Navrhování sídlišť na předměstí je nevděčný džob. Z mnoha důvodů. Není to například práce, která by přicházela ve vhodný čas. Řeší se zpravidla ex-post, až poté co problém s nedostatečnými kapacitami bydlení přeroste únosnou mez. Pak už se na takové projekty velmi spěchá, ale právě ten spěch kvalitě architektonické práci neprospívá. A když přijde řeč na kvalitu, ochota platit za ni víc než za klasický průměr příliš vysoká nebývá.
Problém, který s jednou takovou zakázkou řešili architekti ze studia Tiago do Vale, měl ještě další roviny.
Navrhování projektů v příměstských sídlištích chápali obecně jako velkou urbanistickou výzvu i proto, že zadání v takových oblastech jen zřídkakdy vychází z nadřazených strategických záměrů pro město, což dále omezuje schopnost sídelního celku upevnit svou identitu, a posílit, jak z hlediska výkonu města, tak z hlediska kvality života, kterou poskytuje. Proč jim na tom tolik záleželo?
Protože předmětem jejich zakázky byl projekt v Ponte de Lima. A Ponte de Lima je oficiálně nejstarším (na původních základech stále ještě fungujícím) erbovním městem a správním centrem celého Portugalska. Oblast města je nepřetržitě a nepřerušeně zasídlená posledních pět tisíciletí. A řada památek národního významu, které se v Portugalsku přídomkem „nejstarší“, je doma právě zde.
O samo historické jádro, které je velmi dobře památkovou ochranou ošetřeno, tu ale nešlo.
Zakázka se týkala předměstí, které v kontrastu s historií prodchnutým centrem nemělo duši. Bohatou minulost neodráželo, zrovna tak jak nebylo příslibem nějaké lepší budoucnosti. A Tiago do Vale, kteří měli v Ponte de Lima připravit návrh kombinovaného bydlení a komerčních prostor v jednom bloku, dílo zvané Aurora 10, se chtěli zasadit o zkvalitnění celkové úrovně této části města. Vytvořit něco nad průměrem, pro město, které si to zaslouží.
„Pochmurnou tradicí projektů na předměstí sídel je, že tu vznikají výstavbou budovy, které nenavazují vztahy s okolím, nevytvářejí smysluplná místa a nevytvářejí strukturované, organické ulice, jaké známe z konsolidovaných městských oblastí,“ uvádí architekti.
A Aurora 10 přesně tohle dopustit neměla. Naopak měla dokázat, že i na předměstí může vzniknout objekt užitečný, praktický a přitom s výraznou a osobitou tvářností.
Budova jako součást veřejného prostoru
Budova Aurora 10 si klade za cíl zmírnit omezení, která z takových staveb předměstí plynou. A snaží se o nový formát zástavby, který reinterpretuje vztahy stavby s okolím, pozemkem, sousedstvím. Architekti hovořili o „vizuálním vyrovnání“, které otevírá cestu k vytvoření kontinuity, k bohatším vztahům mezi současnými a budoucími obyvateli. Jejich záměr byla budova, která ač z veřejného prostoru místa ukusuje, současně jej buduje a podílí se na něm. Docela se jim to daří.
Protože Aurora 10 není „tuctová“ ani „průměrná“. Ukazuje, že stavba na předměstí může být silně charakteristická a architektonickým provedením hodně zajímavá. Přestože program v místě vyžadoval silně racionalizovaný návrh, Aurora 10 dokázala ke svému okolí promluvit především hlavní fasádou. Ta rozbíjí monolitický dojem jemnou hrou světla a stínu, tvoří atraktivní pozadí ulice.
Tvary vertikálních panelů (za nimiž se nachází lodžie) působí abstraktně a odvážně, čímž narušují „klasiku“ fádního gesta vyrovnaných balkonů lidských králíkáren. A současně ty dynamické tvary pomáhají formálním jazykem vydělit vnější a vnitřní prostory domácností. Zajímavé je, že členitost fasády se mění podle světla: někdy se zdá být jemnější, jindy důraznější.
Tiago do Vale tím poukazují na to, že bohatě zdobená průčelí domů s filigránskými detaily patří historickému jádru města, ale i předměstí může mít nějakou nosnou myšlenku.
