Vezmeme to postupně. V Nizozemsku se v blízkosti přírodních rezervací nesmí povolovat nové stavby. Ale nahrazovat novými ty staré, které tu už leží, to povoleno je. V té konkrétní lokalitě u Eindhovenu, v místech, kde les přecházel v louku, už jedna stará stavba stála. Šlo o malou hospodářskou stavbu, v podstatě jen kozí chlívek. Do map katastru nicméně zaznačen byl. A proto si jej mohli dovolit noví majitelé pozemku nahradit jinou novou stavbou.
Ovšem tedy s výměrou, na povrchu odpovídající zastavěnou plochou tomu kozímu domečku. Problém s tím neměli. To prostorné a velmi atraktivní bydlení si totiž vytvořili pod povrchem. Na povrch ta novostavba nevystupuje výraznějším profilem, než starý kozí chlívek. Takže je i z legislativního hlediska všechno v nejlepším pořádku.
Foto: Rob van Esch, Stijn Poelstra
Těžko si to vykládat jako újmu na životním prostředí, zvlášť když hlavním kritériem obyvatel byl šetrný vztah k životnímu prostředí. Těžko také odhadnout jak by to dopadlo, kdyby vás současní majitelé pozvali na návštěvu. Ani přesná adresa vám totiž na pohled moc nenapoví, kde přesně se ten nový dům nachází. Tím, že se rozhodli značnou část stavby zapustit do země a vyčnívající část zakrýt umělým pahorkem, se dům skryl před zraky veřejnosti a splynul s krajinou.
Najít klid pod zemí
Majitelé tohoto domu o sobě prozrazují, že vedou velmi intenzivní a bouřlivý pracovní život. Takže když dorazí domů, chtějí odpočívat. A dostávat stoprocentní dávku toho, co považují za nezbytné pro relax. V noci chtějí spát za úplné tmy, nerušené hlukem z ulice, nočním osvětlením nebo světelným smogem. A pod zemí té tmy mají skutečně plnou dávku. Zrovna tak je pro jejich pohodu ně důležitá „hojivá síla“ přírody. V jejich novém bydlení ta příroda skutečně začíná na zápraží, a obaluje celý jejich dům.
Foto: Rob van Esch, Stijn Poelstra
A co denní světlo, slunce? Ani o to nejsou ochuzeni. Architektura díla je přichystána tak, že dům zajišťuje i přirozené denní světlo, soukromý venkovní prostor. Podzemní dům je tedy místem klidu, které mají jen pro sebe, užívají si slunečních paprsků a výhledů na oblohu a koruny stromů.
Stavět do země, to je výzvou pro materiál. Proto tu podlahy, stěny a stropy mají betonový obklad. Tato nenápadná volba materiálů podtrhuje krásu okolí a pomáhá oživit přírodu. Fasádní materiály, tedy tam, kde je fasáda vidět, jsou bezúdržbové. Tím přispívají k prodloužení životnosti.
Vnější obklad je vyroben z přirozeně stárnoucího dřeva, dveře a okna mají hliníkové rámy. Díky přírodnímu obkladu, zelené střeše a své zvláštní poloze dům dokonale ladí se svým okolím. „Žije a dýchá čtyřmi ročními obdobími,“ jak poeticky popisují jeho obyvatelé.
Foto: Rob van Esch, Stijn Poelstra
Projekt byl pro architekty zpočátku trochu hádankou, inženýrskou a konstrukční výzvou, a posléze přehlídkou inovativních řešení. Za jeho úspěšné rysy považují vytvoření zakřiveného tvaru, díky němuž se podařilo omezit výšku nad terénem. Oblouk zatlačuje dům na jedné straně do země a na vyšší straně vytváří strop pro obytný prostor, pod nímž je schodiště a prázdnota.
Oblouk, tvarovaný jako masivní skořepina a vyrobený z litého betonu, přechází ve svislou stěnu, která tvoří prázdnotu a odhaluje ne jedno, ale dvě podlaží hlouběji pod úrovní terénu. Délka zakřivené střechy se otevírá do přírodního prostředí a na druhé straně se stáčí dolů. Přirozené světlo, které kaskádovitě stéká přes oblouk, zve k sestupu do nižších pater.
Foto: Rob van Esch, Stijn Poelstra
S přírodou nadosah
Po příchodu do prvního podlaží se ocitnete v obývacím pokoji s výhledem na záplavu květin na louce. Přesunem o další úroveň níže se dostanete do ložnice, kde si díky vstupní úrovni šest metrů pod zemí skutečně připadáte jako v podzemí. Denní světlo sem stále proudí úzkou dutinou, skleněným schodištěm a skleněným výtahem shora, což vám umožní procházet se tu bez potřeby umělého osvětlení.
To bylo klíčové opatření, které tento projekt odlišilo od jiných podzemních domů. Přirozené denní světlo tu není v nedostatku, ani pod v nejnižší úrovni. Díky tomu, že centrální dutina byla navržena jako výtah se skleněnou plošinou, je celý tento dům kvůli vertikálnímu uspořádání bezbariérový a odolný vůči životnímu prostředí. Podlaží jsou otevřená, plánovaná bez zbytečných chodeb a prahů.
Foto: Rob van Esch, Stijn Poelstra
Také další chytrá rozhodnutí udržují dům prostorný, otevřený a bezpečný. Zvláště pro děti. Například dřevěný rám, který se při otevření posune před posuvné dveře nad spodní zahradou. Dům je kompaktní a má velmi malou půdorysnou plochu. Respektive to, co bychom půdorysnou plochou asi jindy nazývali. Tady se zastavěná plocha téměř zcela rovná ploše zazeleněné. Není to jako už klasická zelená střecha, ale zelený pahorek. Překryv horizontu dům v krajině zcela anonymizuje, neubírá z prostoru přírodě.
Tím, že je dům zahlouben pod zem, získávají obyvatelé benefity velmi efektivní přirozené izolace. Chlad a mráz do podzemí v zimě neprostoupí, v létě je vedro k zalknutí nenutí zapínat klimatizaci. Nepotřebují ji, protože masa zeminy chladí. Dům pod zemí poskytuje už principu své existence vysokou energetickou účinnost. Teplo se tu získává ze země, s pomocí tepelného čerpadla.
Foto: Rob van Esch, Stijn Poelstra
Nabízí se teoretická otázka, proč vlastně není do země zahlouben úplně celý dům. Ale i na to existuje odpověď. Bylo by to kontraproduktivní. Tím, že částečně postaven pod zemí, zvyšuje se tepelně akumulační schopnost domu, což vytváří příjemné a stálé vnitřní klima. Navíc je pak na povrch vystupující střecha součástí bohatě porostlé krajiny, a sama tak přispívá k vysoké biodiverzitě blízké chráněné přírodní oblasti.
Foto: Rob van Esch, Stijn Poelstra
Údaje o projektu
| Název projektu: | The House Under the Ground |
| Typ projektu: | novostavba rodinného domu, v podzemí |
| Architektonické studio: | WillemsenU |
| Lokalizace: | Eindhoven, Nizozemsko |
| Vedoucí architekt: | Frank Willems |
| Stavební dozor: | Van Oers Weijers |
| Hlavní dodavatel stavby: | BurgtBouw |
| Strukturální inženýring: | Adviesbureau Van de Laar |
| MEP, HVAC: | Nelissen Ingenieursbureau |
| Osvětlení: | Lichtmeesters |
| Krajinářský návrh, úpravy terénu: | Bert Huls |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2023 |
| Užitná plocha: | 170 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek