S celkovou rozlohou zastavěné plochy 13 265 metrů čtverečních, je to už pořádný komplex. Spíš než rozlohu a nepřehlédnutelnou pozici v centru města ale obyvatelé Vilniusu doceňují jeho pětisetleté stáří. Bokšto skveras je historicky unikátní komplex starého města. Chápat je můžeme buď jako jednu komplikovanou ulici (nejstarší v litevském hlavním městě), anebo jako soubor šesti propojených budov, jejich zahrad a nádvoří, které v té jednotlivosti vytváří pospolitou památku zapsanou na Seznam světového dědictví UNESCO.
Ten podstatný a docela očekávatelný háček samozřejmě tkví v tom, že ony objekty neměly už hezkou dobu řádné využití, a kromě jejich památkové a historické podstaty městu přinášely víc komplikací, než užitku. V centru města s půlmilionovým počtem obyvatel zkrátka nemůžete zachovat a vydržovat hektar budov jen proto, že jsou hezké. A tedy, kriticky je třeba pohlédnout i na to, že kvůli svému lehce zanedbanému stavu se za až tak hezké ani považovat nedaly.
Dílem proto, že se do tohoto souboru budov promítly nejrůznější socialistické stavební zásahy a nešetrné úpravy, jejichž odstranění komplikovala post-sovětsky nastavená legislativa. Po jeden čas se hovořilo i o zbourání celého Bokšto skveras, což ale vyvolalo velký odpor veřejnosti. A právě tehdy se ukázalo, že lidem na těchto stavbách záleží. Začalo se hledat řešení.
Architektonická společnost SSA (Studio Seilern Architects), vedená Christinou Seilernovou, se domnívala, že objekty jsou přírodním bohatstvím, které by mělo být obnoveno a prezentováno světu, nikoliv zbouráno a znovu postaveno. Po tom „hnutí nespokojené veřejnosti“ začala SSA na projektu pracovat v roce 2008, ve spolupráci s místní památkovou péčí. Tak, aby bylo zajištěno zachování co největší části původních budov. Které by mohly být poupraveny na objekty smíšeného využití.
Foto: Norbert Tukaj, Roland Halbe
Cesty minulosti
Celá práce na Bokšto skveras přitom velmi zajímavým způsobem mapuje minulost. Tu dávnější i docela nedávnou. Jak tomu rozumět? V Litvě se totiž výrazně mění klima řekněme politické i to, co bychom asi nazvali národním sebeuvědoměním. Tím, jak se tu mezigenerační obměnou nahrazuje ta postsovětská letargie, se místní znovu snaží hledat kořeny své minulosti. A Bokšto skveras v ní už nehraje roli jakéhosi nehezkého zámečku ruských oficírů, ale kusu originální litevské historie, kterou si chtějí chránit.
Projekt tak dokumentuje i proměnu národní legislativy, která se z těch převzatých zkostnatělých struktur v posledních letech silně proměnila. S novými možnostmi pak narostla i působnost architektů. V tomto kontextu je pak třeba chápat i to, že se na Bokšto skveras prvních deset „vlastně nic nedělo“. To proto, že probíhal postupný návrh, vývoj a spolupráce s různými zájmovými skupinami. Jež se, v průběhu řešení, utvářely postupně.
Místo staré školy nový hotel. Fotovoltaiku začlenili do břidlicové střechy a ani si ji nevšimnete
přečíst článekVe Vilniusu totiž pár nehezkých desetiletí nebývalo zvykem, aby veřejnost promlouvala do podoby architektonických návrhů. Veřejnost tu totiž nesměla mluvit do ničeho, plánovalo se z Moskvy.
To objevování demokratických postupů při směřování veřejně prospěšné stavby souviselo s tím nově objeveným zájmem místních o vlastní historii. A z deseti let, kdy se „vlastně nic nedělo“ po sedm roků běžel archeologický průzkum celé lokality. Zatím ten největší, ke kterému v Litvě dosud došlo. Části Bokšto skveras odhalovaly vědecky neocenitelné kulturní vrstvy, které pocházely místy až z druhé poloviny 13. století, a prakticky dokumentovaly vývoj lokality do 20. století.
Foto: Norbert Tukaj, Roland Halbe
Zachránit, ale dát i něco navíc
Projekt tedy nebyl jen o nějaké plošné renovaci a rekonstrukcích. Byl o záchraně památkově chráněných budov a současně objevování ne až tak dávno popírané svébytné historie. Spočíval ve snaze uchovat v budovách Bokšto skveras rozmanitou a pestrou minulost pro příští generace, které by jí mohli využívat i po praktické stránce. Koncepce ochrany a obnovy se tedy v návrhu studia SSA stala klíčovou. Jakýkoli nový stavební prvek mohl být začleněn do stávající struktury až po pečlivém promyšlení.
Plánování počítalo s obnovou a zachováním historických prvků. Plánovací proces například zdůraznil, že je třeba nově vyzvednout barokní hmoty budovy s velkou nepřerušovanou šikmou střechou, a proto byla tato střecha zkonstruována s novými svislými ocelovými lamelami, které pod sebou odhalují plochy zasklení a umožňují začlenění střešních otvorů do střešního systému.
Počítalo se s aktivním „zapojením“ původních gotických klenutých sklepení. Nebo s mnohem širším zapojením zeleně zahrad. Které neměly být jen jakousi zelenou kulisou budovám, ale měly posloužit jako prvek, který se celým záměrem prolíná. Architekti se také snažili o tom, aby ty nezbytné novostavby spíše odrážely historickou strukturu, než aby ji napodobovaly. Vidět to jde u použití vysoce leštěné nerezové oceli k opláštění novostavby, která jako novotvar vzdává hold historické struktuře, kterou doprovází.
Zachovaná autenticita a upravená inovativní architektonická, inženýrská a designová řešení umožňují označit Bokšto skveras za nejmodernější barokní komplex budov ve Starém Městě ve Vilniusu.
Foto: Norbert Tukaj, Roland Halbe
A co tu tedy vzniklo?
Na jedné straně ve starých budovách vznikl nový kancelářský komplex, nabízející 3 000 metrů čtverečních administrativních prostor. Starobylá hodinová věž byla znovu využita jako kancelářské prostory s využitím skleněných základů, které vplétají prvky staré budovy do nového designu. Pro střechu použila společnost SSA uspořádání z ocelových lamel, aby do budovy pronikalo přirozené světlo a zároveň byl zachován vzhled pevné střechy, což byla další podmínka stavebního povolení, aby budova byla v souladu se sousední architekturou.
Jak zmiňují architekti: „Abychom vytvořili estetické prostředí, které odpovídá efektivní práci, zachovali jsme charakteristickou barokní architekturu a zároveň jsme k ní přizpůsobili moderní a vysoce kvalitní systémy vytápění, větrání a osvětlení budov.“
Pro pohodlí nájemníků kanceláří a hostů přijíždějících do komplexu autem architekti vybudovali prostorné podzemní parkoviště s devadesáti místy. Takže parkování v samotném Starém Městě už nebude problém, aniž by to zasáhlo „nadzemní“ podobu ulic. Ruch města sem tedy nedosahuje, ale přesto je tu život patrný. I díky prostorům pro konání akcí.
Ten největší se nachází přímo na malém náměstí, v jehož středu roste třísetletá lípa. Krajinářští architekti vedle dlouhověkého stromu upravili prostor, který se stal příjemným místem k procházkám. Vnitřní nádvoří obklopené svěžími zahradami a nabízející výhled na panorama Užupisu pojme v teplém období až 400 hostů při větších akcích nebo oslavách.
Komornější prostor pro konání akcí se pak nachází v rekonstruované (a stavebně prakticky zmizelé) kapli svaté Alžběty. Vrátila celé ulici její starou podobu a odhalila architektonické prvky významné umělecké hodnoty. Zrekonstruovaná kaple s moderním barokním interiérem nabízí 141 metrů čtverečních pro akce s až 130 účastníky.
Foto: Norbert Tukaj, Roland Halbe
Ten nejméně viditelný ale přitom asi nejatraktivnější „oživený“ objekt se nachází pod zemí, na úrovni suterénu. Jde o nové veřejné lázně s bazénem (o délce pětadvaceti metrů), které byly zasazeny do prostoru gotických sklepů. Fascinující místo, kde odhalené cihly tvoří součást zážitku v neobvyklém prostoru, skutečně bodují. Celý „lázeňský“ prostor přitom nabízí plochu 1500 metrů čtverečních, a navazuje na restauraci s kavárnou.
Z celého návrhu je patrná tendence dát městu to, co mu chybí – prostory pro kulturní vyžití, zázemí kanceláří, prostor pro relaxaci, parkovací místa – a přitom neubrat z minulosti místa i národa. Projekty smíšeného využití, které do sebe zabudovávají historické objekty, k vděčným zakázkám nepatří. Jsou komplikované, náročné.
Bokšto skveras ale ukazuje, že jejich úspěšná realizace možná je. Je to velmi inspirativní příklad pro další letité objekty v celé Evropě.
Foto: Norbert Tukaj, Roland Halbe
Údaje o projektu
| Název projektu: | Bokšto skveras |
| Typ projektu: | refurbrishment, přestavba |
| Architektonické studio: | Studio Seilern Architects |
| Lokalizace: | Vilnius, Litva |
| Vedoucí architekti: | Christina Seilernová |
| Návrh kanceláří: | UAB Archinova LT |
| Konzultace: | NIT projektai |
| Inženýring: | Elvora LT |
| Hlavní dodavatel stavby: | PST |
| Dodavatelé materiálu: | Dinesen, Janesen, KIKUKAWA |
| Rok dokončení (finalizace): | 2022 |
| Projektem dotčená plocha: | 13 265 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek