REKLAMA
Hledat
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Ukrajinští architekti umí. Byt v havarijním stavu přetvořili na moderní bydlení se vzhledem jako z 19. století

Ukrajinští architekti se pustili do rekonstrukce bytu s předlouhou historií, který byl v havarijním stavu. Objevili tu nejeden klenot, připomínky dávných časů. Výsledkem je komfort současnosti v kontextu první poloviny 19. století.
Zdroj: Andrey Bezuglov

Malé etnografické okénko na úvod

Když dva říkají totéž, ne vždy totéž myslí. Tak jako termín valaši (respektive Valaši) neoznačuje jen tažné čtyřnožce a jejich vykastrované hřebce, ale i obyvatele značné části jižního Rumunska a moravských Beskyd, stejné je to i s Huculy. Není to jen malé koňské plemeno. Své jméno si huculští koně vysloužili podle východoslovanského etnika, které je při práci nejčastěji využívalo, a je doma na rumunsko-ukrajinském pomezí. Od ostatních se liší svými zvyky, nářečím, kroji, které formoval drsný život v horských vesnicích. A k té osobité výraznosti neodlučně patří i specifická architektura. Tím můžeme koňsky-etnografické okénko ukončit, a začít se věnovat projektu rozsáhlé renovace a modernizace apartmánu v ukrajinském Lvově.

Kus venkova na předměstí metropole

Apartmánu, který vnitřně odráží silné prvky huculské kultury, zasazené kdysi do nepříliš plodného stavebního prostředí rakouské (habsburské) neo-renesance. Ano, z tohoto sedmipokojového podlouhlého bytu, ztraceného v úzkých uličkách jen kousek od Lvovské univerzity, skutečně dýchá minulost. Poslední větší stavební úprava, jež celého domu dotvořila jeho nynější podobu, je tu váže k období let 1892-1896. Což byl asi ten nejpodstatnější důvod, proč z obydlí kromě autentického závanu minulosti čpěla i nepříjemná plíseň a stařina rozkladu. Byla to jedna ze základních věcí, s níž se architekti ze studia replus design bureau museli vypořádat. Ani další úkoly ale nepatřily ke snadným.

Foto: Andrey Bezuglov

To, co činilo apartmán mimořádný, jeho původnost a vybavení, totiž nebylo zcela v souladu s představou o moderním bydlení v centru města se 750 000 obyvateli. Faustovská volba, při níž bylo třeba vybrat prvky zachovalé, vyřadit nepotřebné a vhodně je doplnit novými elementy, aby byl zachován rozměr starých časů v souzvuku s moderními aspekty prostoru, byla skutečně nelehkým posláním. Částečně i proto, že apartmán, který si o rekonstrukci, renovace a hlubší stavební zásahy v partiích podlah, stěn, omítek, rámů dveří a oken vyloženě říkal, byl disponován profile dlouze táhlé chodby, propojující místnosti souřadně za sebou.

Nelichotivé dispozice, havarijní stav

Vstup do apartmánu vedl přes zšeřelý průjezd, po širokých schodech až do patra, až k pavlači s výhledem na zarostlý dvůr. A teprve tady se nachází dveře, za nimiž se nachází hala. Jinak ale nejmenší z místností v bytě, a svou podstatou již nepotřebná. Přirozené denní světlo dovnitř proniká okny z ulice, k nimž se přimykají obytné pokoje. Další světlou sekcí je pak protažený „přístavek“, lemovaný pavlačí. Okna do dvora činí z místností v něm ty nejsvětlejší. Kontrast jasu pak vynikal zvláště při srovnání s někdejší kuchyní, navázanou na halu. Žádná okna, masivní stěny, topeniště krbu. Bylo to studené, vlhké a pochmurné. Změna byla nezbytná, a musela přinést změnu uspořádání.

Foto: Andrey Bezuglov

Z prostoru bývalé kuchyně tedy vznikl obývací pokoj, který není na světelné podmínky tak náročný. Ostatně, komfortní úprava krbu tomu nahrávala. Uzavřenost této místnosti vyřešil opatrný zásah do předělu zdi, její zkrácení (byla nosná, musela se řešit statika). Vstupní hala byla pro svou funkční nadbytečnost vyřazena z programu, botník se přesunul před dveře. A místo vstupní komory tak mohla nastoupit jídelna. Minimalizovaná vlastně jen na jídelní stůl. Na druhé straně – i to je stopa autentické pohostinnosti. Je hezké, když můžete příchozí hned usadit za stůl.

Přestavba hrubá i jemné zásahy

Protažené partie, kopírující pavlač, se pro svou světlost mohly stát novou kuchyní. Prostor, kdysi snad bývalá dílna, s vnořenými nikami, má rozhodně své kouzlo. Kuchyně je nebývale prostorná, komfortní. A plynule navazuje na jídelnu a obývací pokoj (oddělený je prahem několika schodů). Probití stěny se dočkala i koupelna, dříve přístupná jen před pavlač. Její umístění vzhledem ke vzdálenosti od obytných pokojů ložnic není ideální, ale její přeložení by znamenalo kompletní překopání odpadů celého domu, a bylo by nad rámec finančního stropu projektu. Částečně hluchým prostorem zůstala i chodba před ložnicemi, která je nyní užívána jako šatna a pasivní předěl mezi společenskou a soukromou zónou.

Foto: Andrey Bezuglov

V návrhu architektů se „nudle“ silně proměnila, proměnila sestavu a pořadí místností. Zásahy by možná byly radikálnější, kdyby ovšem dům nepromluvil. A nepřipomenul svou historii malými nástěnnými freskami, které se nacházely v ložnici, a také kolem nástěnných svícnů. Rekonstrukční práce se tedy změnila u těchto fragmentů na práci restauratérů. Architekti z replus design bureau museli akceptovat kontext apartmánu a domu, a snažit se jeho přílišnou napřímenost, řazení místností, světlo i uspořádání řešit řekněme neinvazivními prostředky. Světlo hlouběji do interiéru pomáhají vést nástěnná zrcadla. Sklon tlustých studených zdí k vlhnutí sice omezí penetrační omítky a lepší provětrávání místností, ale bylo třeba řešit i preventivní opatření, a nepřesycovat stěny plochami nábytku.

Plíseň a houba „řádila“ hlavně v obývacím pokoji, kde bylo třeba kompletně odstranit starou podlahu. Pátrání po dalších zdrojích rozkladu pak vedlo k „objevu“ dřevěného trámového stropu, skrytého pod přizdívkou. Část trámů už byla rozložená a museli být demontovány. Ale jiné se daly zachránit, zesílit a doplnit novými, a přiznané dřevo vystupující ze stropu teď krásně lemuje prostor. Kvalitu bydlení zvýšila (a riziko plísní snížila) instalace podlahového vytápění, pod mramorovanými dlaždicemi. V obytných pokojích byly „oživeny“ parketové podlahy, které při správné péči přečkají další generace. Zdobně dřevěné rámy oken do ulice, v katastrofálním stavu, byly nahrazeny dokonalou replikou. Směrem do dvora jsou pak okna moderní, v hliníkových rámech.

Foto: Andrey Bezuglov

Připomínka věčnosti a pomíjivosti

Apartmán svá drobná tajemství odhaloval postupně. Příkladem mohou být například masivní vyřezávané dvoukřídlé dveře z poloviny 19. století, které byly ale naprosto nepochopitelně a nešetrně přemalovány mnoha vrstvami nátěrů barev. Kouzelný byl i zaprášený šatník, rovněž z poloviny 19. století. Ten byl jen částečně ošetřen a jeho přirozená patina zůstala zachována. Unikátní byla i kamna, která byla „reinkarnována“ do podoby velkého otevřeného krbu. I ta byla zánovní před víc než stoletím.

Jednalo se o kousek z továrny Levynskyi, produkt vyvedený podle návrhu britského vynálezce hraběte Rumforda. A dá se říct, že v celé Ukrajině, natož pak ve Lvově, takových exemplářů mnoho nebude. Není to totiž běžná technologie ani v sousedních zemích. Vliv kultury etnika Huculů se promítá do designu místností, vybavení. A současný majitel se postaral o to, aby tu síla tradic žila dál. Při výměně trámů v obývacím pokoji a v kuchyni totiž nechal přivést trámy z venkovského domu, roubenky, kterou kdysi vystavěl jeho pra-praděda. Jejich úloha je spíše dekorativní, nicméně vytváří hluboké pouto s minulostí, které prochází celým Huculským apartmánem.

Dovětek:

Vzhledem k aktuální válce na Ukrajině nás zajímalo, zda realizace ještě existuje. Dle těžko dostupných informací, zatím ano. Doufejme, že to tak i vydrží.

Foto: Andrey Bezuglov

Údaje o projektu

Název projektu: Guculska apartment
Typ projektu: renovace aparmtánu
Architektonické studio: replus design bureau
Lokalizace: Guculska, Lvov, Ukrajina
Vedoucí projektu: Khrystyna Badzyan, Dmytro Sorokevych
Dodavatelé materiálu: Flos, Laufen, Linea Light Group
Klient: soukromá osoba
Užitná plocha: 75 m2
Realizace: 2019-2020

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Přečtěte si více k tématu Interiér

Dům v parku Šlapanice Zdroj: Archix

O Českou cenu za architekturu se uchází 201 realizací

O titul v letošním, 7. ročníku České ceny za architekturu (ČCA) se uchází 201 staveb realizovaných v posledních pěti letech na území České republiky. Mezinárodní odborná porota z nich vybere užší okruh nominovaných, který bude oznámen na nominačním večeru 23. června.

Foto: Kyrre Sundal, Nadia Norskott

Dřevěná chata na strmém svahu. Ypsilonka je ztracená v lese

Chata Ypsilonka, Y cabin, stojí na poměrně strmém úbočí, v jistém odstupu od norského městečka Ringerike. Vykukuje zpoza borovic, a za sebou nechává masiv pohoří Vikerfjell. Její exteriér harmonicky splývá s okolím. Je vestavěná s ohledem na životní prostředí i peněženku majitele.

Foto: Michal Tartal

Dřevostavba jako hora v Mošovicích. Inspirací byla dřevěná stodola

Snížené přízemí a netradiční rozmístění místností v dispozici, dvoutvářná kombinace výrazem přírodních a industriálních stavebních materiálů, vnější vzhled upomínající na stavební tradice regionu. To vše v přímé opozici s velmi moderním a vzdušným interiérem. Rodinný Dom Hora je plný příjemných překvapení.

Zdroj: Ateliér SLIM

Z koupelny až na měsíc. Podpořte český design v mezinárodní soutěži

Designová koupelna s názvem UP TO THE MOON od české architektky se probojovala do mezinárodního kola soutěže Geberit. Návrh koupelny, jejímž hlavním motivem je symbol měsíce v úplňku, se uchází o přízeň v mezinárodním hlasování. Podpořte ho! Vítězný návrh bude realizován ve švýcarském showroomu.

REKLAMA
REKLAMA