REKLAMA
Hledat
Mapa cennemovitostí v ČR
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Chaloupka září novotou jak před sto lety. Využili tradiční řemeslo lidových stavitelů

Ještě před několika málo lety byla roubená chalupa v obci Žítková v zádumčivé krajině Moravských Kopanic na prahu zániku. Díky iniciativě nových vlastníků a jejich přátel se ji podařilo zachránit. Národní památkový ústav zvláště vyzdvihl využití tradičních stavebních postupů a ocenil rekonstrukci prestižní cenou Patrimonium pro futuro.
Zdroj: Marek Matějek

Moravské Kopanice, kam patří obce Starý Hrozenkov, Vápenice, Žítková a Vyškovec, se rozkládají na moravsko-slovenském pomezí uprostřed malebné chráněné oblasti Bílé Karpaty. Členitá krajina je charakteristická hlubokými listnatými lesy, háji a pastvinami se zemědělskými usedlostmi, roubenými a hliněnými chalupami rozesetými na svazích kopců a pahorků. Území spjaté s folklórními tradicemi, lidovými řemesly a zvyky vešlo do širšího povědomí především prostřednictvím publikací Jiřího Jilíka či románu Žítkovské bohyně Kateřiny Tučkové.

Záchrana lidové stavby

Venkovská kopaničářská usedlost číslo popisné 29 v obci Žítková zahrnuje nejenom proslulou Janúšovu chalupu, ale také protilehlou hospodářskou budovu, ovocný sad a roubenou stodolou. Jedná se bez nadsázky o výjimečnou stavbu na výjimečném místě, o klenot lidové architektury, který jenom o vlásek unikl blížící se zkáze. Obyčejně bývá v literatuře popisována jako malebná hliněná chaloupka oděná v modré košilce stojící tváří v tvář protilehlému hospodářskému stavení situovanému na jižní straně usedlosti, kde společně utvářejí prostor dvora pod svahem s letitým ovocným sadem uzavřeným na východě prastarou roubenou stodolou. Jednotlivé objekty tvoří takřka dokonalý harmonický celek a odhalují krásu a specifika kopaničářské lidové architektury. A to včetně síly zdejších tradic a svébytnosti regionu, třeba při Kopaničářských slavnostech či dožínkách. Vybízejí příchozí k tomu, aby se zastavili, rozhlédli se po krajině, posadili se pod prastarou jabloň ve stráni nad Janúšovou chalupou a zaposlouchali se do příběhů, které šeptá vítr v korunách stromů.

Člověku, který má dobré srdce, se tak prý dostane opravdového poznání: Uslyší příběh zdejších chaloupek, jež jsou dokladem hrdosti, stavitelského umění a poctivé práce našich předků, včetně jejich příkladného vztahu k přírodě a jejím zdrojům. Bude mu předáno poselství z minulosti, které nemá jen hodnotu poznávací, ale také emocionální. S lidovou architekturou v krajině Moravských Kopanic jsou spjaty dle autorů četných publikací především intenzivní pocity a prožitky sounáležitosti, domova, kontinuity, navazování na trvalé stabilní hodnoty a předávání těchto hodnot následujícím generacím.

Zdroj: Marek MatějekZdroj: Marek Matějek

Dům na pokraji zániku

Ačkoli se zdálo, že osud této stavby z nepálených cihel je již definitivně zpečetěn a další z příběhů se chýlí ke svému závěru, s příchodem nových majitelů svitla nová naděje. Po řadě let devastace, kdy se do stavební konstrukce nemilosrdně zahryzával zub času a rozpadající se objekty mizely pod bujnou náletovou vegetací, začala se psát světlejší kapitola historie domu. Janúšova usedlost byla zapsána do Ústředního seznamu kulturních památek ČR a přistoupilo se k postupné obnově celého souboru lidových staveb. Vše s důrazem na citlivost a šetrnost tak, aby se maximum možného zachovalo v autentické podobě.

