Místo? Nádherné. V krajině propletených remízků, alejí věkovitých stromů lemující úzké silnice a starých kamenných zídek. S tím, že sousední domy jsou tu rozesety tak, že z jednoho sice vidíte na druhý, ale jsou od sebe daleko. Vše jen na dohled lesům, nedaleko řeky. Klid a soukromí. Zkrátka nádhera. Není tedy divu, že se tu ve výhodné koupi shlédl klient, který si vyvolil rozsáhlý pozemek. Na němž už stála ne jedna, ale hned dvě nemovitosti.
Tady ovšem v dobrých zprávách nastává určitý zlom. Zatímco kvalita pozemku byla v jeho očích jednostranně na výši – staré stromy, rozsáhlá zahrada, kamenné zídky, autentický půvab – ty dva domy do toho uspořádání moc neseděly. První byl vystavěn v sedmdesátých letech a druhý o dvacet let později. A vznikly v duchu toho, čemu se nadneseně říká novobretonský styl. Což je styl, který nebyl před padesáti lety vyloženě špatný, ale přežil se.
V krajině a kontextu okolní zástavby totiž působí spíše rušivě. Jako „staré novostavby“. Něco, co dnes už jednoznačně nevyhovuje nárokům na bydlení, a ta pochybení tomu neodpustíte, protože to nekompenzuje původnost, historičnost stavebního díla. Starému mlýnu, bývalé faře nebo třísetleté farmě prominete jistý diskomfort, protože to je „něco“. Ale ten novobretonský styl, nekorespondující s přítomností ani minulostí, to zkrátka není nic, co by stálo za řeč.
Trochu to souvisí s celkovou dispozicí rozlehlého a kamennými zídkami obehnaného pozemku. Kdysi na něm stál Château du Latz. Říkat tomu zámek nebo zámeček by bylo neskromným přeháněním, šlo o větší hospodářský statek. Který v místě přežíval až do počátku 20. století. Kdy byl kompletně zbourán. Aby do demolicí uvolněné plochy – v niž pořád ještě figurovaly pozůstatky hospodářských budov, kurník pro drůbež, ovocné sady – někdo „nahodile“ prsknul ty dva novobretonské domky.
Které působily nepatřičně. Nejen tím svým polo-novým stylem, ale i odtrženě od okolní přírody. Protože sem byly umístěny bez ohledu na okolní harmonii. Bez vztahu k domům v sousedství, bez kontextu toho, co na pozemku již existovalo.
Disciplíny trojboje
Když si pozemek se dvěma nemovitostmi pořídil nový majitel, věděl, že se s tou dvojící staveb musí cosi stát. Ale nebyl si jistý tím, jakou cestu vlastně zvolit. A proto požádal o konzultaci Marie-Sophie Rolletovou ze studia MSR ARCHITECTURE. Která se pak zhostila celého projektu. Jeho cílem bylo, nadneseně řečeno, udělat z někdejšího Château du Latz nový Hameau du Latz. Tedy z neexistujícího zámku (statku) dva domy. Domovy, přesněji řečeno.
Práce byly rozplánovány do třech etap. Proměnit se totiž musela architektonická stavba těch dvou obydlí. Jasná práce pro architektku. Současně bylo třeba vydatně sáhnout do vnitřního uspořádání těch domů, jejich interiérů. To už bylo úkolem Atelier la Tricoterie, kteří měli zpracovat jejich design. V případě interiéru tak měli hlavní slovo designéři, architektka stála stranou a spíše usnadňovala a hledala procesní cesty k řešení.
Potřebovali další ložnici. Přístavbu úřady přísně hlídaly. Kamenný dům je moderní a tradiční zároveň
přečíst článekTřetím, samostatným segmentem, pak byla řešení krajinářská. O ta se postaral Atelier Callarec.
Zatímco jinde se o zahradních a krajinářských architektech smýšlí jako o těch, kteří jen trochu „učešou“ místo a vytvoří prostor pro nějakou vzhlednou zeleň, tady na ně čekaly mnohem náročnější úkoly. Museli totiž – v souladu s vizí a konceptem nastolených architektkou – proměnit celý pozemek někdejšího Château du Latz.
