REKLAMA
Témata Hledat

Architektonické inspirace

Mozaika nápadů z celého světa na ESTAV.cz!

I útočiště mořských nomádů může být inspirativní architekturou

Sny jsou krásné, ale bydlet se v nich nedá. Tedy, alespoň obvykle to nejde. Lidé ze studia Ortuzar Gebauer Arquitectos se totiž rozhodli jeden takový sen realizovat, a evidentně se k dočasnému i trvalému obývání hodí znamenitě. Jejich Coo Lodge oživuje romantizovaný kontext již neexistujících domorodých rybářských kmenů z pobřeží Chile, a současně dává nový rozměr pojmu recyklace ve stavebnictví. Jak to jde dohromady? Podívejte se sami.

Stavební koncept, který si Eugenio Ortúzar a Tania Gebauer pro tuto konkrétní realizaci zvolili, datuje svůj původ k roku 1785. Proč právě k tomuto času? Tehdy totiž podle letitých demografických záznamů zahynul poslední příslušník chilského domorodého etnika Chono. Co o nich víme?

Že lidé Chonoa, stejně jako Poyas nebo Puelches, byli znamenití rybáři. Dlouhé měsíce trávili na moři, v příbřežních vodách, a sledovali svými loděmi pravidelné tahy ryb. Příroda a moře udávala jejich životům rytmus. Jen po krátké období, kdy se ryby dostatečně vzdálily od pobřeží a nemělo se cenu za nimi hnát, zakotvili rybáři své lodě ve svém pevninském teritoriu.

Připlují a zase zmizí

Chono tehdy ze svých celoročně obývaných lodí vystavěli jednoduché přístřešky, kde zpracovali své úlovky a provedli nezbytné opravy. Přitom podnikali krátké expedice do blízkého okolí, buď aby směnili své úlovky za zboží s jinými suchozemskými domorodci, nebo aby nacházeli materiál a součástky k vyspravení plavidel. Podstatným rysem této mořeplavecké kultury, ba přímo fenoménem, byl jejich další přesun na moře. Z obydlí se znovu staly lodě, a v místě, kde po několik týdnů nebo měsíců existovala vesnice Chono, po nich nezůstalo kromě trochy popela v ohništích vůbec nic.

Foto: Federico CairoliFoto: Federico Cairoli

Domorodá recyklace

Díky tomu ovšem tito znamenití rybáři, lovci lvounů, sběrači ústřic a chaluh, za sebou prakticky nezanechali žádnou hmotnou stopu. V depozitářích muzeí se po nich dochovaly sítě, harpuny a pár nákresů jejich „námořních zahrad“, na kterých pěstovali brambory a další vegetaci. Celý jejich životní styl byl zaměřen na komplexní zužitkování všeho, co moře nabízelo.

Nenechávali zbytky, paběrkovali, recyklovali. Tento způsob existence, který bychom dnes měli tendenci považovat za ekologicky zajímavý, se pochopitelně stal jejich zhoubou. Bez stabilně osídleného území totiž jakoby neexistovali, a výbojnější obyvatelé pevniny jim to na konci 18. století s definitivní platností „vysvětlili“. A právě některé ze zmíněných rysů života domorodců Chono architekty ze studia Ortuzar Gebauer Arquitectos intenzivně oslovily. Pro inspiraci ostatně nemuseli chodit daleko.

Foto: Federico CairoliFoto: Federico Cairoli

Ubytování s vulkánem v zádech

Lokalita v Queilén, na které měli stavbu podle přání zadavatele realizovat, byla „historicky“ jedním z domorodých kotvišť. Tady, jen pár kilometrů od vesničky Quemchi, kde se v širokém ústí mísí proud řeky Caicawe s oceánem, mělo vzniknout nové obydlí. Primárně mělo sloužit jako „chata“ pro dočasná ubytování hostů, kteří si přejí mít během pobytu v oblasti Chiloé trochu soukromí. Svým pojetím se ale neměla bránit ani celoročnímu obývání náročných klientů.

Architekti Ortúzar a Gebauerová si už v Chile odžili své, a tak by je tu nemělo jen tak něco překvapit. Přesto oba tvrdí, že krajinná scenérie je v místě stavby naprosto nepřekonatelná. Jak to? Pobřeží je tu totiž lemováno „třemi barevnými pruhy“. Hory, skaliska a pouště, které se plazí skoro až ke zpěněným vlnám moře, jsou jasně v tónech černé barvy. Většinou se totiž jedná o vyvřelé horniny vulkanického původu. Na tuto černou masu navazuje relativně úzký pruh nečekaně svěží zeleně. Je to pásmo, kam už nedošla poušť, a kam ještě nedosáhne moře. V tomto pásu prý uvidíte tu nejjasnější zelenou na světě. Na ni pak navazuje vybělený písek pláží, který se během přílivu úplně ztrácí. A na tomto předělu pak stojí Coo Lodge.

