„Výzva je základem všeho lidského úsilí.“
Vztah mezi živými organismy a technologiemi
Pokud přistoupíme na nesnadný dialog, který tato architektonická instalace přináší, pak vězte, že se pouštíte do skvělého dobrodružství. V základním popise naleznete, že se jedná o vztahy mezi živými organismy, technologiemi a prostředím v časech inteligentní geografie. Tedy vědy, jež se zabývá krajinnou sférou, interakcemi mezi činností lidstva a přirozeným prostředím, pochopitelně poměřováno v čase a kubaturách či ploše. Pochopitelně společně ruku v ruce s AI, robotikou, 3D tiskem, novými technologiemi a materiály, společně s vizionářským urbanismem. V kontextu myšlenek na udržitelné obývání naší planety vznikl projekt 3D tištěných struktur inspirovaných přírodou mangrovů. Instalace představuje prototyp architektury budoucnosti, která není stavěna, ale „roste“ – inteligentní, ekologicky propojený a materiálově cirkulární – systém reagující na podmínky prostředí a vycházející z logiky kořenových sítí.
Vystavená struktura a multimediální projekce. Foto: Celestia Studio
Multimediální a konceptuální umělec
Výjimečným protagonistou a propagátorem těchto myšlenky je Federico Díaz, velice uznávaný multimediální a konceptuální výtvarný umělec slovensko-argentinského původu, žijící v Praze. Vystudoval AVU v Praze, absolvoval několik stipendijních pobytů v zahraničí, přednášel na brněnské Masarykově univerzitě, v Praze byl mezi vedoucím Ateliéru super médií na VŠUP, přednášel na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, v Buffalo, na New York University, na ETH v Zurichu a postupem času se stal výrazným světově uznávaným umělcem, který vystavoval také na mnoha mezinárodních výstavách a ve význačných institucích.
S roboty pracuje od roku 2008 a podílel se na vývoji nové techniky, která umožnila dílo tak velkého rozsahu jako je kupříkladu výdech z tunelu Blanka. S pomocí robota ABB vytvořil společně s dalšími umělci 176 unikátních dílů a ve spolupráci s mnoha dalšími partnery revitalizovali přehlížené zákoutí Letné. Praha tak získala nové veřejné umělecké dílo, jež stojí na Letné a je jím zmíněný betonový výdech z tunelu Blanka, který je dominantou nové zóny oddechu a parku s plochou asi 1 000 metrů čtverečních.
Vystavená struktura v detailu. Foto: Celestia Studio
Provokace myšlenkami
Nosná myšlenka architektonické instalace v Benátkách se zrcadlí v myšlence zmíněné pod řádkem. Co kdyby architektura v přírodě nejen existovala, ale chovala se podle ní? To je provokace, která stojí za projektem BIOTOPIA. Normálně slovo provokace příliš nemiluji, pokud je to svévolný akt, který otravuje prostředí či život lidem. V tomto případě je však provokace myšlenkami, jež slouží pokroku a dopřednému pohybu. Máme pro to delší slovní spojení, které zní trochu podivně, je to „pozitivní deviace“. Nicméně nebojte se slova deviace, je to pouze odlišné chování, v tomto případě s pozitivními následky.
A tím je bezesporu celá instalace a práce všech zúčastněných i těch, kteří stáli a stojí za vývojem těchto vizí a jejich reálných dopadů, technických a technologických řešení, ruku v ruce s týmovou prací s multiprofesním zaměřením. Federico Díaz okolo sebe sdružuje profesionály i nadšence a pracuje s materiály, které umožňují jeho vize uvést do života. Naleznete zde velmi zajímavé robotické 3D tiskové technologie (3DCP) a metody SPI z výjimečných materiálů, jako jsou ultra vysokopevnostní beton (UHPC), jíl, metakaolin, bentonit a čedičová vlákna, které v kombinace propojují geologické vrstvy s technologickými inovacemi.
Geopolymerní směsi jsou v projektu zvažovány jako součást uzavřeného materiálového cyklu, kde každý prvek slouží nejen jako stavební komponent, ale i jako potenciální výživa pro další fáze růstu. Je jasné, že tento typ vizí a jejich řešení si žádá širší společenství profesionálů napříč všemi možnými obory. Nebo umíte uvést do života třeba algoritmicky generované umění?
Vystavená struktura v detailu. Foto: Celestia Studio
V interaktivních projektech Federico Díaz využívá nejmodernější softwarové technologie za předpokladu, že umění vzniká bez dotyku lidské ruky.
Celou instalaci doprovází film režiséra Winyho Maase, který produkovala společnost The Why Factory. Film vizualizuje městskou budoucnost, kde biohmota přetváří lidská sídla v soběstačné systémy. Města se stávají lesy, budovy rostou jako stromy a ulice lemuje bioluminiscenční osvětlení. Je to spekulativní svět vybudovaný nejen s přírodou, ale jako příroda. Tato myšlenka vychází z dlouholetého výzkumu v The Why Factory a byla vyvinuta v designových studiích na Technické univerzitě v Delftu a ČVUT v Praze.
BIOTOPIA zpochybňuje zcela logicky nehospodárné a nepružné konvence moderní výstavby a zasazuje se o posun směrem k biologicky laděným systémům života vznikajícím na základě původních, starých systémů. Nejde tedy jen o udržitelnost, ale o přijetí zcela nového designového charakteru, jenž je v souladu s inteligencí a rytmy přírodního světa.
Struktura v kontextu prostředí. Foto: Celestia Studio
Zajímavá a inspirativní vize
Celá vize je velice zajímavá a inspirativní a není nejmenšího důvodu se s ní neidentifikovat. Byť zní velmi sofistikovaně a složitě, což může někoho odradit, ve skutečnosti nepostrádá smysl, logiku a jednoduchost přírodních cyklů a zákonů. Ta složitost spočívá spíše v tom přijít na to, mít smysluplnou vizi, nápad, což je společným rysem umění a architektury, ten proslavený hřebíček udeřený na hlavičku.
Základní popis
Biotopia: Propagative Structures je spekulativní architektonická instalace, která zkoumá vztah mezi živými systémy, technologiemi a prostředím v éře tzv. inteligentní geografie. Projekt propojuje robotickou výrobu, organický růst a vizionářský urbanismus v rámci hlavní výstavy 19. bienále architektury v Benátkách.
Struktura v kontextu prostředí. Foto: Celestia Studio
Autorská zpráva
19. ročník Bienále architektury v Benátkách, kurátorovaný Carlem Rattim, nese název Intelligens: Natural. Artificial. Collective. a zkoumá architekturu jako prostředek pro redefinici inteligence ve světě, kde se propojují přírodní, umělé a kolektivní systémy. Bienále vyzývá architekty, designéry a výzkumníky, aby překročili tradiční rámce a reagovali na klimatickou krizi, urbanistické výzvy i technologické transformace prostřednictvím nových forem „inteligence“ – od biologické po strojovou. Cílem je navrhovat řešení, která podporují udržitelnější, propojenější a citlivější způsoby obývání planety.
Projekt Biotopia: Propagative Structures je součástí hlavní výstavy letošního architektonického bienále kurátorovaného Carlem Rattim a je umístěn v Corderii Arsenale. Skládá se ze dvou klíčových částí – prostorové instalace a filmového eseje. Fyzickou instalaci – organicky tvarovaný objekt vytvořený technologií 3D tisku – navrhl Federico Díaz jako prototyp architektury, která není stavěna, ale „roste“. Struktura reaguje na okolní prostředí, rozšiřuje se a zaniká podle potřeby a demonstruje architekturu inspirovanou kořenovým systémem mangrovů – odolným, adaptivním a soběstačným ekosystémem. Filmový esej, vytvořený týmem The Why Factory pod vedením Winyho Maase, doplňuje fyzický objekt spekulativní vizí: sleduje vývoj biomateriálů a jejich možný dopad na městské prostředí budoucnosti. Vizuálně sugestivní narativ propojuje vědecké poznatky s uměleckou imaginací a představuje svět, kde architektura funguje jako živý organismus – produkuje energii, filtruje vodu, reguluje klima a poskytuje útočiště nejen lidem, ale i dalším formám života.
Struktura v kontextu prostředí. Foto: Celestia Studio
Biotopia: Propagative Structures představuje fyzický model architektury budoucnosti – základní kámen nebo semeno, které je určeno k „zasazení“ a růstu v konkrétním prostředí. Instalace neukazuje finální stav, ale potenciál: slouží jako prototyp adaptivního habitatu, jenž se přizpůsobuje podmínkám, do nichž je umístěn, a v průběhu času se mění, rozvíjí a regeneruje. Tento přístup překračuje tradiční pojetí architektury jako statické struktury a navrhuje místo toho živý systém – inteligentní, ekologicky propojený a materiálově cirkulární. Projekt spojuje technologickou vizi s biologickými principy, inspiruje se logikou kořenových sítí a navrhuje architekturu, která se nejen začleňuje do svého ekosystému, ale stává se jeho aktivní součástí.
Tento spekulativní model architektury se řídí principy úplné materiálové cirkularity a ekologické inteligence. Instalace navazuje na přírodní systémy, které se umí přizpůsobovat, regenerovat a reagovat na proměnlivé podmínky prostředí. Koncept vychází z ideje, že architektura budoucnosti nebude stavěna, ale poroste – s využitím materiálů, které lze opakovaně použít, rozložit nebo transformovat bez vzniku odpadu. Geopolymerní směsi, jíl, metakaolin, bentonit a čedičová vlákna jsou v projektu zvažovány jako součást uzavřeného materiálového cyklu, kde každý prvek slouží nejen jako stavební komponent, ale i jako potenciální výživa pro další fáze růstu. Projekt demonstruje, jak by se v budoucnu mohly stavební procesy přiblížit biologickým principům – s důrazem na obnovitelnost, adaptivitu a spolupráci mezi přírodními, lidskými a strojovými inteligencemi.
Instalace je vytvořena pomocí robotické 3D tiskové technologie (3DCP) a metody SPI ve spolupráci se So Concrete, přičemž hlavními materiály jsou ultravysokopevnostní beton (UHPC), jíl, metakaolin, bentonit a čedičová vlákna – kombinace, která propojuje geologické vrstvy s technologickými inovacemi.
Federico Díaz plánuje projekt dále rozvíjet do podoby reálného prototypu obyvatelné struktury, který by ověřil možnosti této spekulativní architektury v konkrétních podmínkách.
Struktura v kontextu prostředí. Foto: Celestia Studio
Citace autora (Federico Díaz)
„Tato struktura je manifestací nutnosti. Vychází z principů přirozených struktur, z efektivity, kterou formuje samotný život. Každý prvek je optimalizovaný – jak materiálně, tak psychicky. Není to spekulace, je to model toho, co už dnes víme a dokážeme.“
„Biotopia není návrh, ale projev – efektivní forma, která se zrodila z potřeb prostředí i člověka. Přemýšlíme-li jako příroda, navrhujeme bez odpadu, bez přebytků. Co je organické, je zároveň technologické.“
„Nejde o vizi budoucnosti, ale o to, co je možné už dnes – když spojíme algoritmické myšlení s přirozenou inteligencí života. Biotopia je začátek toho, co by architektura mohla být, kdyby byla navrhovaná jako součást ekosystému, ne jako objekt mimo něj.“
Struktura v kontextu prostředí. Foto: Celestia Studio
Architektura, která roste
Vize architektury, která „roste“, je hlavní linií filmového eseje vytvořeného týmem The Why Factory pod vedením Winyho Maase. Film spekuluje nad budoucností tzv. bio-matter architektury – tedy architektury, která je tvořena z programovatelných, přizpůsobivých a biologicky aktivních materiálů. Tyto materiály by dokázaly reagovat na prostředí, měnit tvar podle potřeby, regenerovat se nebo rozkládat – podobně jako živé organismy. Ve vizualizacích filmu dochází například k přímému začleňování rostlin a dalších forem života do struktury města. Nejde jen o zelené fasády, ale o skutečně symbiotické systémy, které spojují lidské obydlí s přírodními cykly.
Socha Federica Díaze tuto vizi interpretuje uměleckým způsobem. Není „živá“ v biologickém smyslu – aspoň zatím ne – ale je vytvořena robotickým tiskem s využitím betonových směsí a principů biomimikry – inspirace přírodou, zejména strukturou kořenů nebo větví, které umožňují mnohem efektivnější rozložení hmoty než tradiční pravoúhlé stavby.
Architektura budoucnosti tak nemusí být ekologická jen z hlediska etiky, ale také proto, že příroda nabízí strukturální řešení, která jsou extrémně efektivní. Inteligentní geografie představuje myšlenku, že v budoucnosti dojde k prolínání růstu a výstavby – kdy krajina, město i dům mohou být formovány stejnou inteligencí, která bude vycházet z přírodních i umělých systémů. Místo toho, abychom krajinu zastavěli, ji vnímáme jako aktivní materiál, který se může přetvářet a reagovat – pro lidi, zvířata i rostliny zároveň. Je to vize velmi vzdálené budoucnosti, ale technologie, které dnes máme k dispozici, už k takové adaptabilitě pomalu směřují.
Struktura v kontextu prostředí. Foto: Celestia Studio
Doplňující informace
| Studio | Studio Federico Díaz + The Why Factory |
| Autor | Federico Díaz + Winy Maas |
| Spoluautor | Jen Kratochvil, Javier Arpa Fernández |
| Umístění projektu | Corderie dell'Arsenale, Benátky |
| Země projektu | Itálie |
| Rok projektu | 2025 |
| Rok dokončení | 2025 |
| Klient | Carlo Ratti, hlavní kurátor 19. architektonického bienále v Benátkách |
| Fotografie | Foto výstavy: Celestia Studio Vizualizace: Filip Vedra Report z instalace: Jen Kratochvil, Federico Díaz |
| Spolupracovníci a dodavatelé | Robotická výroba: So Concrete Technická spolupráce: Dimitri Nikitin, Zaviš Unzeitig, Jonas Kolářik, Petr Pufler Partneři: ČVUT Praha, IAAC Barcelona, So Concrete, Stimuleringsfonds Creatieve Industrie NL, TU Delft |
| O studiu/autorovi | Bližší informace
Federico Díaz (1971) je slovensko-argentinský umělec známý svým inovativním využitím technologií k prozkoumávání lidského vnímání, přírodního prostředí a sociálně-politických kontextů. Od počátku 90. let Díaz integruje špičkové technologie, jako jsou průmysloví roboti a umělá inteligence, aby odhalil jevy, které jsou lidským smyslům běžně nepřístupné. Jeho projekty často předvídají společenské dopady technologického vývoje – od chytrých měst až po prostředí řízená umělou inteligencí. Mezi klíčová díla patří Geometric Death Frequency 141 (2010) vystavené v MASS MoCA, kde robotické procesy převedly digitální data do trojrozměrné formy, a Outside Itself (2011) na Benátském bienále – interaktivní instalace, v níž roboti utvářeli dílo na základě reakcí diváků. Jeho projekty jako BIG LIGHT (2016–2017) navrhují postkapitalistickou budoucnost, kde se znalosti svobodně sdílejí prostřednictvím nových materiálních forem, zatímco E-Area (1998–2008) představovala rané vize návrhu chytrých měst a předjímala integraci technologií do urbanismu. Mezi nedávné realizace patří například projekt Boar (2022) realizovaný s Jonathanem Ledgardem pro Berlínské Bienále nebo projekt Biotopia: Propagative Structure ve spolupráci s Winy Maasem pro hlavní výstavu na 19. architektonickém bienále v Benátkách. Díaz se často zabývá pojmem „masového ornamentu“ (termín Siegfrieda Kracauera), čímž reflektuje, jak jsou lidské chování a sociální struktury formovány neviditelnými silami. Toto téma se objevuje například v dílech LacrimAu (2010), You Welded the Ornament of The Times (2014) nebo Eccentric Gravity (2015). Jako profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze založil v roce 2007 ateliér Supermédií, kde své studenty vybízí k překračování tradičních uměleckých hranic a k otevřenosti vůči technologickým inovacím. Federico Díaz nadále posouvá hranice současného umění prostřednictvím zkoumání technologie, lidské interakce a budoucích společenských struktur. Winy Maas (Schijndel, Nizozemsko – 1959), zakládající partner, urbanista a krajinářský architekt, vede interdisciplinární tým studia MVRDV od jeho založení v roce 1993. Spolu s Jacobem van Rijsem a Nathalie de Vries založil nizozemské architektonické studio, které se díky své inovativní, experimentální a teorii s praxí propojující tvorbě proslavilo po celém světě. Maasovo vedení, motivované snahou o zelená, udržitelná města utvářená jejich obyvateli, stojí za řadou oceňovaných projektů kanceláře. Mezi ně patří nizozemský pavilon na Expu 2000 v Hannoveru, vila VPRO v Hilversumu (1997), WoZoCo v Amsterdamu (1997), rotterdamská tržnice Markthal (2014), Crystal Houses v Amsterdamu (2016), knihovna Tianjin Binhai (2017), Glass Farm v Schijndelu (2013), Radio Hotel and Tower v New Yorku (2022), Valley v Amsterdamu (2022) a první veřejně přístupný depozitář umění na světě – Depot Boijmans Van Beuningen, otevřený na konci roku 2021. Jeho rozsáhlé portfolio zahrnuje i řadu urbanistických plánů, například vizi budoucnosti Velké Paříže, levého břehu Bordeaux nebo nábřeží v Oslu. Maas také navrhl a dohlížel na realizaci světové zahradnické výstavy Floriade 2022 a mezi lety 2017–2022 působil jako hlavní městský architekt centra Eindhovenu. Maas vyvažuje praxi s akademickým vedením. Vedle své práce pro MVRDV je profesorem urbanismu a architektury na Technické univerzitě v Delftu. V roce 2008 založil výzkumný institut The Why Factory, který v rámci TU Delft vede a který zkoumá možnosti rozvoje měst budoucnosti. V roce 2022 byl jmenován hostujícím profesorem na Fakultě architektury Českého vysokého učení technického v Praze.Jeho akademická činnost zahrnuje také řadu hostujících profesur na mezinárodně významných institucích, včetně Architectural Association School of Architecture v Londýně, Massachusetts Institute of Technology, Yale University, Columbia University v New Yorku, Strelka Institute v Moskvě, Hong Kong University, Rotterdam Building Academy a Českého vysokého učení technického. Kromě mnoha ocenění, která projekty MVRDV obdržely, byl Winy Maas v roce 2015 nizozemskou vládou jmenován rytířem Řádu nizozemského lva. V roce 2011 mu francouzská vláda udělila titul Chevalier de la Légion d’honneur za práci charakterizovanou experimentem, inovací a udržitelností. So ConcreteInovativní technologická společnost So Concrete byla založena Sergem Borensteinem a Federicem Díazem se záměrem plně využít předností 3DCP (digitálního betonu) pro jeho konstrukční i estetické možnosti, maximální efektivitu produkce a s tím spojenou ekologickou i ekonomickou šetrnost ve stavebnictví a architektuře. Technologie So Concrete staví na topologické optimalizaci konstrukcí, robotické fabrikaci a kvalitách ultra-vysokohodnotného betonu UHPC a UHPFRC. Komplexní podporu klientům v oblasti digitálního betonu zajišťuje multidisciplinární tým tvořený architekty, inženýry, odborníky z oblasti projekce a statiky staveb, technologie materiálů, designéry, programátory a experty robotiky, s podporou partnerství předních institucí a dalších profesionálů v oboru. |
Použité podklady:
- Citáty – http://www.citaty.net
- Fotografie – Celestia Studio
- Fotografie, část textů a tisková zpráva – Studio Federico Díaz + The Why Factory a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.
Sdílet / hodnotit tento článek