Zbytek, tj cca 25 % energie je dodáváno ze sítě pro pohon tepelného čerpadla. Většina tepelných čerpadel, která se v současné době používají je poháněna el. energií. Ve větším rozsahu výkonu se instalují také plynová tepelná čerpadla, kde se část tepla získává ze země a část spalováním zemního plynu.
Tepelná energie, vyzařovaná sluncem a tepelná energie, která je předávána do atmosféry zemským povrchem je rozhodující pro teploty do tzv. indiferentní hloubkové úrovně, tj. do hloubky cca 15 m pod povrchem terénu. Pod touto úrovní se již na teplotě neprojevuje vliv ročních období a rozhodující je zde přísun vnitřního tepla Země, přičemž platí, že minimálně pro kontinentální kůru je hlavním producentem tohoto tepla rozpad radioaktivních prvků. Zatímco v hloubce kolem 20 m pod terénem je teplota cca 10 °C, směrem do hloubky teplota každých 30 m stoupá o cca 1 °C. Mluvíme o tzv. geotermickém gradientu.
Příklad výpočtu potřebné vrtné metráže
Budova potřebuje topný výkon 7,5 kW. Z toho získává vrt ze země minimálně 5,6 kW. Zařízení běží 2.400 hodin ročně a dodá 18.000 kWh tepla ročně (7,5 kW × 2.400 hodin). Z toho 75 %, tedy 13.500 kWh připadne na teplo ze země. Je tedy potřeba realizovat tolik metrů vrtu, aby bylo možno dlouhodobě získávat 13.500 kWh/ročně z podloží. Tato roční odebíraná specifická energie je závislá na vlastnostech vrstev podloží. Běžná hodnota je 100–120 kWh na odvrtaný metr a rok. Pro chladící výkon 13.500 kWh/rok, bude zapotřebí 120 metrů vrtu.
Sdílet / hodnotit tento článek