Provedení fasády Aurora 10 láká k pohledům z ulice do výšek. A tomu odpovídají i chodníky, které lemují ulici, a vystupují až do zastřešené obchodní galerie, vrcholící přístupovým bodem na severní straně objektu. Ten je schodištěm do vyšších (obytných) podlaží, vyústěním přízemí s komerčními prostory a současně je i jakýmsi hledištěm, přirozeným místem pro odpočinek a shromáždění.
Ten stále ještě veřejný ale už tak trochu soukromý prostor se navíc brzy ze strany ulice stane neviditelný. Překryjí jej rozrostlé žakarandy.
Bydlení v Azorském duchu
Aurora 10 není přeexponovaná ani přehnaná. Nápadná je jen svým vysoce systematizovaným plánem, jehož struktura přenáší do ulice jednoduchý a pravidelný rytmus. Tento přístup, spolu s centrálním zaměřením na efektivitu využití plochy budovy, umožnil vyhnout se zbytečně složitým geometriím a ztrátě prostoru. Místo, které tu je, je buď jasně čitelné jako zabydlené (v podlažích) anebo otevřené veřejnému životu (v přízemí).
A protože i život veřejný může někdy přesáhnout do vyšších podlažích, jsou i společné přístupové prostory pojaty s maximální důstojností. Kterou odráží hlavně syrové přírodní materiály a zdobný kámen. Aurora 10 tak působí zvenčí, při kontaktu s návštěvníky, poměrně honosně. Dává to příležitost obyvatelům opájet se bohatstvím místa uvnitř, a má je to vést k posílení vzájemných vazeb. Nejsou to podlaží paneláku, kde když dvě partaje současně otevřou dveře, není už k hnutí.
Ta energie, která na obyvatele či návštěvníky dýchne při cestě do obytných podlaží, se pak promítá i v samotné koncepci bytů. Jsou to třípokojové byty, které se programově inspirovaly koncepcí „středu domu“. Ta je typická pro projevy azorské lidové architektury. Vyznačuje se velkorysým prostorem souvisejícím se vstupem a vnitřní cirkulací bez specifické funkce, který lze přizpůsobit různým účelům.
Volba, zda to místo bude využito jako studijní prostor, dílna, knihovna, kancelář je nepodmíněná. Klidně to může být, díky dodatečnému rozdělení, které odděluje vstupní prostor od koridoru a prostoru pro ložnice taky klidně skladem, prádelnou, spíží nebo šatnou. I v tom je patrná invence architektů, kteří se zdráhají nastolit prostoru diktát a ultimáta. Vědí, že pokud se tu má žít lidem dobře, musí jim jejich bydlení umožňovat naplňování potřeb.
Využití tohoto volného prostoru je tedy omezeno pouze fantazií těch, co jej budou využívat. Může sloužit k uspokojování doplňkových domácích potřeb, k umístění koníčků obyvatel, drobnému domácímu podnikání nebo i přechodným a příležitostným potřebám, které nelze uspokojit jinde v bytě. A tato flexibilita, která přesahuje přísně funkční rámec věžáků z předměstí, je celkově silným předpokladem kvality života v bydlení.
Stejně nenásilné jsou i další řešení. Prostory se prostě vyznačují jen elementární geometrií, která umožňuje jednoduché a efektivní obsazení v různých situacích a dispozicích. Byty ale budou vždy vypadat dobře a na úrovni, protože povrchové úpravy jsou provedeny s použitím odolného a esteticky zajímavého dřeva (dub a kaštan) a domácího (Estremoz) mramoru ve vlhkých prostorách koupelen a toalet.
Byty pak přirozeně navazují na vystupující balkony a zapuštěné prosklené otvory umožňují integrální prosklenou fasádu, která maximálně využívá otevřený výhled do okolí, ale zároveň zaručuje soukromí a minimalizuje solární zisky.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Aurora 10 Building |
| Typ projektu: | bytový dům a komerční prostory |
| Architektonické studio: | Atelier Tiago do Vale, Architects |
| Lokalizace: | Ponte de Loma, Portugalsko |
| Vedoucí projektu: | Tiago do Vale |
| Projektový tým: | Adriana Gonçalves, Paula Campos, Clementina Silva |
| Inženýring stavby: | Eduarda Oliveira |
| Dodavatelé materiálu: | Redel Interiores, Sesil, CIN, Pladur, Kronospan |
| Klient: | Habitação Multifamiliar, Comércio e Serviços |
| Zahájení projektové činnosti: | 2021 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2024 |
| Zastavěná plocha: | 1 247 m2 |
| Výměra užitné plochy: | 4 919 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek