REKLAMA
Hledat
Mapa cennemovitostí v ČR
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Vodu berou z pramene, dřevo z lesa, elektřinu ze slunce. Švýcarská chata s českou stopou sází na přirozenost

Jednoduchost se neomrzí. Pokud je funkční. A to chata ztracená ve švýcarských Alpách nepochybně je. Rekreační objekt, určený k celosezónnímu využití, totiž vychází z velmi nenáročné typologie. „Je to jako postupná evoluce od útočiště, přístřešku nebo chýše kolem ohně,“ prozrazují k návrhu architekti. Jeho základem je prostý pocit bezpečí a tepla, které má obydlí stejně jako jeho dávný předvěký pravzor poskytovat. To ostatní už je tak nějak navíc, byť právě to činí tuhle chatu mimořádnou.
Zdroj: Tonatiuh Ambrosetti, David Cloux

Jak vypadá ideální místo pro horskou chatu, místo, kde se můžete skrýt před civilizací a oddat se v lůně čisté přírody odpočinku? Každý má asi svou osobitou představu, ale Béllerine Cabin bude jistě považována za průnik možných variant. Nachází se na okraji stráně, rozlehlé pastviny a luk, obklopená hustým lesem. Jiná zástavba, kromě malé stodoly, na dohled není. Ze své pozice v nadmořské výšce 1070 metrů shlíží hluboce do údolí, v němž protéká malebná řeka Rhôna, ústící do jezera Léman. Tuto bukolickou idylku pak podtrhuje celková orientace svahu k jižní straně, podbízí jí slunečním paprskům, které celou plochu příjemně prohřívají. K tomu vlídný stín rostlého listnáče na zápraží, a možná nechybí ani ozvěna nesoucí z dálky cinkání zvonců pasoucích se krav. Co víc si přát, ne?

Na dokonalém místě není co měnit

Každé místo má svou minulost, a chata ze švýcarských Alp není výjimkou. Původně byl tento objekt, ve svých hrubých dispozicích vystavěný roku 1935, hospodářským stavením se stodolou, chlévem nabízejícím přístřešek pro skot během letní pastvy. O třicet let později se dočkal, kvůli své unikání pozici, první přestavby. Do podoby horské srubové chaty. Jenže od roku 1962, kdy k této modifikaci došlo, se uživatelské standardy kvality přeci jen dost proměnily. Takže si její noví majitelé žádali jistých úprav a změn, směrem k vyšší obyvatelnosti a komfortu. Byť pořád v mantinelech toho, co zde bylo žádoucí a autentické. Vjemů přírody a atmosféry pohostinného vyhřátého přístřešku, nabízejícího svým obyvatelům útočiště před nepohodou. Změna, která se prosadila, byla proti původnímu chlévu ve stráni i srubu někdejší chaty radikální, ale materiálové provedení – a hlavně vzpomínka na dřevěnku ve stráni pod stromem – zůstala zachována.

Foto: Tonatiuh Ambrosetti, David Cloux

Lokální materiály? Jinak to ani nešlo

Stavební a schvalovací řízení ve Švýcarsku nikde nepatří k nenáročným, takže výsledkem diplomacie a dlouhých jednání s kantonálními úřady byl kompromis. Tedy povolení k demolici (tedy spíše rozborce) původní rozklížené stavby srubu. A jeho nahrazení novým objektem, který svými parametry (zastavěnou plochou, výškou, materiálem, provedením a sklonem střechy) odpovídal někdejší předloze. S tím drobným leč dost podstatným rozdílem, že dle stavebních regulí musela dřevostavba odpovídat těm stejným standardům energetické efektivity, jako klasická novostavba v běžně zasídlené městské oblasti. Což už na architekty kladlo jisté nároky. Úplně drastické to ale nebylo, protože jak sami zmiňují: „Napříč celou konstrukcí byla ekonomika stavby jen vzácně v rozporu s její ekologií.“

Moderně pojatá dřevostavba totiž z principu své existence synonymem rozumného a udržitelného přístupu. Který se, dílem okolností „řešil sám“. K chatě ve stráni totiž nevedla zpevněná přístupová cesta, jen lesní bahnitá stezka. Něco, co projede auto s pohonem 4x4, ale už nic pro náklaďák. Takže materiálově stejně muselo být všechno lokální, protože to ani moc jinak udělat nešlo. Není to primárně neduh, jen dílčí komplikace, v podstatě s pozitivním dopadem. Omezily se tak všechny nad-plánové intervence do okolí pozemku i vlastní stavby. Náročnost dopravy materiálu pak podmínila zapracování místní zdroje. Například izolace pocházela z dílen vzdálených vzdušnou čarou 10 kilometrů, plus mínus nějaké to údolí.

Foto: Tonatiuh Ambrosetti, David Cloux

V Alpách se modřínům důvěřuje

Z hlediska stavebního postupu se počítalo s rychlenou rámovou konstrukcí, s izolační výplní z celulózních vláken. Vnější fasádní obklad zajistily dřevěné hranoly 25x25 mm, vnitřní obvod pak lamely 20x20 mm, ze smrkového dřeva.  Základ je betonový, litý. O zakrytí střechy se postaraly klasické ručně štípané šindele z modřínového dřeva. Kompletní materiál dřevostavby (samozřejmě lokální, pocházel z pily vzdálené 16 kilometrů) byl chemicky neošetřený. To by se z dlouhodobého principu mohlo jevit jako nerozvážné řešení, ale stabilizační role modřínu, dřeva přirozeně odolného výkyvům teplot, vlhkosti a škůdcům, to podle architektů plně kompenzuje. Přesahy střechy překrývají nosné stěny tak, že nejsou vystaveny dešti ani sněhu, a voda ze střechy je sváděna okapy, aby nedocházelo k podmáčení. Navíc jsou vnější lišty kladeny vertikálně, což je místně specifický a staletími ověřený způsob stavby „odolných“ dřevostaveb.

O pohodu se musíte trochu zasloužit

Klienti chovali představu, že by objekt jejich plánované chatičky, měl být po všech stránkách nezávislý a soběstačný. Chcete-li, autonomní. V perspektivě skoro tradičně pojaté dřevostavby, která si ve výsledku nežádá vodu ani elektřinu. To se příznivě odrazilo i na ceně, respektive minimalizaci provozních nákladů. K životu totiž potřebujete vlastně velmi málo. A když už vyrazíte do hor, chcete si užívat odlišnosti nového prostředí a přírody, ne v něm vyhledávat to, co je vlastní městům. V objektu s celkovou užitnou plochou 65 metrů čtverečních dominuje skladbě i členění krb a kamna, který jsou ústředním prvkem vytápění a vlastně hlavním motivem celé stavby. Kolem ohně, dávajícího teplo (a tu a tam jídlo nebo teplou vodu) se tu ve vlastní harmonii točí celý vnitřní vesmír. Teplo produkované kamny/krbem je pak akumulováno masivem izolovaných stěn a betonovou podlahou, a postupně pak sálá do okolí.

Foto: Tonatiuh Ambrosetti, David Cloux

V zimě sice chvíli trvá, než chatu vytopíte (její víceméně otevřený profil místností ale garantuje, že to zase tak dlouho trvat nebude), ale své teplo si pak podrží. V létě je efekt opačný, a silné stěny slouží jako izolant zbytečnému přehřívání. Masa betonu pak „chladí“ interiér, který si zachovává příjemné klima i na prosluněné stráni. Může se to zdát nekomfortní, ale právě tohle je podle klientů vítané. To, že si musíte pobyt plánovat a těšit se na něj, počítat s jistými vstupy, investicí do vlastní pohody. A že prožitek hřejivě útulného místa není instantní, umělý, okamžitě dostupný. Štěstí prostě musíte jít trochu naproti. O to víc si pak užíváte drobné radosti. Jako když začne pršet, a kapky deště klapají o šindelovou střechu, zatímco spokojeně sedíte u ohně a vyhlížíte do dálek údolí. Anebo když si můžete na kamnech ohřát vydatnou polévku, která vás zasytí po celodenní túře.

Nenápadná česká stopa

Vodu si můžete nabrat z pramene ve stráni (odpadní voda je filtrována čističkou, v podzemí, s odtokem do příkopu). Dřevo na otop se nachází všude kolem, respektive roste v dvouhektarovém lese, který je součástí parcely. Elektřinu zajišťují PVP nabíjecí baterie se solárních panelů. Není to dokonalé, ale na běžné svícení a provoz ledničky a dalších spotřebičů to naprosto stačí. A rozhodně je to snesitelnější a ekologičtější varianta, než řvoucí a čmoudící generátor. Přirozenost, ekonomický provoz, ekologie, to vše tu jde ruku v ruce s praktickou architekturou a střízlivým, prostor nezatěžujícím designem.

Foto: Tonatiuh Ambrosetti, David Cloux

Béllerine Cabin nepředstírá, že by byla stavbou na věčnost. Její materiály budou stárnout, vyvíjet se a možná časem i trochu degradovat a vrtošit. Ale pokud žijete přítomností, nepotřebujete chatu, která přečká staletí. Postačí, že bude svým obyvatelům dělat radost ještě dlouho. A ještě drb na závěr. Taky vám přijde svým zpracováním, nenáročností, typologií tahle „chata“ vnitřně sympatická až blízká (a dobře, když to řekneme naplno, poněkud ne-švýcarská?). Možná je to i proto, že spoluautorka projektu, Pavla Cloux, pochází z Turnova.

Údaje o projektu

Název projektu: Béllerine Cabin
Typ projektu: soběstačná rekreační dřevostavba
Architektonické studio: Cloux Architecture
Lokalizace: Bex, Švýcarsko
Projektový architekt: David Cloux
Architekt: Pavla Cloux
Dodavatelé materiálu: Louis Poulsen, Spartherm, Rabotage du Rhône
Tesařské a truhlářské práce: Roger Moret
Zednické práce: Veillard & Crausaz SA, Georges Crausaz
Šindele: Madeleine Schärer
Vytápění a ventilace: Pierre Olivier Anex
Osvětlení: Lightcenter Aosta IT, Elisa Pitassi
Zahájení projektové činnosti: 2017
Rok dokončení (finalizace): 2020
Využitelná plocha: 65 m2
Klient: soukromá osoba

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Mohlo by vás zajímat

Zdroj: BoysPlayNice

Úplně obyčejná dřevostavba. Nebo ne?

Když budete podvečer projíždět Blanským lesem na Karlovy Vary, tenhle dům prostě minete. Svou siluetou se totiž nevymyká průměru, zapadá do předlohy venkovských stavení, kterých cestou přes Andělskou horu potkáte desítky. Vypadá jako další obyčejný dům, ale není jím. Pokud mu totiž budete věnovat více než jen letmou…

Moderní rodinný dům u křížové cesty rozruch nedělá

Moderní rodinný dům u křížové cesty rozruch nedělá

Zachovat silný duch místa, a přitom vložit moderní novostavbu do prostředí vesnice není nikdy snadné. Přesto hmota tohoto rodinného domu Pod kalváriou a jeho zahrady symbioticky vplouvá do linie ulice, a svým tvarem odráží místní vztahy a respekt k vlastnímu okolí.

REKLAMA