REKLAMA
Hledat
Nový stavební zákon
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Symbol čtyř svobod: Na Rooseveltově ostrově stojí poslední realizace architekta Louise Kahna

Ostrovy jako součást města jsou specifickým druhem prostoru velkého lokálního významu. Můžou být unikátním veřejným prostorem, spojujícím prvkem dvou protilehlých břehů, obytným prostorem či nositelem významné historické stopy. Tímto vším je i tři kilometry dlouhý Rooseveltův ostrov na East River mezi poloostrovy Manhattan a Long Island v New Yorku. Navštivte s námi Rooseveltův ostrov a stopu jednoho z nejvýznamnějších architektů 20. století. Pojďte se podívat na reportáž Tomáše Kovaříka, který prozkoumal poslední realizaci Louise Kahna.
Západní promenáda jižního cípu ostrova. Foto: Tomáš Kovařík

Historii ostrova dodnes připomínají mimo jiné ruiny The Smallpox Hospital. Neogotická stavba nemocnice navržená americkým architektem Jamesem Renwickem Jr. byla otevřena 18. prosince 1856. První zakázkou Jamese Renwicka Jr. z roku 1843 byl neogotický kostel Grace Church na Broadwayi následovaný dokončením katedrály sv. Patrika na 5. Avenue. Od 50. letech 20. století však budova chátrá a dnes jsou památkově chráněné ruiny součástí Southpoint Park na jižním cípu ostrova.

Čtyři svobody podle F. D. Roosevelta

V lednu 1941, kdy boje 2. světové války zuřily na třech světových kontinentech, využil tehdejší americký prezident Franklin Delano Roosevelt příležitosti své osmé zprávy Kongresu o stavu unie a snažil se přesvědčit tehdejší Ameriku o nezbytnosti účasti ve válce, do které byla následně donucena vstoupit v prosinci téhož roku. Rooseveltovou dlouhodobou vizí, kterou taktéž v lednu 1941 přednesl, byly tzv. čtyři základní lidské svobody: svoboda projevu a vyjadřování, svoboda vyznání, právo na životní úroveň a právo na život bez strachu.

Tyto ideje spojily nejdůležitější hodnoty celé prezidentury F. D. Roosevelta a ačkoli se F. D. Roosevelt již konce druhé světové války nedožil, vizi převzala jeho manželka Eleanor Rooseveltová, nebojácná bojovnice za lidská práva. V prosinci 1945 se tak Eleanor Rooseveltová podílela na tvorbě jednoho z nejdůležitějších dokumentů dvacátého století – Univerzální deklarace lidských práv přijaté OSN 10. prosince 1948.

Centrální schodiště stoupající od nemocnice do prostoru památníku. Foto: Tomáš Kovařík

Jo Davidson

V prosinci 1933 dorazil do Washingtonu, D.C. na pozvání matky Franklina D. Roosevelta, Sary Rooseveltové, Jo Davidson, aby vytvořil bustu nastupujícího prezidenta F. D. Roosevelta. Jo Davidson celou svou kariéru věnoval tvorbě podobizen vizionářům jako byli Albert Einstein, Gertrude Steinová, Helen Kellerová či Walt Whitman. Pracující v Oválné pracovně naproti prezidentovi Davidson dokončil finální hliněnou bustu během dvou sezení.

Návrh Louise Kahna

Louis I. Kahn (1901–1974) narozený v Estonsku emigroval jako dítě s rodinou do Filadelfie, kde se stal předním představitelem pozdního modernismu a jedním z nejvýznamnějších architektů 20. století srovnávaným např. s Le Corbusierem. Mezi jeho významné návrhy patří Salkův institut v Kalifornii, budova Národního shromáždění v Dháce v Bangladéši či Kimbell Art Museum v Texasu.

Ačkoliv získal Louis Kahn věhlas již za svého života, jeho ateliér se dlouhodobě potýkal s vysokými dluhy. Kahn své návrhy považoval za hotové, až když splňovala jeho přísná kritéria, bez ohledu na výši nákladů a času, které návrhy vyžadovaly. Současně věřil, že architektura by měla plnit nejen praktické a estetické potřeby, ale také by měla sloužit k uspokojení lidských potřeb místních komunit, kterým sloužila.

Ruiny bývalé nemocnice z roku 1856, které jsou dnes památkově chráněny. Foto: Tomáš Kovařík

Nejspíše i pro tento postoj k architektuře byl vybrán pro návrh transformace jižního cípu Rooseveltova ostrova, přičemž nově vzniklý prostor neměl být jen památníkem F. D Roosevelta, ale především myšlenek, které ve zprávě z roku 1941 přednesl.

Kahn se stal v roce 1973 hlavním architekt památníku F. D. Roosevelta a strávil jeho návrhem více než rok. Krátce po obdržení zakázky Kahn na přednášce v Pratt Institute v Brooklynu návrh v prvotních obrysech představil a definoval jako prostor pro vzpomínku a památku, neboli „místnost a zahradu“. Oproti jiným, hmotově monumentálním Kahnovým návrhům, jde o relativně nenápadné dílo.

Do návrhu památníku Kahn zakomponoval též Davidsonovu bustu, kterou umístil v prostoru tzv. „místnosti“. Davidsonova původní busta byla pro tyto účely zvětšena ze zhruba 45 cm na výšku na 1,8 metru a byla odlita z bronzu. Součástí podstavce busty je také přepis projevu F. D. Roosevelta z roku 1941, kde definoval ideály 4 základních lidských svobod.

K prostoru „místnosti“ umístěné v samotném cípu ostrova s výhledem na Lower Manhattan, Brooklyn a řeku East River se návštěvník dostane po monumentálním schodišti zvedajícím se od ruiny bývalé nemocnice a přes trojúhelníkový parkový prostor lemovaný lípami, který směřuje pozornost návštěvníka k centrální bustě F. D. Roosevelta.

Centrální trojúhelníkový park osázený lípami. Foto: Tomáš Kovařík

Prostor později nazvaný Four Freedoms State Park byl posledním projektem, který Kahn navrhl před svou předčasnou smrtí v březnu 1974. Louis Kahn utrpěl infarkt na toaletách vlakového nádraží Penn Station v New Yorku po příjezdu z cesty do Ahmadábádu v Indii, kde v té době vznikala další stavba dle Kahnova návrhu, Indian Institute of Management. O smrti se jeho rodina i kolegové v ateliéru dozvěděli až s dvoudenním zpožděním. Návrh, který měl během své smrti Louis Kahn u sebe v kufříku a který byl po jeho smrti nalezen, byl právě návrh památníku F. D. Roosevelta.

Ačkoliv město New York zůstalo odhodlané projekt realizovat, politické důvody a nedostatek financí však stavbu neumožnily a projekt byl zastaven. Až o téměř čtyřicet let později byla památka oživena, projekt byl dle původního Kahnova návrhu realizován a park s památníkem otevřen veřejnosti v říjnu 2012.

Centrální prostor „místnosti“ svažující se k hladině řeky East River s výhledem na Manhattan a Brooklyn. V pozadí budova OSN, na které se podílel kolektiv autorů včetně Oscara Niemeyera či Le Corbusiera. Foto: Tomáš Kovařík

Zdroj textu:

Tomáš Kovařík

Ztotožňuje se s citátem H. Holleina „všechno je architektura“. Možná proto, navzdory ekonomickému vzdělání, má k architektuře blízko, často ve spojitosti s fotografováním, které ho naučilo rozhlížet se kolem sebe. Tyto dvě záliby daly v roce 2018 vzniknout výstavě fotografií zobrazující významné stavby z let 1948 až 1989. Středobodem jeho zájmu jsou stavby ve stylu brutalismu, technicismu, konstruktivismu a funkcionalismu. Zajímá ho problematika brownfields a skandinávská architektura, za kterou také rád cestuje.

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Přečtěte si více k tématu Architektura

Foto: Marcello Mariana

Ovčácká salaš zachráněna. Teď slouží jako perfektní horská chata

I když jsou prastaré, nevztahuje se na ně statut historické nebo kulturní památky. Z krajiny postupně mizí a horské scenérie Orobských Alp jsou bez nich o dost chudší. Smutnější. I proto se jednu takovou opuštěnou starou salaš rozhodl její nový majitel zachránit. Přestavěl ji na chatu…

Foto: Lourenço T. Abreu, João Guimarães

Ze staré farmy, kterou pohltilo město, vznikla komunitní ubytovna

Města na svém území často nesou řadu objektů, připomínajících dobu před tím, než se městy staly. Názorným příkladem je portugalský Lisabon, kdysi obklopený vesnicemi. Co tu dělají se starými „venkovskými“ budovami v novém plánu? Nebourají je, ale přestavují k novému využití!