Sáhnout k terénním úpravám, odstraňování fragmentů starých hospodářských objektů, vytvořit nové pojetí vegetace, průhledů a pohledových linií. S tím, že poslední taková koncepce tu fungovala naposledy před 125 lety.
Ještě než se jedni nebo druzí mohli vrhnout do práce, musela architektka Rolletová učinit to nejzásadnější rozhodnutí. To, jaký přístup zvolit k formálnímu propojení těch dvou budov a jejich začlenění do krajiny. A jak je začlenit do historie místa, sousedství.
Sešívání kamenem
Ve svém projektu navrhuje cosi jako „sešívací“ přístup. Oběma novobretonským domkům dá něco výrazně společného – a to, co budou mít společné, pak budou sdílet s okolím.
Z hlediska prostorové soudržnosti se rozhodla pro koncept, v němž větší dům ve tvaru T, který dominuje pozemku, a menší, novější a nenápadný dům v pozadí, propojí jako vesničku. Která nabízí komunikační prostory, sdílená prostranství, místa a zákoutí soukromá. Vše propojené cestami a parkovou zelení. Odborně se tomu říká reorganizace objemů pro architektonickou soudržnost a harmonii mezi budovami.
Žádné sešívání se ale neobejde bez nití. A tou nití, společným prvkem projektu, je kámen. Kámen, coby základní materiál lokality i okolí, se stává společným jmenovatelem. Materiál byl snadno dostupný, protože mohl čerpat i z fragmentů těch někdejších hospodářských stavení. Již zvětralý časem a rekultivovaný z okolních stavenišť tak skvěle ukotvuje architekturu k regionálnímu dědictví.
Použit byl v podobě polosuché žulové drtě na fasády a velkých desek z kamene Luserna na podlahy. Tím se, pocitově i fyzicky, stírají hranice mezi interiérem a exteriérem, protože kámen je dominantou uvnitř i vně. Rys modernosti vnáší do projektu cortenová ocel. Vybrána byla pro svou jedinečnou strukturu, která svým přirozeným stárnutím a rezavou patinou symbolizuje plynutí času. Vytváří se tím dialog s věčným kamenem, do něj se tím vnáší současný prvek. Ocelový materiál zvýrazňuje velkorysá okna a rámuje výhledy do okolní krajiny.
Design domů zůstal střízlivý, moderní ve svém pojetí a splňující požadavky na pohodlí obyvatel. Uvnitř zateplují staré parkety z masivního dřeva prostory, kde se beton prolíná s nábytkovými prvky, jako je schodiště, kuchyňský ostrůvek a sedací lavice. Zábradlí, tyče a dveře skříní jsou vyrobeny na zakázku ve spolupráci s řemeslníky. Břidlicové střechy, věrné bretaňské tradici, byly modernizovány jemnými detaily, jako jsou zapuštěné žlaby.
Celek je strukturován kolem centrálního prostoru oživeného bazénem, navrženého jako malé vesnické náměstí. Početná rodina majitele se tu může scházet a užívat si dlouhé letní večery společně. Také okolní krajina byla kompletně přepracována, tak, aby s touto znovuobjevenou architekturou komunikovala a podtrhla krásu původního místa. Tento projekt je uctivou poctou autenticitě tohoto historicky bohatého místa, jehož sílu promítá do současné a udržitelné budoucnosti.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Hameau du Latz Houses |
| Typ projektu: | rekonstrukce, přestavba |
| Architektonické studio: | MSR ARCHITECTURE |
| Lokalizace: | Château du Latz, Francie |
| Vedoucí architekt: | Marie-Sophie Rollet |
| Design interiéru: | Atelier la Tricoterie |
| Krajinářský návrh: | Atelier Callarec |
| Dodavatelé materiálu: | Duravit, Grohe, Cristina & Ondyna, HIDROBOX, Inbani, Maison Alfred & Louisa, Marius Aurenti, Modelec, Modular, Niko, Schuco, The Colour Republic Belgique |
| Klient: | soukromá osoba |
| Zahájení projektové fáze: | 2021 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2024 |
| Užitná plocha: | 335 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek