REKLAMA
Témata Hledat

Ceny nemovitostí a nájmů

Přehledně v mapě!

Bistro, které nepřehlédnete. Malovaný strop po vzoru starých mistrů

Projekt, jehož podnětem pro tvorbu se staly prvky secese, art deca, Mexika, industriálu i punku, je stálou inspirací nejenom pro designéry, architekty a umělce, ale i pro běžné návštěvníky bistra. Nahlédněme dovnitř!
Foto: Alexander Dobrovodský

Spižírna 1902 je originální pražské bistro v Korunní ulici, které nelze minout bez povšimnutí. Vývěsní štíty a velká okna vás přinutí alespoň se ohlédnout. A pokud vstoupíte dovnitř, jste ohromeni. Vůně nejrůznějších dobrot se mísí s vůní kávy a čaje, malby na stěnách vás přenesou do jiného světa a vy prostě musíte usednout ke stolu a něco si objednat. Tady se zastavil čas.

Svačina v zahradě plné barev

Atmosféru bistra popisují autoři projektu jako živou vzpomínku na slavné malířské dílo Zábava v Moulin de la Galette (Bal du moulin de la Gallete) francouzského impresionisty Pierra Augusta Renoira, které je nejčastěji popisováno jako „vítězství společné radosti.“  

„Chtěli jsme, aby se zde lidé cítili tak, jako když si dáváte svačinku na zahradě. Pocit klidu, radosti a za vašimi zády za chvíli zapadne slunce za horizont… Významný moment v dějinách umění jsme propsali do interiéru pomocí světel, jako přímky slunečních paprsků nepravidelně protínající hlavní prostor. Vše jsme ještě okořenili estetikou secese, art deca, Mexika, industriálu a punku. Zde prostě platilo čím víc, tím líp…“, podotýká architekt Kamil Štajgl.

Foto: Alexander Dobrovodský

Přestože může vše na první pohled působit poněkud chaotickým dojmem, má prostor svůj vnitřní řád a osobitou poezii (stejně jako u obrazů Renoirových). Paletu barev dotvářejí původní dlažby z pražských krámů, dřevěné desky stolů z druhé ruky učené pro stavbu postelí, světla ze skleněných tyčí vytažených z koutu zahrady, vlastní design tapet přecházející ze stěn na strop, mračna malovaná koštětem a další důmyslné drobnosti vytvořené vlastníma rukama majitelů bistra a jejich přátel.

Zdařilá rekonstrukce krámů

Původně se jednalo o čtyři dosluhující spojené obchody či spíše krámy na frekventované pražské ulici, které by svým zařízením a dispozicemi nejspíš zákazníky nepřilákaly. Rekonstrukce byla nutná a probíhala podle slov očitých svědků živelně a téměř z hodiny na hodinu. Jednalo se spíše o tvůrčí proces, kde se postupně promýšlí, vizualizuje, konzultuje a komponuje do celku, který už je v daný moment hotov nebo alespoň znám. Sám architekt byl tím vším překvapen, byl nucen přímo na místě věci domýšlet a často též improvizovat. 

Foto: Alexander Dobrovodský

„Bez experimentování si svou práci vůbec nedovedu a ani nechci představit. Než jsme se pustili do stavby, nastínili jsme si několik možných konceptů. Když jsme však na stavbě začali bourat a objevili jsme staré dlažby, všechny původní úvahy se rozplynuly. V ten moment se potvrdilo, že touha po autenticitě je nám společná. Stále se vše vyvíjelo a my jsme neměli žádný konkrétní plán kromě toho, že chceme udělat něco skvělého, jedinečného…“, vyprávěl se zaujetím Kamil Štajgl zatímco listoval v diáři s fotografiemi.

Je patrné, že svoboda a maximální důvěra zadavatelů ho motivovaly již od počátku. Svým zápalem pro věc podnítil také fantazii ostatních, aby společně vytvořili dílo odrážející vizuální cítění všech tvůrců. Názorová jednota a tvůrčí duch pak může stvořit výše zmíněnou atmosféru. „Jsem vděčný, že jsem ani jednou za celou dobu projektu neslyšel, že něco nejde. A když byl někdo z nás skeptický k novému nápadu, i přesto nechal ostatní, aby to zkusili. Zhruba po dvou měsících intuitivní práce jsme stáli před rozhodnutím o tom, jak bude celý podnik působit. Jakou bude mít tvář, charakter, jaké bude mít své osobnostní rysy…“, dodává spokojený architekt za přitakávání designérky Anny Štěpánkové, která měla nejprve na starosti design nábytku a doplňků, a nakonec společně s architektem dokončovala každý detail interiéru tak, aby si sama hmota řekla, co vlastně chce. Prostor pro hosty i zázemí personálu bistra společně vytvářeli pro majitelku, která má ráda okolo sebe rozkvetlé rostliny, ale ty živé by zde asi příliš neprospívaly. Proto hledali jiný způsob, jak je do interiéru přivést. Ve výsledku jsou na obrovských tapetách i v duši místa (genia loci) celého bistra Spižírna 1902.   

Foto: Alexander Dobrovodský

Slovo architekta:

„Každý může být ideální klient, jen si musí najít architekta, s nímž bude v naprostém souladu. Já nejraději pracuji s lidmi, kteří mi dají velkou důvěru a zároveň chtějí, aby se každý z nás překonal. Klient je pro mě spoluautor. Považuji za důležité, aby lidé prostoru, který jsem pro ně připravil, rozuměli. V momentě, kdy ho používají a vytvářejí kolem sebe krásné prostředí a jsou v něm spokojeni, jsem spokojený i já a považuji to za dobrou architekturu…“

Název: Spižírna 1902
Místo: Korunní 86, Praha Vinohrady
Realizace: 2017
Klient: We are coffee, s.r.o. (www.spizirna1902.cz)
Architekt: Kamil Štajgl (www.kamilarchitekt.cz)
Designérka: Anna Štěpánková
Fotograf: Alexander Dobrovodský

Sdílet / hodnotit tento článek

Přečtěte si více k tématu Interiér

Zdroj: Gilbert McCarragher

Dům s výkladní skříní do dvora propojuje interiér s nebem

Zatímco většina vlastníků domů si přeje, aby případné rozšíření jejich nemovitosti hladce a takříkajíc bezešvě navázalo na původní stavbu, klienti z Londýna to protentokrát pojali opačně. Z nitra domu nechali směrem do dvora vybublat dočista nový a zřetelně odlišený objem přístavby, která se k existenci hlásí…

Zdroj: Ateliér monom architekti

Nová budova knihovny na Petřinách chce být novým kulturním centrem pro městskou čtvrť

Nová knihovna se nestaví každý den, tím spíše když se v oblasti již nějaká nachází. Ta současná byla zřízena v 50. letech minulého století v typovém objektu školičky, současným požadavkům na moderní knihovny ale nevyhovuje, přestavba se jeví jako neefektivní. Architekti navrhli stavbu, která vychází z konceptu…

Zdroj: BoysPlayNice

Úplně obyčejná dřevostavba. Nebo ne?

Když budete podvečer projíždět Blanským lesem na Karlovy Vary, tenhle dům prostě minete. Svou siluetou se totiž nevymyká průměru, zapadá do předlohy venkovských stavení, kterých cestou přes Andělskou horu potkáte desítky. Vypadá jako další obyčejný dům, ale není jím. Pokud mu totiž budete věnovat více než jen letmou…

REKLAMA