REKLAMA
Hledat
Mapa cennemovitostí v ČR
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Starý mlýn rekonstruovali do podoby romantického ubytování

Početná rodina získala do vlastnictví historickou zemědělskou usedlost, a její objekty dnes přestavují do nové podoby. Ze starého rozpadajícího se mlýna se rozhodli vytvořit romantické útočiště. A po vzoru japonských čajových ateliérů z něj vytvořili místo pro dokonalý „rituál sauny“.

O švédských Wingårdh Arkitektkontor teď nebylo chvilku slyšet. Loni se dostali do popředí zájmu příjemně hravou rekonverzí několika budov v areálu historické zemědělské usedlosti, jejíž jednotlivé objekty přestavovaly do moderní podoby. Tehdy se o dění na poloostrovu Bjäre hovořilo a psalo na celém severu. Není divu, nějaký ten starý kravín, stodolu nebo stáje má na svém pozemku ve švédské vesnici každý, a tyhle stavby většinou už dlouho neslouží svému účelu. A šéfarchitekt Gert Wingårdh jim dodával skutečně inspirativní, exotický charakter. Po odmlce se teď hlásí znovu, s navazujícím projektem. A ono ticho můžeme chápat jako chvíli napětí před odhalením zlatého hřebu. Rekonverze starého mlýna do podoby tichého útočiště pro hosty je totiž opravdu úchvatná.

Tady někde stál mlýn

Wingårdh pochopitelně zachovává přání svých klientů, kteří si nepřejí, aby na jejich farmu kdesi u Västra Karup mířila procesí zvědavců. Proto přesně nevíme, kde se tyhle kreativní stavby nachází. Architekt jen prozradil, že zatímco původní série rekonverzí objektů staré farmy posloužila k ubytování rodiny klienta, malý mlýn stojí trochu více stranou, a má sloužit jako letní romantický byt nebo ubytování pro hosty v soukromí. Hlavní doménou stavení prý byl neskutečný klid a vlídná příroda, a tyto rysy se pokusil v maximální možné míře v projektu zachovat. Na druhé straně, nic moc jiného z původnosti tu udržet nešlo. Dřevěný a roubený Kvarnhuset, tedy domácí říční mlýn, už měl to nejlepší za sebou a poslední dvě století vlastně už jen chátral.

Foto: Åke Eson Lindman, James Silverman

Zachovat se dá už jen duch místa

Jak připouští sám Wingårdh, nejvíce jej ohromila důvěra klienta v jeho schopnosti. Bylo totiž zřejmé, že z původních 55 metrů čtverečních mlýna nepůjde zachovat mnoho. A to, že nechal architekta rozhodnout o tom, co se bude muset odporoučet pryč, aniž by došlo k citelné ztrátě atmosféry, považoval osobně za velkou čest. A odpovědnost. I proto těžce zvažoval, nakolik je možné replikovat jednotlivé poškozené části dřevěné stavby, a zda nebude vhodnější daný uchovat styl, ale v novém provedení. Což se ukázalo být schůdnější cestou. S částečně restauratérskou reputací Wingårdh Arkitektkontor se pojí velmi metodický přístup zhodnocení zdrojů a rozboru stavby, kdy oživení probíhá výhradně za užití původních materiálů a stavebních postupů.

Původní materiály v nové podobě

I proto je celá stavba je vyrobena s detailní přesností velmi jemného tesařství, a klade se tu důraz řemeslného zpracování materiálů. Zvláště pak podkladových žulových bloků a hlazených obkladových desek z Ölandského vápence. Šlo prý o to propustit do stavby hřejivou atmosféru a ráz autentičnosti. Zatímco renovace kamenných bloků nebyla takovým oříškem, poshánět dostatečně kvalitní dubové dřevo bylo o dost těžší. Silně detailní architektura interiéru je více než pouhým zázemím pro její obsah, je to o novém pojetí staré budovy. Exteriér je oproti tomu jednoduchý, a dialog se tu omezuje hlavně na fasádu směřující k malému nádvoří. Nejvýraznějším rysem je horizontální štítové okno, ale celek vyzařuje archetypální jednoduchost.

Foto: Åke Eson Lindman, James Silverman

Nechejte se ohromit

Architekt se tu nepochybně inspiroval pro drsný sever atypickou, minimalistickou formou designu. Skladba tak trochu (a ne náhodou) připomíná otevřenost a jednoduchost japonských dřevostaveb. Třeba čajových ateliérů, které jsou také podřízeny jednomu meditativnímu účelu. Dávní hostitelé a čajoví mistři používali v této souvislosti termín sukiya, tedy něco jako ohromení okamžikem.

Když hosty zavedli do skromného příbytku čajového domu, který zrcadlil jednoduchost, tam je „ohromili“ překrásným kouskem čajové keramiky nebo pergamenem s důmyslnou nástěnnou malbou. A podobné je to i zde. V této jednoduchosti a dokonalosti harmonie vás celý obraz silně zasáhne a ohromí, a vy procítíte ono sukiya. Víte, co se bude dít, a cítíte, že je na to správný čas.

Foto: Åke Eson Lindman, James Silverman

Tvar zachován, mění se jen využití

Výsledkem práce architektů je tedy v obrysech skromný dům, který má otevřený půdorys, s horním výklenkem na spaní. Jeho okolí je pak upřímné a nic neskrývající: když stojíte před stavbou, přehlédnete všechny její komponenty a uživatelské části. Ale protože je „ztracen v lesích“, absence soukromí nevadí. Okolí stavby, ať už bujná vegetace, nášlapné kameny kolem tůně a potoka, nebo vrbovým proutím vyplétané zástěny, je kompletním obrazem, scénou nachystanou pro okamžik příchodu.

Wingårdh si pohrál s náznaky a připomínkami minulosti: předsazený profil bočního svislého okna ladí s místem, kde se dříve nacházelo mlýnské kolo. Kdybychom tedy měli k dispozici staré černobílé archívní snímky, uvidíme v porovnání, že je něco jinak, ale dispozice v zásadě odpovídají původní předloze. Dveře jsou jiné, ale na stejném místě; střecha je opravená, ale stejného tvaru. Tvary sedí, účel se změnil. Není to prostě starý mlýn, ale něco, v co se postupně transformoval. V co přesně? Objekt má sloužit k relaxaci a odpočinku, klidnému pobytu. A to volně přeloženo ze švédštiny prý neznamená nic jiného, než dobrou saunu. A i když je tu také kuchyně a ložnice k obývání, je to dřevěná sauna, která si právem uzurpuje pozornost.

Bez ledové vody to nejde

Zmíněná inspirace japonským čajovým obřadem se tu přetavila do podoby jiného, regionálně-tradičního rituálu, saunování. Dřevem obložená „horká“ místnost, ve které ze sebe vypotíte i to, o čem jste nevěděli, by se pochopitelně neobešla bez nezbytné après-chladivé fáze. A tu zocelení Švédi provozují v chladivém potoce. A protože na to by již dnes mělký potok nestačil, je zde i vsazen malý bazén. V sestavě sauny s příslušenstvím to hraje zvláštní, uvolňující poezií.

Wingårdh k tomu dodává: „Cesta vody je lyricky artikulovaná: stoupání dešťové vody od odkapávače v kamenné stěně do průchozího žlabu, přetékání přes vápencové okraje patia a stékání do potoka níže. Je to detail dýchá stejně jasným klidem jako kontemplativní čajovny Sen-no-Rikyu v Kjótu.“

Údaje o projektu

Název projektu: The Mill House (Kvarnhuset)
Typ projektu: rekonverze
Architektonické studio: Wingårdh Arkitektkontor
Lokalizace: Västra Karup, Bjäre, Švédsko
Vedoucí projektu: Gert Wingårdh
Architektonický tým: Karin Wingårdh, Dan Danielsson
Dodavatelé materiálu: Jönssons Snickeri AB
Projektový manažeři: Gunnar Altenhammar, Dagon Förvaltnings AB
Strukturální inženýrig: Gunnar Altenhammar, Kjessler & Mannerstråle AB
Elektroinstalace: Elkonsult Christer Nilsson
Technické zajištění: Thorsell Energi & Klimatkonsult AB
Dodavatel stavby: Harmarks Bygg AB
Rok dokončení (finalizace): 2017
Zastavěná plocha: 55 m2
Využitelná plocha (včetně sauny) : 93 m2

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Mohlo by vás zajímat

foto: Felix Brinkhege, Ranil Beyer, Caspar Sessler

Domy v parku jsou komunitní vesnicí. Jsou připravené na pravidelné záplavy

Wümmehof v brémském Borgfeldu se nachází na adrese Katrepeler Landstrasse, ale asi byste jej opravdu našli, museli ještě chvilku hledat. Zvenčí je totiž tohle ne zrovna okázalé sídlo patrné spíše svou rozlehlou parkovou zahradou. Která má, stejně jako celá lokalita, poměrně pestrou historii.

Zdroj: mariashot.photo, Blue Sky

Skleněná vila na břehu jezera sází na kontakt s přírodou a černobílý interiér

Kompletně prosklený interiér soukromí obyvatel neubere, když se stavba nachází téměř na hladině jezera. A to přesně holandští architekti zamýšleli. Při pobytu v Glass Villa máte pocit, že se unášíte na klidných vlnách pohodlí. Interiér vily je koncipován do černobílé, tak aby nekonkuroval jedinečné přírodní scenérii.

Foto: Felipe Lagos

Útulná dřevěná chata pro architektovu rodinu je ukrytá v divočině

Architekti jsou taky jenom lidi. Občas prostě potřebují rodinnou dovolenou, ideálně v místě, kde je nedostihne telefonní signál nebo Wi-Fi, ta zvěstovatelka pracovních e-mailů. Chilský architekt Felipe Lagos si takové místo našel, a vybudoval tu působivou chatu. Místo, které na něj počká.

Ubytování na hladině jezera připomíná nenápadná hnízda v rákosí

Ubytování na hladině jezera připomíná nenápadná hnízda v rákosí

Jak postavit ubytování pro hosty v chráněné krajině, tak aby všichni měli své soukromí, pěkný výhled na vodní hladinu, přitom se nerušili vzájemnými pohledy do pokojů? Schovat hotel v hustém rákosí bylo úkolem pro architekty z Atelier LAVIT. Přírodní apartmány do krajiny krásně zapadly.

Památkově chráněný přístřešek pro lodě změnili ve využitelný dům

Památkově chráněný přístřešek pro lodě změnili ve využitelný dům

Pokud vlastníte památkově chráněný dům, může to komplikovat jeho využitelnost. Pokud si však najmete šikovného architekta se zkušenostmi s takovými stavbami, můžete získat jedinečný prostor s neopakovatelnou atmosférou, jakou vám novostavba nemůže nikdy poskytnout. „Garáž pro lodě“, která byť památkově chráněná…

REKLAMA