Nezbytným východiskem pro vlastní proces obnovy se stalo důkladné zmapování historického vývoje a aktuálního stavu. Za tímto účelem byl proveden stavebně-technický průzkum, dendrologická analýza dochovaných dřevěných konstrukcí a rovněž tak diagnostika biotické degradace, která přesně lokalizovala rozsah poškození jednotlivých prvků dřevomorkou a stanovila účinná opatření vedoucí k nápravě. Byla provedena i dendrochronologická expertiza, jejímž cílem byla analýza jednotlivých prvků z hlediska užitých dřevin a jejich stáří. Celý proces obnovy byl pravidelně konzultován s odbornými pracovníky památkové péče a také s odborníky z oblasti stavebně-historických průzkumů, etnografie a lidové architektury.

Zdroj: Marek MatějekZdroj: Marek Matějek

Archiv jako zdroj inspirace

Jako zdroj cenných informací sloužily archivní prameny. Podařilo se nalézt žijící příbuzné posledních majitelů Janúšovy usedlosti, kteří stejně jako sousedé a další pamětníci poskytli chybějící informace o nedochovaných detailech a každodenním životě předchozích obyvatel domu. Jako přínosná se ukázala spolupráce s odbornými regionálními institucemi, které významnou měrou přispěly radou a pomocí ke zdárnému výsledku obnovy. Z doložené dokumentace bylo možné například zjistit, že původní nosné zdi kopaničářského stavení měly tloušťku 50 cm, byly vyzděny z hliněných nepálených cihel na hliněnou maltu s podezdívkou z lícového lomového kamene na mělkých základech.

Stropy byly tesané z trámového tvrdého dřeva, v jizbě a síni příčně položené s překládaným fošnovým záklopem omazaným shora hlínou. V půdním prostoru byly stropy shora omazány hlínou s plevami. Celý dům byl velmi mělce založen (cca 20 až 25 cm), přičemž celkově chátral i kvůli porušené vazbě krovu, všude se objevovaly statické trhliny. Postupně se propadl strop ve středové části, zhroutilo se zdivo a nosné stěny v podélné středové části objektu. Střecha domu navíc nebyla opatřena ani okapy a svody pro odvod dešťové vody. Dřevěné stropy, stejně jako dřevěná podlaha, ostění i dveře byly masivně napadeny dřevokaznou houbou.

Zdroj: Marek MatějekZdroj: Marek Matějek

V souladu s tradiční postupy

V celém procesu obnovy usedlosti byl kladen důraz na zachování autentických původních materiálů a tradičních řemeslných postupů. Z místních zdrojů posloužily nepálené cihly (tzv. kotovice), kámen, pálené střešní tašky; dřevěné konstrukce byly otesány tradičním způsobem a spojené výhradně tesařskými celodřevěnými spoji. Veškeré prvky, které bylo možné zachovat, se restaurovaly. V první fázi obnovy bylo odstraněno nepůvodní betonové náspí ze strany dvora a okapového chodníku před domem. Dále byly odstraněny všechny vnitřní i vnější hliněné omítky a rozebráno nesoudržné hliněné zdivo v místech destrukcí. Stěny byly následně z obou stran opraveny.

Rozebraný či vybouraný materiál, jako například lomový kámen, cihly a hliněná malta byly po vybourání připraveny k opětovnému použití. Základy byly vyzděny z lomového kamene na vápennou maltu a výrazně rozšířeny (90 cm). Za použití hliněných nepálených cihel a hliněné malty byly dozděny a zaplombovány všechny výpady a trhliny ve stávajícím hliněném zdivu. Obdobně byla nově vyzděna příčka mezi síní a jizbou. Záchrana objektu pokračovala dále obnovou hliněných omítek a původních vápenných nátěrů. Vápenotrasová štuková omítka fasády byla natřena bílou vápennou barvou s lehce namodralým tónováním podle fotodokumentace původního stavu. Šambrány kolem oken a dveří, pruhy v nároží fasád, římsa a podrovnání domu byly pojednány šmolkově modrým nátěrem. Na výsledek se můžete podívat na fotografiích autora a Národně památkového ústavu (NPÚ).  

Zdroj: Marek MatějekZdroj: Marek Matějek

Cenu Národního památkového ústavu (NPÚ) s názvem Patrimonium pro futuro s podtitulem Společenské ocenění příkladů dobré praxe vyhlašuje a uděluje NPÚ od roku 2014 ve snaze zhodnotit a vyzdvihnout, co se v oblasti památkové péče podařilo, a ocenit ty, kteří se o úspěšné dílo přičinili.

Sdílet / hodnotit tento článek

Mohlo by vás zajímat

REKLAMA