Přehrát audio verzi
Stodola z 19. století se proměnila na současné bydlení. Punc minulosti zůstal, dílo korunuje schodiště
00:00
00:00
1x
- 0.25x
- 0.5x
- 0.75x
- 1x
- 1.25x
- 1.5x
- 2x

Ahof v holandštině znamená dvůr. Ne tedy dvůr před domem, spíše to slovo má blízko k jihočeskému dvorci. Jen tedy nizozemském podání nejde o do čtverce uzavřené objekty, ale vůči svému okolí stavebně otevřenou zemědělskou usedlost. V krajině nížin takových dřív bývaly stovky, tisíce. Většinu z nich si ale vzal čas. Projekt architektů ze studia EeStairs se teď k jednomu z posledních takových vrací, aby jej přestavbou zachránil od zániku.
Kde začít? Formálně se nabízí hned dva možné počátky, přičemž ten první leží 141 let v minulosti. Tehdy totiž, v roce 1885, byla celá stavba areálu malé venkovské farmy slavně dokončena. Ten komplex „aahofu“ tvořilo pět budov, které v různé míře nedotčenosti přetrvaly vlastně až do dnešních dní. Tedy, téměř. Před třiceti lety si totiž tuto vysloužilou a již nefunkční farmu za svou pořídil nový majitel, a dal se tu do práce. Zmíněný investor, který tu vůbec neplánoval zemědělsky hospodařit, ale obnovit starou krásu tradičních hospodářských budov.
Postupně, beze spěchu. Vždy v takovém časovém odstupu, aby nastřádal dostatečné prostředky na provedení renovace, rekonstrukce vždy jednoho objektu.
Nejprve krajina, pak bydlení
Hodí se zmínit, že první práce klienta na pozemcích nizozemské farmy nesouvisely přímo se stavebními, ale krajinářskými úpravami. Jako vůbec první se tu dohromady dávaly původní mokřady. Vedly se výkopové práce, oživovala se zeleň, háje olšin kolem tůní a bažin. Byl to projekt na etapy, majitel nemovitosti při něm nepospíchal. Měl radost, když viděl, jak se celé dílo postupně pod jeho rukama utváří.
Pochopitelně, že z pětice staveb na pozemku nejprve rekonstruoval a současnosti přiblížil obytnou část. Dům hospodáře. To aby měl kde složit hlavu, když sem přijel. Ovšem jako druhý objekt v pořadí si vyvolil rozsáhlou přestavbu zdejší stodoly. A s ní už si úplně rady sám nevěděl. Přeci jen, stodola neodrážela jen stoleté stáří, ale též docela odlišné stavební postupy, než jaké jsou běžné dnes. Navíc ta stavba podléhala památkové ochraně.
Odrážela výsostně klasický holandský styl, s hlubokou doškovou střechou, částečným obložením z tmavého dřeva, doplněné červeným cihlovým zdivem. Patřily k tomu i nádherné velké klenuté dveře s tradičními okenicemi. Z té stavby skutečně dýchala minulost. Ovšem minulost, která by kompromitovala současné využití. Proto ve spolupráci s architekty se studia EeStairs navrhl sérii „modernizačních opatření“.
Takových, které by tuto mimořádnou stavbu mohli lépe přiblížit modernímu využití, aniž by nějak zásadně proměnily její starosvětskou podobu.
Spolupráce přesahující čas
V projektu stodoly se tak začaly prolínat práce architektů stavebních; odborníků na historické stavby i lidí, kteří rozuměli restaurátorským úkonům a modernímu bytovému designu. Ti všichni museli spolupracovat, aby se stavba úspěšně navrátila původní podobě a novému smyslu. Sáhnout se muselo do hloubky, ale povrch musel zůstat totožný. Co přesně se tu řešilo? Například ta řemeslná došková střecha a hrubě opracované trámy, které si zasloužily oživení.
Úkolem bylo použít přírodní stavební materiály v kombinaci s vápennou omítkou a lnem při konstrukci stěn. Vyhýbání se zbytečným zařizovacím prvkům nebo příslušenství na vnitřních stěnách respektuje strukturu a vytváří pocit klidu. Vytvářela se nová jednoduchá betonová podlaha. Cílem bylo zachovat vnitřní čistotu původu budovy, přičemž bylo třeba povýšit její nové využití, coby moderního domova.
Byly přidány klíčové moderní prvky s teplým industriálním nádechem: centrální ocelový kuchyňský ostrůvek a výkonná energeticky úsporná kamna na dřevo. Vestavba nového prvního patra ve stodole znamenala, že koupelna a ložnice mohly být diskrétně instalovány, aniž by narušily soulad přízemí a celkového dojmu staré stodoly. Spojením s prostory v patře se stalo moderní schodiště.
Ovšem chytře vystavěné tak, aby do „řemeslně působivého prostoru z 19. století“ vneslo „symbolický řád řemesla ze století jednadvacátého“.
Schodiště jako cesta mezi minulostí a přítomností
Tu řemeslnou poctivost 21. století pak odráží nevšední zpracování onoho schodiště. Z lehkých materiálů, a přitom elegantní. Dramatické, chtělo by se říct. Borovicová překližka, ze kterého je vystavěno, nepůsobí okázale, ale příjemně selsky, venkovsky. Jde ovšem o provedení.
Odvážný a inovativní spirálový design, první svého druhu, který navrhla a vyrobila právě společnost EeStairs. Surové překližkové dřevo odkazuje na průmyslové využití, technologie. A přitom má v sobě skromnost a teplo, které se hodí ke stodole, její historii. A budoucnosti.
To schodiště je onou pomyslnou třešničkou na dortu. Už proto, že svým provedením v interiéru, který se snaží zuby-nehty držet minulosti, ukazuje dílo, jakého nemohlo být v 19. století, s tehdejšími prostředky a technologiemi, na venkově dosaženo. Jako když z uhlí vyčarujete diamant. Celou dobu byl „uvnitř“, ale až moderní technologie ho dokázala vydobýt z původní podstaty.
Tato překližková verze posiluje étos čistoty a jednoduchosti, který je tak vlastní projektu přestavěné a zobytněné stodoly v Ahof.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Aahof |
| Typ projektu: | rekonstrukce/renovace/modernizace a rozšíření |
| Architektonické studio: | Eestairs |
| Lokalizace: | Landgoed Appel, Nizozemcko |
| Vedoucí architekt: | Julia van Beuningen |
| Spolupráce: | Flip Wentink Architecten |
| Strukturální inženýring: | Luuk van Doeveren Architektuur |
| Stavební dozor: | Peter Rommers |
| Klient: | soukromá osoba/Van Beuningen |
| Rok dokončení (finalizace): | 2026 |
| Rozloha parcely: | 700 m2 |





























Sdílet / hodnotit tento článek