REKLAMA
Hledat
Mapa cennemovitostí v ČR
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Rekonstrukce starého vodního mlýna na Chodsku je jak z pohádky

Chodsko bylo pověstné svými řemeslnickými cechy, zemitými sedláky a umělci. Charakter místních asi nejlépe vystihovaly romány Jiráskovy nebo obrazy bratrů Špilarových. Zajímalo nás, zda se tradice zachovala až do současné doby, a to i třeba v případě rekonstrukce vodního mlýna. Majitelé objektu se snažili většinu prací zvládnout sami, specializované úkony přenechali odborníkům a restaurátorům.

Historickou hodnotu Pecáckého vodního mlýna v obci Pec pod Čerchovem na Chodsku lze vyčíst z dobových fotografií a orientační tabule hned u vstupu do objektu. Píše se tu, že vznikl přestavbou z hamru v roce 1815 a patřil rodu místních mlynářů do devadesátých let devatenáctého století. Poté měnil své majitele a v roce 1949 bylo původní mlýnské kolo odstraněno a zastoupila jej vodní turbína. „Mlelo se tady až do roku 1956 a většina zařízení byla zachována v poměrně slušném stavu. Najdete tu velmi zdařilou repliku vodního kola, které je uloženo na nových ložiskách a k jeho pohonu se používá vodní čerpadlo. Voda stéká po původním náhonu na kolo a vše pracuje tak, jak má. Mlýnské kolo na vrchní vodu vyrobili sekerníci z Jižních Čech z modřínového dřeva a bylo usazeno do původní lednice náhonu. Jeho průměr je přibližně 2,5 metru a hmotnost okolo 300 kilogramů,“ vypráví současný majitel a vše názorně ukazuje. Na každém místě mlynářské usedlosti je znát pečlivá ruka hospodářů a ochránců tradic. Přestože byl vodní mlýn i jeho okolí ve velmi zanedbaném stavu, dokázali majitelé doslova zázrak. Z polorozbořeného domu, kde ve většině místností opadávala omítka porostlá řasou a plevelem, udělali, jak sami říkají, místo k žití.

Některé práce svépomocí, jiné s odborníky

Jako první řešili opravu střechy nad mlýnicí a horizontální izolace pomocí tlakové injektáže celé obytné části domu. To byla práce pro odborníky. Následovaly výměny podlah, neboť prkna byla ve většině případů shnilá a napadená červotočem. Část podlah pokládali majitelé sami, jiné, složitější, pokládala firma z blízkého okolí, která také doporučila další spolupracovníky. Bylo nutné zajistit nové elektrické rozvody, topení i vodu – v domě nebyla žádná toaleta ani koupelna, za domem stála pouze rozpadlá dřevěná kadibudka. Nebylo zbytí, na řadu přišla těžká technika a s ní i pečlivá rekonstrukce zahrady. Také zde byla spolupráce s odborníky nezbytná. Zahrada plná starých přerostlých ovocných stromů, si žádala své, důležitý byl také rozbor půdy a vody, protože při výkopech se všude objevovala struska a suť.

Foto: Petr Vinš

Aby majitelé vyřešili tuto nemilou záhadu, vydali se do místního Dřevorubeckého muzea a odhalili, že na pozemku stála dlouho kantýna pro dělníky ze železárny, v 19. století pak hospoda, a těsně před mlýnem, který byl v 17. století hamrem, stálo ještě jedno obytné stavení. Když železárna ukončila provoz, okolní terén byl upraven a část zeminy se struskou se dostala na pozemek. Bylo nutné navézt novou zeminu a v části pozemku se rozloučit s plány o rozkvetlé venkovské zahradě a nahradit ji vyvýšenou skalkou s přírodním jezírkem. S prací místních řemeslníků byli majitelé mlýna vcelku, až na malé výjimky, spokojeni. „Byli ochotní, trpěliví a respektovali naše ne vždy jednoduché požadavky. Asi největší problém byl se střechou. Klempíř si netroufl na střešní úžlabí, tak ho jednoduše neudělal. Sami jsme ho pak museli utěsňovat, protože v místech napojení staré střechy a opravené části stále zatékalo,“ komentují práci řemeslníků.

Obnova lidových tradic

Západočeská oblast na hranicích s Bavorskem má své osobité kouzlo v lidové architektuře i lidových řemeslech. Majitelé proslulého Pecáckého mlýna se soustředili nejenom na pečlivou rekonstrukci objektu, ale také na obnovu zdejších lidových tradic. Stále častěji se vydávají po stopách zaniklých skláren, cihelen, kováren, truhláren či vodních mlýnů. Objevují krásu zaniklých živností, obdivují dovednosti našich předků. Pecácký mlýn se postupně stal jejich druhým domovem a do jisté míry i unikátním muzeem tradic regionu. Umění a řemesla spojují v jeden nedílný celek a stále rozšiřují své sbírky o nové exponáty. Dům se tak postupně stává i malým muzeem lidových řemesel. Na otázku, čeho si nejvíce na své sbírce cení odpovídají, že takřka každé poctivé práce našich předků: „V dnešní moderní uspěchané době se vše vyrábí průmyslově ve velkých sériích. U takovýchto výrobků postrádáme ducha. Stačí, aby vypnuli elektrický proud a rázem nic nefunguje. Dokonce přestane topit i plynový kotel, neboť je řízen elektronicky. Přestože to naši předci zcela jistě neměli jednoduché, jejich um ve starých věcech stále přežívá a je inspirací pro současnost,“ říká paní domu a ukazuje na proslulé palečnicové kolo, nad kterým vedou schody k mlecích válcovým stolicím a dále do vyššího patra k násypkám, prosévačkám.

Sbírka předválečných lahví z pivovarů a sodovkáren ze Západních Čech. Sodovkárny již dávno neexistují a také mnohé pivovary byly zbourány Foto: Petr Vinš

Najdeme tady sbírku dřevěného mlýnského zařízení – mlýnské kolo na vrchní vodu z modřínového dřeva, torzo palečnicového kola, transmise, mlecí stolice a celou řadu dalších skvostů, jako jsou díže, štoudve, džbery, máselnice, dřevěné pračky a další předměty. Ve stodole lze pak objevit například obrovskou dřevěnou pilu, spoustu nářadí (možná bylo i pamětníkem Chodského povstání…) a dřevěných šablon na výrobu palečnicových zubů. Před vchodem do stodoly se nachází restaurovaná kamenná replika erbu Fuchsů z nedaleké zaniklé obce Bystřice (Fichtenbach), která patřila do roku 1707 k Bavorsku. Píše se zde, že L.P. 1710 zakládá Jan Jiří Schmaus sklárnu, kterou Schmausové provozovali do roku 1765 a později převzali Fuchsové. Sklárna vyráběla korálky do růženců (tzv. páteříky) a tabulové sklo. Erb stojí v současné době před domem a doplňuje tak informační tabuli o historií Pecáckého mlýna.

V průběhu času nasbírali majitelé Pecáckého mlýna mnoho předmětů, které dříve používalo téměř každé hospodářství, stále však hledají, objevují a těší je, pokud jim místní či přespolní přinesou nějaký nález z půdy nebo sklepa. Starají se o rozkvět obce nesoucí jméno po vysoké peci, kterou v roce 1652 založil proslulý Lomikarův správce Melchior z Aschenbachu, a ukazují Chodsko se všemi krásami lidové architektury i specifiky kraje pověstného svými řemeslnými cechy, zemitými sedláky a umělci.

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Mohlo by vás zajímat

Zdroj: Roland Bernath

Barokní kravín a stodolu využili pro bydlení a ubytování. Stará stavba zůstala zachována

Švýcarsko patří k zemím, které si dávají hodně záležet na ochraně památkově hodnotných objektů. V místním podání se ale více cení, když letitou stavbu nedokážete jen zakonzervovat v jejím někdejším stavu, ale dokážete ji smysluplně přiblížit současnosti. Jak to vypadá v praxi je dobře vidět na starých hospodářských…

Zdroj: akad. arch. Aleš Brotánek, ABateliér

Dřevěná archa: Nevzhledné JZD se změnilo na ekologickou farmu

V malé obci na Berounsku se nachází ekologická farma, kterou navrhl ateliér architekta Aleše Brotánka. Stavba zvítězila v soutěži Ekologický Oskar roku (E.ON Energy Globe Award ČR 2012). Nevzhledný zemědělský kravín se během pár let změnil na moderní ekologickou farmu s širokým zázemím pro osvětu i bydlení.

Zdroj: Stempel & Tesař architekti

Romantická vesnická usedlost s vůní benzínu

Romantickou duši zcela jistě nezapře majitel víkendové usedlosti v malebné jihočeské vesnici na pomezí přírodního parku Česká Kanada. Na více než tříhektarovém pozemku si nechal postavit budovy pro rodinu a příležitostné hosty, a to včetně příslušenství a velkorysého zázemí pro automobilové veterány.

Bydleli útulně ve stodole. Pak si přistavěli slaměný dům

Bydleli útulně ve stodole. Pak si přistavěli slaměný dům

Bydlet v domě z přírodních materiálů je podle Lukáše Gavlovského prima, tak má jeho rodina takové domy hned dva. Může to působit nenasytně, ale ten první, který je známý jako Slaměný dům ve stodole, není velký. Je limitován kamennými zdmi bývalého selského stavení a už tenkrát asi před patnácti lety, kdy jej spolu s…

Rekonstrukce starého domu pod Lanšperkem zachránila, co ostatní radili zbourat

Rekonstrukce starého domu pod Lanšperkem zachránila, co ostatní radili zbourat

Do rekonstrukce se pustili, protože si přáli mít domov v již hotové zástavbě. Myšlenka nekoncepční výstavby „na zelené louce“ jim byla cizí. Hledali místo a dům, který by měl duši. Našli ho skrytý pod břízolitovou omítkou stojící těsně pod vrcholem se zříceninou. Většinu požadavků se jim podařilo splnit. Na širokých…

REKLAMA