Přehrát audio verzi
K čemu to bylo? Nenápadná nika u vstupu měla praktický účel. Souvisela s koňmi a deštěm
00:00
00:00
1x
- 0.25x
- 0.5x
- 0.75x
- 1x
- 1.25x
- 1.5x
- 2x
Při procházce staršími částmi Londýna – zejména v georgiánských a raně viktoriánských čtvrtích – si lze všimnout nenápadných otvorů u paty fasád, často hned vedle vstupních dveří. Na první pohled mohou působit jako poškození zdiva, technický otvor nebo zbytek neznámého zařízení. Ve skutečnosti se však často jedná o historické boot scrapers – čističe bot, někdy řešené jako nika ve zdi, které byly běžnou součástí městských domů na přelomu 18. a 19. století.
INFO: Přihlašte se hned na konferenci Kroky k udržitelnému stavebnictví 2026. Udržitelnost ve stavebnictví, skutečná praxe, realizované projekty, využívané přírodní a recyklované materiály, tipy pro vaši stavbu a bydlení.
Město bláta a koní
Až do poloviny 19. století byl Londýn městem, kde se ulice potýkaly s chronickým znečištěním. Většina komunikací byla nezpevněná nebo jen provizorně dlážděná, kanalizace byla nedostatečná a hlavním dopravním prostředkem byli koně. Déšť proměňoval ulice v bahno smíšené s odpadem a koňským trusem. Vstup do domu tak znamenal riziko, že si návštěvník zanese špínu přímo do interiéru.
Podoba: nika ve zdi
Zatímco dnes jsou boot scrapers často v podobě samostatné litinové škrabky zapuštěné do chodníku, v Londýně existovala i varianta integrovaná přímo do fasády. Tato forma měla několik výhod:
- Nika chránila okolí dveří před rozstřikem bláta.
- Špína zůstávala částečně „uvnitř“ otvoru, nikoli na prahu.
- Kovová škrabací lišta byla chráněna zdivem a déle vydržela.
Typicky šlo o malý výklenek těsně nad úrovní chodníku, do něhož byla osazena železná nebo litinová tyč, případně tvarovaný oblouk. Člověk zasunul špičku boty do niky a několika pohyby o lištu odstranil nánosy bláta.
Kde se ve městě vzaly?
Boot scrapers byly běžný řemeslný a stavební detail. Za návrhem nestojí patent ani vynálezce. Kovové části vyráběli místní kováři a slévači (známí jako ironmongers).
Boot scrapers, Londýn. Foto: Ing. arch.Eliška Kopačková
Zedníci je zabudovávali přímo do fasád při výstavbě domu nebo při pozdějších úpravách. Architektonické příručky 19. století je zmiňují jen okrajově, jako samozřejmou součást vstupu. Teprve na konci 19. století se objevují patenty na mechanické nebo složitější čističe bot, ale ty už představují jinou vývojovou fázi a netýkají se klasických nik ve zdi.
Sociální a kulturní rozměr
Boot scrapers také odrážejí dobovou představu o čistotě a společenském chování. Očistit si boty před vstupem nebylo jen praktické, ale i otázka slušnosti.
Boot scrapers, Londýn. Foto: Ing. arch.Eliška Kopačková
V domech vyšších vrstev tuto roli později přebíral sluha, ale ve městských řadových domech byla mechanická škrabka standardem. Některé niky byly dimenzovány tak, aby se do nich vešla i vysoká jezdecká bota, což naznačuje, že sloužily nejen pěším chodcům, ale i jezdcům sesedajícím z koně.
Úpadek a mizení
S postupnou modernizací městské infrastruktury – zavedením asfaltu, lepší kanalizace a ústupem koňské dopravy – boot scrapers ztratily svou funkci.
Boot scrapers, Londýn. Foto: Ing. arch.Eliška Kopačková
Ve 20. století byly mnohé odstraněny při opravách fasád nebo zazděny. Ty, které přežily, dnes fungují spíše jako archeologický detail městské každodennosti.
Sdílet / hodnotit tento článek