. Ne vždy tomu ale tak je.

Tel Aviv – autobusové nádraží, zdroj: Z1

Nádraží bez autobusů

Příkladem může být hlavní autobusové nádraží v Tel Avivu, které vyrostlo v roce 1993. Sedm pater budovy, pokrývající plochu 44 000 metrů čtverečních (s využitelnou plochou 230 000), propojené s nástupišti dlouhými koridory, nedopadlo zrovna nejlépe. Předně, vystavěno bylo v nejchudší, jižní části města, bez návaznosti na dosud fungující a využívané autobusové nádraží na severu a v centru. Megastavba se tak stala využitím odtrženou od provozu. Brzy si toho povšimly i přepravní autobusové společnosti, které houfně rušili smlouvu s majitelem objektu.

Uvnitř se podle plánů měla nacházet tisícovka obchodů a restaurací, ale bez klientů se tu nikdo usadit nechtěl. Tedy kromě bezdomovců, drogově závislých a prostitutek, kteří si celý objekt v průběhu let upravili ke svým potřebám. „Pokud fandíte potemnělým chodbám, kterými profukuje průvan a kde jen občas zabliká zářivka, místo, kde se z rizika přepadení stává jistota, jste tu na správném místě,“ píší bloggeři. Komerční prostory jsou využívány ze 3 % celkové kapacity, a celý projekt je velkou skvrnou na profesním štítě šéf-architekta Rami Karmiho.

Palác parlamentu v Bukurešti Zdroj: Fotolia.com - joyt

Nejtěžší budova světa

Že více hlav znamená více rozumu? O stavbě Paláce parlamentu v rumunské Bukurešti to rozhodně neplatí. Na megalomanském projektu se podílelo 700 architektů, ale snad to bylo právě jejich množství, že výsledkem je jen totální chaos. Podnět ke stavbě vydal rumunský diktátor Nicolae Ceaușescu, poté co si v roce 1977 hlavní město prošlo malým zemětřesením. Stavební úpravy, spojené se stavbou paláce, však způsobily daleko větší škody. K vyprázdnění stavební parcely bylo zapotřebí na ploše 7 kilometrů čtverečních srovnat se zemí jeden kopec, vystěhovat 40 000 obyvatel, zbourat 37 továren a několik historických kostelů.

Samotná stavba paláce pokrývá plochu neuvěřitelných 365 000 metrů čtverečních, a přepočítáno na hmotnost, je nejtěžší lidskou stavbou na povrchu Země. Hravě trumfla i pyramidy v Egyptě. Její hodnota, která je dnes odhadována na 3,1 miliard dolarů (a činí jí tedy nejdražší administrativní budovou světa) je však poněkud nevyvážená. Původní záměr, že se stavba stane ústředím moci státu, nevyšel. Zbytečný se tak stal vestavěný diktátorský palác, 1100 pokojů a zasedaček, konferenční sály i protiatomový kryt. Objekt je dnes využíván jen z 30 % své kapacity, a ročně stojí 6 milionů dolarů jen její osvětlení a vytápění. Je to opravdu pořádný bílý slon.

Letiště bez pasažérů

Je to prosté: vybudujete letiště za 1,1 miliard eur. Ale protože je komplikované k němu dorazit za méně než dvě hodiny autem, nikomu s odtud létat nechce. A tak, tři léta po slavnostním přestřižení pásky, můžete zavřít krám. Přesně tohle se událo ve Španělsku v roce 2009 na Ciudad Real Central Airport. Letiště s jednou ranvejí a zázemím pokrývajícím plochu osmi kilometrů čtverečních mělo být schopno obsloužit 10 milionů pasažérů ročně. Nakonec odtud ale létala jen jediná společnost (nízkonákladová přeprava na Mallorcu a zpět) a to bylo vše.

Důvody? Konkurenční letiště bylo svým klientům o 225 kilometrů blíže, a byť bylo v době stavby Ciudad Real Central Airport silně přetížené, dokázalo renovovat a rozšířit svou provozní kapacitu na 70 milionů pasažérů ročně. A tím učinila draze budované letiště dočista zbytečné. V asi největším provozu bylo letiště při natáčení jedné epizody seriálu TopGear. Po sérii nepodařených aukcí (kde nejnižší nabídka činila 10 000) bylo konečně prodáno novým majitelům za 56 milionů eur. K čemu ale bude sloužit, si nikdo odhadnout netroufá.

Stadion v Montrealu Zdroj: Fotolia.com - Adwo

Stadion, kterému chybí sportovci

Druhý nejdražší stadion světa najdeme v kanadském Montrealu. I když v původních propozicích ze sedmdesátých let, které vypracoval francouzský architekt Roger Taillibert, narazíme na sumu 176 milionů dolarů, na úplném konci stál 1,61 miliardy. V praxi to mimo jiné znamenalo, že objekt byl definitivně splacen dodavatelům teprve v roce 2006. Kanadská vláda dokonce uvalila vyšší zdanění na tabák, aby byla schopná tento projekt finančně utáhnout. S trvalou diváckou kapacitou 56 000 (kterou je možné zvýšit až na 73 000) je největším kanadským stadionem vůbec.

A také tím nejvíce proklínaným. Naplnit se jej totiž vlastně podařilo jen jednou, v roce 1976, při Olympijských hrách. Ale prakticky od té doby město ani stát Kanada netuší, co vlastně s takovým předraženým monstrem dělat. Klasický přístup: „Postavíme to a oni přijdou“ se evidentně míjí účinkem. Kromě opravdu lokálních baseballových týmů se tu nikomu trénovat nechce, a pronájem je přílišným břemenem pro všechny velké kanadské sportovní kluby. V současnosti nemá stavba trvalého nájemce, chátrá, a její důmyslná sklopná střecha se ukazuje být staticky závadnou.

Zdroje:

  • Z1: By Roi Boshi [CC BY-SA 3.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0) or GFDL (http://www.gnu.org/copyleft/fdl.html)], from Wikimedia Commons

Sdílet / hodnotit tento článek

Mohlo by vás zajímat

Architektem roku 2018 se stal Petr Hájek

Architektem roku 2018 se stal Petr Hájek

Ocenění za mimořádný přínos architektuře v posledních pěti letech, cenu Architekt roku 2018, získal přední český architekt a pedagog Petr Hájek. Čestné uznání poroty obdržela Dagmar Vernerová, která ...

JAK KOUPIT BYDLENÍ

Příručka Jak koupit bydlení

E-book: Příručka ZDARMA!

Pomocník při koupi domu, bytu, pozemku.

Partner tématu

Nejnovější články

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA