Podle mínění komentárů se mu podařilo nejenom navázat na šedesátá léta minulého století, kdy se začaly stavět první loftové byty, ale i posunout soudobé aspekty na experimentální tvorbu. Peter Kogler řeší problémy velkých měst s nefunkčními průmyslovými objekty a bývalými továrními halami, hledá pevné body naší existence a hraje s námi hru na virtuální a skutečný prostor. Tím posouvá moderní architekturu a design do zcela nových dimenzí.
Něco je za dveřmi
Lofty představují podle slov Petera Koglera celou řadu možností, které nebývají vždy plně využity. Bývalé tovární haly mají svoji specifickou atmosféru, stropy vyšší než pět metrů, prostor lze podle potřeby dělit příčkami, můžeme přistavovat galerie, patra, schodiště, instalovat nejrůznější skulptury a libovolná zařízení. Otevřený prostor je místem pro imaginaci.
Peter Kogler říká, že svět se enormně zrychlil, zdokonalil, ale zároveň přinesl celou řadu nových pochybností a rozporů. Ve svém protestu proti umělému světu se sám stává jeho nedílnou součástí.
Bořitel tradičních hodnot
Rakouští umělečtí kritici ho nazývají bořitelem tradičních hodnot a staví ho jako protipól kontroverzního výtvarníka Hemanna Nitsche. Podle rakouského tisku se chce kriticky vypořádat s vídeňským akcionismem, s komerčním působením Nitscheových krváků a nesmyslných orgií, které pomocí vizuálních prostředků upozorňují metodou šoku na nenormální stav současného světa. Zatímco Nitsch zpochybňuje vůli člověka cokoli na daném stavu změnit, Kogler odmítá pasivitu a chce naopak změnit vše. Má potřebu bojovat s destruktivním nábojem současného světa a hledá namísto krutosti a orgií, jak sám říká, „harmonickou poetiku pro jednadvacáté století.“
Nakolik se mu to daří, záleží na posouzení každého, nicméně faktem zůstává, že jeho díla odrážejí nespornou tvůrčí erudici a velmi dobře se prodávají. Totéž platí i o jeho konfrontačních postojích a filosofickém potenciálu. Koglerova architektura a design se tak stávají pevnou součástí jím kritizovaného rozporuplného moderního světa a bývají hrdou součástí obydlí slavných (i méně slavných) lidí, kteří přece „nemohou Koglera nemít...“
„Obrazy ztrácejí auru tak, jak to přinesla doba mechanické reprodukovatelnosti, filmu, xeroxové a digitální kultury,“
Inspirace a magie moderního světa
A co lze najít v ateliéru slavného rakouského multimedialisty? Motivy výrazně připomínající strukturu lidského mozku, lesklé tištěné spoje a také tapety s velkými červenými mravenci, které jsou pro Koglerovu tvorbu typické. Podivné trubky, nesmyslně vedoucí elektrické vodiče, rozprostřené organické formy, mozek, cévy i žíly – to vše budí dojem ztraceného iluzorního světa, který si autor troufá složit v jeden harmonický celek.
Rozehrává tak pozoruhodnou hru na virtuální a skutečný prostor – otevření vnitřního světa a rozprostření duše, jak sám na vysvětlenou říká. „Prostorové instalace rozbíjejí architektonický prostor a iluze bývá dokonalá, i když velmi často matoucí. Tlak virtuálního prostoru je někdy tak veliký, že nás ovládne a donutí, abychom se s ním spojili. Prostor pak vypadá, jako by se v něm otevřel náš vnitřní svět se všemi pochybnostmi, fobiemi, sny a fantastickými obrazy. Je to pohled do sebe, spojení s vnitřní zkušeností, které nám dovolují obstát ve virtuálním prostředí,“ vysvětluje v tisku autor.
Umělé a skutečné světy
Koglerovy interiéry bývají často chápány i jako určitá metafora vnímání umělého světa, včetně destrukční síly, která přichází s celou řadou nových uměleckých disciplín. Autor staví do této podivné transformace světa často i sám sebe. Ani on nemůže vnímat zmnožené obrazové znaky ve stavu soustředěného rozjímání a zaměření se na jeden z nich, ale podobně jako v architektuře je odsouzen ke komplexnímu vnímání v pohybu, ke sledování mnohavrstevnatého uměleckého představení. Jeho koncentrace jakožto pozorovatele je značně roztříštěná. „Obrazy ztrácejí auru tak, jak to přinesla doba mechanické reprodukovatelnosti, filmu, xeroxové a digitální kultury,“ podotýká Kogler.
„Obrazy ztrácejí auru tak, jak to přinesla doba mechanické reprodukovatelnosti, filmu, xeroxové a digitální kultury,“ podotýká Kogler. Hledání symbolického řádu je podle něj velkým cílem současné architektury a designu. Sítě znaků mohou být chápány i jako jisté varování, mají velký asociační potenciál, stejně jako častokrát zobrazovaný lidský mozek.
„Síla obrazů pokrývajících stěny je tak velká, že doslova odpálí pevný neprostupný rámec architektury a designu. Současně simulují realitu a vytvářejí svůdnou iluzi její věcné existence – a to tak přesvědčivě, že jsme je od skutečnosti sotva schopni odlišit,“ hodnotí magii Koglerových prací rakouské odborné časopisy a chválí kromě architektury a designu také autorův filozofický potenciál. Ani komerční sféra nezůstává lhostejná a to zejména kvůli movité klientele, která si jej velmi oblíbila. Zájem o něho kontinuálně vzrůstá společně se zájmem o prostorné ateliérové bydlení a o digitální média.
Peter Kogler
Se narodil v roce 1959 v rakouském Innsbrucku a patří mezi nejvýznamnější, mezinárodně proslulé architekty a designéry střední generace. Podobně jako jeho vrstevníci pracuje s uměním jako s jazykovou strukturou, kterou je třeba analyzovat coby systém v nejširších souvislostech a v komplexu více uměleckých oblastí – architektury, designu, užitého umění či divadla.
Sdílet / hodnotit tento článek