REKLAMA
Hledat
Nový stavební zákon
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Z věznice se stal hostel. Jaké je ubytování v cele za mřížemi?

Jedeme na dovolenou do Slovinska, jehož doménou jsou nádherné hory a malebná krajina vinic na západní hranici s Itálií, neskutečně podobná Toskánsku. Pokud zbude čas, potom i Lublaň je jasná volba. Cože jsme si to vzali za ubytování ve slovinské metropoli? Hostel Celica Art. Prý je to vyhledávaná destinace. Je to prý trochu bláznivé, nevšední, ale zajímavé. Chodím kolem horké kaše: Je to prostě věznice. Tedy bývalá věznice, které prošla rekonverzí.

Označení naší „cely“ / Dobové posezení na pódiu v naší cele / Schody pro hostelové „vězně“ Zdroj: Ing. arch. Petr Brandejský

Pohled na hostel Celica Art z parkoviště / Vstup do hostelu / Pohled na boční fasádu Zdroj: Ing. arch. Petr Brandejský

Co je to ta rekonverze? Je to z architektonického hlediska změna funkce a užívání objektu nebo místnosti, při dílčí nebo úplné rekonstrukci. Například z továrních budov vytvoříte obytný celek nebo prodejní prostory, cukrárnu či galerii.

„Chcete-li vědět, kdo jsou vaši přátelé, nechte se poslat do vězení.“
Charles Bukowski

V našem případě bývalá vojenská věznice v rukách šikovných architektů a výtvarníků seznala metamorfózu na hostel. Pokud to místo nebude mít nějakou pošramocenou karmu, je to super látka na nápadité řešení mladých kreativců. Celý projekt je velmi vyhledávaný. Volné pokoje zde seženete jenom při včasném objednání. O hostel Celica Art je velký zájem.

Autonomní centrum Metelkova City / Graffiťáci zde měli hody / Konformita se zde nenosí Zdroj: Ing. arch. Petr Brandejský

Tento výjimečný designový hostel Celica Art se nachází pár minut chůze od centra Lublaně, v autonomním společenském centru Metelkova City. Zde najdete galerie, bary, umělecké ateliéry a kluby, kde se hraje živá hudba napříč hudebními žánry. Nicméně, když unavení po celém dnu, hledáte v dešti příbytek pro prokřehlé pocestné, je autonomní společenské centrum trochu překvapením. Bývalé kasárenské bloky, každé okno jiné, vše posprejované (často i vkusně), street art na každém kroku, ploty, ohrady, stoly, židle, vše, co ulice dala, co se dalo vzájemně sešroubovat a svařit. Pitoreskní letící hlavy jako Mozkomorové z Harryho Poterra v životní velikosti, barevné jízdní kolo na střeše, sklíčka, vitráže, zvonečky. Do hostelu musel člověk projet tímto skanzenem a při pohledu na frekventanty autonomního centra zbaběle pomyslel na ústup.

Taky jeden způsob vidění / Hlavně ať to není normální / Milosrdná zeleň Zdroj: Ing. arch. Petr Brandejský

Samotný hostel byl už pohodový, byť se jednalo o bývalé vojenské vězení. Deprese se pomalu rozpouštěla s příchodem civilizace uvnitř komplexu. Profesionální personál, restaurace, bar, Wi-Fi všude, kam se hnete. V prvním patře je 20 „cel“, včetně sociálního zařízení. Ve druhém patře je půdní vestavba s dalšími pokoji, společenská místnost, kuchyňka. Poslední překvapení byla naše společná cela pro dva. Mříže na dveřích i za okny se budou hodit, fungují přece oběma směry.

Denní i noční bar / Samoobslužná část pro stravování / Prostorná jídelna Zdroj: Ing. arch. Petr Brandejský

Všechno čisté, společné sprchy a WC v perfektním stavu (dámy vše v jasné růžové, páni v tmavě modré). V přízemí je vstup a recepce, kavárna, společenská místnost, výstava fotografií původní budovy a různé dobové artefakty, zázemí hostelu včetně kuchyně. Jídelna je v přilehlé prosklené zimní zahradě. Vedle jídelny je zatravněná zahrada s terasou. Obavy jdou stranou, kavárna se s večerem mění na společenský sál a stará italská barokní hudba rozezní prostory.

Kavárna / Fabrická okna do přilehlé jídelny / Kavárna, jako společenský sál Zdroj: Ing. arch. Petr Brandejský

Večer je příjemný a na počáteční rozpaky si už ani nevzpomenu. Snad jenom, když si jdu na „celu“ pro fotoaparát a po očku sleduji nově příchozí, kteří nevěřícně zírají do nového „pokojíčku snů“. 

Pohodlná společenská místnost / Angličtí učitelé na kolech po Evropě / Za denního světla Zdroj: Ing. arch. Petr Brandejský

To vše nic nemění na věci, že hostel Celica Art se svými dvěma hvězdičkami, 29 pokoji se umístil na prvním místě žebříčku trendy hostelů průvodce Lonely Planet. Podle hodnocení návštěvníků se jedná o nejlepší slovinský hostel. V průvodci Rough Guides je zařazený mezi 25 nejlepšími místy k ubytování.  Celé malebné centrum města, park Tivoli, autobusové i vlakové nádraží jsou v docházkové vzdálenosti, případnou cestu na letiště briskně zařídí recepce.

Chodba s „celami“ v prvním patře / Vstupní část přízemí s obrazy / Průhled do přízemí proskleným „okem“ Zdroj: Ing. arch. Petr Brandejský

Pokud poprvé vykulíte oči na interiér svojí „cely“, vězte, že příště se to může opakovat. Proč? Interiéry navrhovalo v roce 2003 individuálně 80 slovinských i světových výtvarníků a designérů. Stejný pokoj zde nenaleznete. Často se nechali inspirovat strohostí předešlé funkce budovy, ale vše je řešeno s nápadem a úsměvnou nadsázkou. Postele na patro nebo ve více úrovních, žebříčky, stupínky, pódia, výklenky. Ne vždy příliš praktické, ale v celkovém hračičkovském kontextu se vlastně vůbec nic neděje. V budově hostelu je Muzeum vězení, umělecká galerie a duchovní místnost Point of Peace. Vše je zde profesionální, chcete-li průvodce nebo kola, není problém. Kromě toho kulturní program zahrnuje workshopy, ukázky poezie, filosofické diskuse, hudební vystoupení, přednášky o historii, přírodě i estetice.

Jedna z cel s modrou tématikou / Vstup do pokoje / Spodní postel a pódia Zdroj: Ing. arch. Petr Brandejský

Druhý den ráno se probouzíme do pokusu o slunce a vše je ještě veselejší. Noční ptáci z autonomního společenského centra vyspávají kocovinu a my vyrážíme do probouzející se Lublaně. Večer se unavení, s nohama ochozenýma po kolena, vracíme zpět do vězení. Naše mazácká pýcha dosahuje takových rozměrů, že procházíme „skanzenem“ a fotíme si divoké artefakty vytvořené v psychedelickém rozpoložení autorů.  

Metelkova City / Všehochuť artefaktů / Fasáda jakákoliv, jen ne tradiční / „Mozkomorové“ Zdroj: Ing. arch. Petr Brandejský

Za světla to nepotřebovalo ani tolik odvahy. Nicméně naše souznění s „uměleckou avantgardou“ má své limity. Vracíme se do bezpečné náruče vězení.

Původní foto vězení / První patro od schodů / Další „pokojíček“ Zdroj: Ing. arch. Petr Brandejský

Naše vlastní cela s cihelnou klenbou stropů Vstup / Pohled skrz okno / Za oknem „umění“ Zdroj: Ing. arch. Petr Brandejský

Věřte nevěřte, zamykáme celu a s jistou nostalgií odjíždíme. Stesk po vězení? Co to je za nesmysl? Možná, že se člověk na chvíli v tomto přechodném domově identifikoval s hravou myšlenkou tvůrců, která je nosným motivem této architektonickovýtvarné nadsázky.

Stali jsme se herci ve společné hře, na kterou jsme rádi přistoupili. Na dobových fotkách mi už scházel snad jenom Jára Cimrman. Pokud bude stesk neodbytný, mohu si doma ty mříže na okna i dveře vždycky přidělat.

Ing. arch. Petr Brandejský

Prošel projekcí BVV, pracoval na „volné noze“, následně ve firmě zabývající se komplexními službami v oblasti návrhů kancelářských celků a realizací logistického uspořádání. Od r. 2008 pracoval jako hlavní architekt nadnárodní společnosti v oblasti investiční výstavby. Po návratu na „volnou nohu“ se zabývá mimo zmíněných činností i inspekcí nemovitostí a odbornými recenzemi. Od roku 2014 píše, jako externí redaktor pro Moravu, pro internetový portál zabývající se stavebnictvím a úsporami energií TZB-info.cz a pro internetový portál určený široké stavební veřejnosti ESTAV.cz.

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Přečtěte si více k tématu Architektura

Foto: Tomáš Kovařík

Západní brána Bělehradu – ikona balkánského brutalismu

Impozantní symbol ambicí bývalé Jugoslávie, takzvaná západní brána srbského Bělehradu rýsující se na horizontu při příjezdu do města, je dodnes symbolem Bělehradu a oslavou brutalismu. Navštivte s námi tuto brutalistní ikonu jugoslávské architektury 70. let.

Foto: Vatn Architecture

Garáž s pracovnou. Když ji navrhuje architekt, stojí to za to

Zní to jako ta nejformálnější zakázka, která může na stole zkušeného architekta přistát: „ Navrhněte a postavte mi garáž pro auto – takovou, ať se do ní vejde i malá pracovna .“ Jak ale přístup studia Vatn jasně dokazuje, i takový projekt skromného formátu může být velmi nefádním dílem.

REKLAMA