Startující rok 2022 by měl být významným mezníkem ve stupňujícím se boji za čisté ovzduší v České republice. Nejpozději do 1. září 2022 musí být ukončen provoz více jak 300 tisíc starých, ručně přikládaných kotlů na pevná paliva, které svými emisními parametry již neodpovídají přísným legislativním požadavkům na provoz (dále jen nevyhovující kotel).
O tom, že podzim 2022 je „deadline“ pro provozování zákonu nevyhovujících kotlů na pevná paliva, se ví již více jak 9 let. Tedy od doby nabytí platnosti nového zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší v září 2012. Nicméně významná část provozovatelů to doposud nebrala vážně nebo o tom nevěděla, stále neví a nebo i tuto záměrně skutečnost přehlíží. A je také mnoho těch, kteří o povinnosti výměny ví, ale nutnou investici odkládají do poslední možné chvíle. Ne nevýznamnou kategorii představují také rebelové, kteří se ohánějí heslem: „To jsem zvědavý, kdo mi to zakáže!“.
Provozovatel kotle nemusí být jeho majitelem
Nebudeme zde nyní spekulovat o tom, zda je v současné situaci technicky realizovatelná výměna celého „balíku“ kotlů, které mají být vyměněny, protože je jasné, že nikoliv. Ostatně, pokud by se podařilo ukončit provoz alespoň třetiny „čmoudilů“, určitě by to byl velký posun vpřed. Pojďme se podívat na to, kdo vlastně zodpovídá za ukončení provozu nevyhovujícího kotle. Je to ten, kdo kotel provozuje (provozovatel) nebo ten, komu tento kotel patří (tedy jeho majitel)? U většiny bytů a rodinných domů to je asi nepodstatné, protože provozovatel kotle je současně také jeho majitelem. Ale existují desetitisíce pronajímaných nemovitostí, které jsou nevyhovujícími kotly vytápěny, a zde velice často bývá majitelem kotle majitel nemovitosti, ale jeho provozovatelem nájemce. Z nadpisu k tomuto článku je zřejmé, že zodpovědnou osobou je provozovatel zdroje, takže si pojďme vysvětlit, proč je tomu tak.
Kdo zodpovídá za provoz nevyhovujícího kotle
Za to, že bude nevyhovující kotel případně provozován v rozporu se zákonem i po 1. září 2022 zodpovídá jeho provozovatel. Proto případné sankce za protizákonné jednání (pokuta do výše až 50 tisíc Kč) půjdou právě za ním. Vychází to z § 17 Zákona o ochraně ovzduší, který definuje povinnosti provozovatele stacionárního zdroje (v našem případě teplovodního kotle na pevná paliva).
V § 17 odst. 1 písm. g) je uvedeno, že provozovatel stacionárního zdroje je povinen:
„provozovat spalovací stacionární zdroj na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění a který není navržen rovněž pro přímé vytápění místa instalace, v souladu s minimálními požadavky uvedenými v příloze č. 11 k tomuto zákonu“.
Takže zjednodušeně řečeno, právě a jedině provozovatel kotle je tou osobou, která z pohledu zákona o ochraně ovzduší zodpovídá za to, že nevyhovující kotel nebude provozován po 1. září 2022.
Ostatně stejné je to také s povinnými kontrolami teplovodních kotlů a topidel na pevná paliva. Tyto zdroje tepla o jmenovitém příkonu od 10 do 300 kW musí být podle § 17 odst. 1, písm. h) zákona o ochraně ovzduší pravidelně nejméně jednou za tři roky kontrolovány autorizovaným servisním technikem. A povinnost nechat provést kontrolu padá podle zmíněného paragrafového znění opět na provozovatele stacionárního zdroje, nikoliv jeho majitele.
Kdo je provozovatel a kdo majitel podle zákona
Definice provozovatele stacionárního zdroje je uvedena v § 2 písm. h) zákona o ochraně ovzduší následovně:
„provozovatelem je právnická nebo fyzická osoba, která stacionární zdroj skutečně provozuje; není-li taková osoba známa nebo neexistuje, považuje se za provozovatele vlastník stacionárního zdroje.“
Takže opět velice zjednodušeně řečeno, provozovatelem teplovodního kotle na pevná paliva je ten, kdo do kotle „oficiálně“ pravidelně přikládá palivo a následně využívá kotlem vyrobené teplo. Nikoliv tedy majitel kotle, i když je třeba současně majitelem nemovitosti, ve které je kotel umístěn.
Bystrý čtenář si po přečtení předchozího odstavce asi položí otázku, kdo je provozovatelem v bytovém domě s několika nájemci, který je vytápěn jediným kotlem a není nijak pevně stanoveno, kdo z nájemců je zodpovědný za provoz kotle? Dle názoru autora tohoto článku, by to v tomto případě měl být majitel kotle, protože nelze jednoznačně definovat jediného provozovatele („… taková osoba není známa…“). Ovšem ve sporném případě doporučuji jednoznačně vždy kontaktovat zodpovědného zástupce příslušné obce s rozšířenou působností s odpovědností za ochranu životního prostředí, které přísluší dozor nad dodržováním zmíněných ustanovení zákona.
Rada na závěr
Pokud bydlíte v nájmu a vytápíte byt či dům nevyhovujícím kotlem na pevná paliva, spojte se co nejdříve s majitelem nemovitosti a vyjasněte si, jakým způsobem bude řešeno vytápění objektu po 1. září 2022. Z pohledu zákona o ochraně ovzduší za případný protizákonný provoz ponesete zodpovědnost vy. Pravděpodobně máte smlouvu o nájmu bytového prostoru. Aby šlo o bytový prostor, musí být splněna i řada stavebně technických podmínek. Jednou z nich je i možnost zajištění tepelného komfortu definovaného hygienickými a stavebními předpisy. Je tedy i v zájmu majitele objektu, aby se s vámi co nejdříve dohodl, jak se bude řešit vytápění po 1. září 2022. Řešit vymáhání případné pokuty za možné nedodržení podmínek nájemní smlouvy (pokud je tam vůbec řešena zodpovědnost za dodávku tepla) v občansko-právním sporu není nic jednoduchého a je lepší sporům předejít.
Kdo má nést náklady na výměnu kotle? Majitel nebo provozovatel?
K problematice se na žádost redakce TZB-info dodatečně vyjádřil advokát Mgr. Petr Novotný:
Zákon o ochraně ovzduší sice přenáší odpovědnost na provozovatele kotle, ale pouze z hlediska případných sankcí. Zákon neříká nic o tom, kdo by měl investici do nového kotle zaplatit. Vztah mezi vlastníkem a uživatelem nemovitosti bývá upraven ve smlouvě o užívání nemovitosti, ve které jsou obvykle stanoveny i podmínky investic do pronajatého prostoru. V ideálním případě by tato investice již byla majitelem nemovitosti s předstihem naplánována a zohledněna ve výši stávajícího nájemného. Vlastník nemovitosti by tak měl finanční zdroje na pořízení nového kotle k dispozici. Pokud se tak nestalo a smlouva o užívání nemovitosti tuto problematiku výslovně neupravuje, je třeba hledat novou dohodu mezi nájemcem a vlastníkem nemovitosti.
Lze spravedlivě očekávat, že vlastník nemovitosti bude chtít tuto investici promítnout do výše nájemného. Na straně nájemce lze spravedlivě očekávat, že bude ochoten nést pouze poměrnou část celkové investice odpovídající velikosti jím užívané části nemovitosti a době trvání nájmu. Řešením by tak mohla být dohoda o úpravě nájemného. Vlastník nemovitosti nemůže nájemce k přijetí nevýhodných podmínek přinutit, protože na straně nájemce zůstává právo nájemní smlouvu třeba i předčasně ukončit, pokud se nemovitost stane nezpůsobilou k řádnému užívání. Konečné podmínky dohody tak budou záležet na konkrétních okolnostech případu a také na vyjednávacích schopnostech obou smluvních stran. Ať už jste nájemce či vlastník nemovitosti, zkontrolujete si smlouvu o užívání nemovitosti a otevřete jednání co nejdříve, ať máte čas nalézt vhodné řešení.
Sdílet / hodnotit tento článek