Foto: Federico CairoliFoto: Federico Cairoli

Hrany, linie a přímky

Komunikace i ostré vymezení barevně odlišených segmentů krajiny se pak přeneslo do organizace plánovaného interiéru. Ostré hrany dávají v kontextu zvrásněné krajiny hlubší smysl. Podstata celé lokality také jasně směřovala orientaci oken budovy ve směru „k nezměrným dálavám moře“. A pokud šlo o celkové ztvárnění objektu, respektive objektů Coo Lodge, vycházela z opakovaného rytmu přesýpaných dun. Nevznikla tak jedna centrální stavba, ale dva objekty propojené odlukou malé terasy, kterou svou masou kryjí před bočními větry. Z teorie na papíře pak bylo zapotřebí učinit skutečný návrh.

Vzájemná kritika je cestou k úspěchu

K jihu je situovaný profilem užší, ale zato dvoupatrový objekt, který decentně zastiňuje nižší a širší, jednopatrový. Celková využitelná plocha zastřešených částí Coo Lodge činí 160 metrů čtverečních, pokud bychom započítali i terasy, tak rovné dvě stovky. O připojení stavby k pevnině se stará dlouhý dřevěný most, nad terénem ji pak nadnáší série kovových nosníků. Ty mimo jiné zajišťují, že celá stavba z prefabrikovaných dílů může právě tak snadno, jako se tu objevila, i zmizet. Beze stopy, tak jako lidé Chono.

Foto: Federico CairoliFoto: Federico Cairoli

Ortuzar Gebauer Arquitectos zpracovávali návrh několikrát za sebou, a jednotlivé edice si navzájem nemilosrdně cupovali. Proč to? Chtěli totiž stavbu Coo Lodge oprostit od zbytečností. Čistota místa se měla zrcadlit v prosté kráse účelného interiéru. Dvoupatrová část je tedy bezezbytku vedena jako ubytovací jednotka. V přízemí se nachází hlavní ložnice s velkou koupelnou, a oddělené schodiště vedoucí vzhůru, k další ložnici.

Tato část Coo Lodge také disponuje silnější izolací a systémem vyhřívání. To pro případ, že by tu někdo chtěl trávit více času, než jednu sezónu. Toto oddělení pak umožnilo snížit energetickou náročnost celé stavby, a její druhá část, ve které se nachází kuchyně, společenská místnost a zázemí, pak může být vůči okolnímu prostředí více exponovaná.

Zrozen z historie, žijící současností

Pořád tu ale chybí ona pomyslná třešnička na dortu, něco, co by projekt Coo Lodge posunulo někam dál, že? Ortuzar Gebauer Arquitectos s tím evidentně počítali. Nechtěli omezit svou snivou inspiraci mořskými nomády Chonoa jen na líbivý příběh a zajímavou lokalitu. Chtěli to příběhu, který vypráví architekturou, vnést něco víc. A proto je tu fasáda, obklady z vlnitého pozinkovaného plechu, do kterých se celá stavba halí. Pochází z nejrůznějších skládek, demolic, starých staveb v blízkém okolí. Oba tvůrci, stejně jako domorodci, paběrkovali, až našli ten ideální materiál pro krytí Coo Lodge. Staré plechy tak byly recyklovány novostavbou. Načervenalá barva rzi pak ladí stavbu dohromady s okolí. „Projekt se zrodil z historie, a s tímto doplňkem se stává současným i dávnověkým,“ uzavírají architekti.

Foto: Federico CairoliFoto: Federico Cairoli

Údaje o projektu

Název projektu: Lodge Queilen/ Coo Lodge
Typ projektu: projekt chaty na pobřeží
Architektonické studio: Ortuzar Gebauer Arquitectos
Lokalizace: Queilén, Chile
Vedoucí projektu: Eugenio Ortúzar, Tania Gebauer
Spolupráce: Tal Sustiel, Juan Igor Suarez
Dodavatel stavby: Constructora Tepual
Klient: soukromá osoba
Rok dokončení (finalizace): 2016
Zastavěná plocha: 160 m2/200 m2

Sdílet / hodnotit tento článek

Přečtěte si více k tématu Architektura

Malostranské nájměstí, přestavba, rekonstrukce, parkování

Obnova Malostranského náměstí získala stavební povolení

Dlouho plánovaná přeměna Malostranského náměstí v Praze získala stavební povolení. Stavební úřad Prahy 1 to zveřejnil na své úřední desce. Pokud se v 15denní lhůtě nikdo neodvolá, nabude rozhodnutí ...

REKLAMA

estav.cz v žebříčku návštěvnosti TOPlist

14.11.2018 konference TZB-info o bytových domech

Připravujete rekonstrukci bytového domu? Jak na úspory za energie a zhodnocení domu? Jak plánovat opravy a finance? Unikátní publikace pro účastníky. Těšíme se na vás v Praze.

Program a přihláška