• ESTAV.cz
• Architektura
• Alpská stodola, která je hotelem, dílnou, prodejnou i degustačním salónkem

Prohlédnout fotogalerii21 fotografií

NOA (*network of architecture) není v evropské moderní architektuře neznámým pojmem. Jejich kanceláře najdete v Berlíně, Milánu, Turíně a italském Bozenu. Odkud si také „udělali“ velmi dobré jméno projekty z oblasti interiérového designu a odvážnými návrhy rezidenčních i komerčních a účelových staveb. Háček je v tom, že průvodním rysem většiny jejich realizací je spíše městské prostředí, s jen opatrnými krůčky blíže k venkovu a přírodě.

Vlastně, jejich nejvýraznější odskoky na venkov se téměř výhradně týkají jen údolí Val Passiria v jihotyrolských Alpách. Konkrétně pak zařízení Apfelhotel, které v roce 2014 velmi široce navrhovali a dílčími projekty doplňovali. Proto asi tolik nepřekvapí, že i jejich aktuální realizace s tímto místem a dokonce i s tímto zařízením úzce souvisí. Co naopak překvapivé je, je celkové podání tohoto nového díla.

Foto: Alex Filz

Je totiž vizuálně i zpracováním na hony vzdálené městu, a dýchá autentickou atmosférou kraje zasněžených kopců, lesnatých strání a pastvin, na nichž to cinká kravskými zvonci. V krátkosti, projekt realizovaný v Saltusio, u vesnice Torgglerhof, navazuje na obslužné funkce již existujícího hotelu. A rozšiřuje je o zážitkový prostor ne úplně klasické prodejny suvenýrů. Jejímž cílem není jen nabízet jedlé suvenýry, ale také kousek jedinečné atmosféry, která definuje celé místo.

Vydejte se za zážitky

Klient, v tomto případě představení Apfelhotel, si přáli vytvořit nový projekt konceptuálního obchodu, kombinovaného s dílnou (výrobnou) a degustačním salonkem. Místo, kde si (nejen) hoteloví hosté i externí návštěvníci mohou prohlédnout vybrané regionální produkty, které nejsou vystaveny v komerčním uspořádání, ale jsou uspořádány v intimním prostředí evokujícím zabydlený domov. A NOA, v rámci své kreativní synergie, tu vizi rozpracovala a posunula k naplnění.

Foto: Alex Filz

Teď ještě, kam takový záměr umístit. A právě tenhle poslední dílek skládanky činí celý projekt, ze strany investora i architektů, velmi sympatický. Nerozhodli se totiž pro novostavbu, která by třeba napodobovala historizující styl. Byť by to pro ně stavebně jistě bylo mnohem snazší. Místo toho se rozhodli využít – a v podstatě tím i zachránit – stavbu již existující.

Starou alpskou stodolu, která už byla prakticky na odpis.

Místo toho vdechli historické stavbě nový život.

Foto: Alex Filz

V rámci rekonstrukce a renovace se na ní skutečně „vyřádili“. Jak popisuje Christian Rottensteiner, vedoucí architekt projektu: „Pracovali jsme s klasickou typologií stodoly: původně měla budova omítnutý a introvertní sokl, hrázděný podklad, typický pro zemědělské stavby. Přízemí jsme znovu otevřeli velkými prosklenými dveřmi a okny, čímž jsme vytvořili silné spojení s venkovním prostředím – a především jsme odhalili dostatek interiéru, aby vzbudil zvědavost kolemjdoucích.“

Přístup NOA k návrhu se řídil jasnou prostorovou a materiálovou strategií.

V souladu s poněkud bohémským charakterem hotelu designéři zavedli jemný posun prostřednictvím teplejších, středomořských tónů. Tím nabídli protiklad k svěží zeleni, která se nachází v okolí. Uspořádání se odvíjí jako sled za sebou rozvíjejících se oblastí: květinový pult, expozice vín, degustační bar, dílenský stůl a police plné pečlivě vybraných designových předmětů.

Foto: Alex Filz

Komora plná pokladů

Každá zóna je navržena tak, aby vybízela ke zkoumání a vyprávění příběhů. Materiálová paleta, definovaná bohatým a sladěným mood-boardem, zahrnuje benátskou teracovou podlahu, teplé terakotové povrchy, vintage dřevěné stoly a monolitický pult z místně příslušného vápencového kamene, dolomia. Tyto prvky dohromady vytvářejí jakýsi salon, kde každý předmět stojí za sebe, má svůj význam, ale dotváří celek.

Nejde o nějakou nahloučenou směs hezkých věcí. V tyrolské architektuře to dokonce vystihuje i termín: Schatzkammer. Laicky by se to dalo přeložit jako „Komnata pokladů“. Ale jde spíš o princip „hodně fajnové místnosti“ pro návštěvy, jakýsi pravzor tyrolské typologie venkovských obývacích pokojů. Místnosti, v nichž shromažďujete předměty, jimiž se před pozvanými hosty chcete blýsknout.

A o to přesně tu jde. Každý kus byl vybrán pro své silné spojení s regionem, s místem, odkud pochází. Každý kousek vypráví svůj příběh. Proutěné lampy tkané v nedalekém údolí Val d’Ultimo a hliněné přívěsky vyrobené v dílně v Caldaru.

Foto: Alex Filz

Univerzální prostor

Celá ta inovace stodoly spočívá v první řadě v její hybridní povaze – v záměrně nedefinovaném prostoru, který stírá hranice mezi maloobchodem, pohostinstvím a zážitkem. Odolává fixní klasifikaci a tato nejednoznačnost je její silnou stránkou. Je zároveň konceptuálním obchodem, místem pro dílny, prostorem pro akce, květinářským ateliérem a degustačním salonkem. Odráží mnohostrannou identitu, která rezonuje krajem venkova, kde nejsou zvyklí mrhat s materiálem.

Jednou z hlavních výzev pro architekty byla cirkulace: přízemí totiž slouží také jako vstup do pokojů pro hosty v horních patrech. To vyžadovalo křehkou rovnováhu mezi otevřeností a soukromím – zajištění živé a příjemné atmosféry pro návštěvníky a zároveň zachování diskrétnosti pro hotelové hosty. Dalším omezením byl neobvyklý tvar a velká plocha podlahy. Aby se zabránilo fragmentovanému vzhledu, NOA zvolila souvislý materiál, který poskytl klidný základ.

To pak doplňuje design, který je zakořeněn v kontinuitě a obnově. Starožitný rodinný nábytek byl restaurován a znovu zasazen do kontextu spolu se současnými kusy. Zachovalo to paměť a řemeslné zpracování. Toto lidské spojení obohacuje zážitek návštěvníka a nabízí hlubší pocit z daného místa.

Foto: Alex Filz

Údaje o projektu

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata