REKLAMA
Témata Hledat

Ceny nemovitostí a nájmů

Přehledně v mapě!

Moderní dům, který se přizpůsobuje terénu a zachovává kontakt s krajinou

Brazílie zbožňuje rytmus, a ten je typický i pro práci architektů ze studia Tripper Arquitetura. I když jejich Casa Portobello připomíná spíš letní rezidenci zbohatlíků, jedná se prý o obyčejné rodinné bydlení. V Brazílii totiž lidé pracují nejen v odlišném tempu, ale i s jinými měřítky.

Projekt vychází ze vzájemného propojení dvou elementárních prvků: architektury a topografie. Jedna veličina tu konzistentně formuje druhou, terén se v každém detailu promítá do stavby a naopak. Samotný koncept přitom vychází z pera architekta Marcela de Souza Moury (architektonické studio Tripper Arquitectura, respektive jeho pobočka v Riu). Roste z několika souběžných překrývajících se plánů každého patra, přičemž každý z nich stojí „na zemi“ jen částí svého objemu. Ve zbylé je pak podepřen nosnou konstrukcí, případně další úrovní domu Portobello. Ve výsledku pak dochází ke dvěma pro tuto stavbu charakteristickým rysům: téměř dokonale kopíruje terén, a navzdory své ploše (celkově 534 metrů čtverečních využitelné zastavěné plochy) působí v celém svém objemu dojmem jednopatrové přízemní budovy. Centrální venkovní schodiště vás tak jako klávesy piána přesunou jen do vyšší tóniny, ale pocitově ne do vyššího patra.

Brazílie - Neklidný ráj

Tento pocit přitom máte i uvnitř každé místnosti, byť jsou často „v závěsu“. Zajímavý efekt pak přibližuje atmosféru typického brazilského domu z koloniální éry. I tehdy totiž byly plošně štědré stavby nízko-úrovňové, a stejně jako zde byly obklopeny hustým pásem udržované zeleně. Brazílie je země odlišných měřítek, a tak by nemělo překvapit, že když se o Portobello House hovoří jako o „relativně malém sídle k poměru rozlohy zahrady“, myšlena je zeleň o rozloze přes 5500 m2. Dům do ní přímo proniká, a to formou celé řady odbočných teras, balkonů a míst pro slunění. Prostor verandy se přitom přibližuje třetině povrchu celé stavby. Přesto profil domu tvoří na parcele „jen“ 6,1 % plochy. Tyto dispozice však odpovídají dalším informacím o stavbě. Například tomu, že stojí na svazích Mangaratiba.

Foto: Denilson Machado/ MCA Estúdio

Nepředstavujte si ale klidný mangový háj. Mangaratiba se dlouhodobě řadí mezi desítku nejvyhlášenějších pláží světa, a také jeden z nejrušnějších brazilských nákladních přístavů. Pokud se tu tedy zrovna nefotí playmates nebo tu Sylvester Stallone nevyhazuje lodě do vzduchu. Překvapivě, Casa Portobello stojí stranou tohoto ruchu. Od pláže je vzdálena jen asi pět minut, ale v přímém záběru moře nemá. Zato si její obyvatelé mohou do sytosti užít výhledů na strmé skalnaté kopce, porostlé Atlantským lesem. Přáním zadavatele bylo, aby tato formální odloučenost jeho sídla přetrvala i nadále. A proto zde došlo jen k minimálním přesunům zeminy (alespoň „in loco“), zachována byla většina vzrostlých stromů.  Sama metoda konstrukce se pak opírá o kovové nosníky, které omezují přímý zásah v místě do půdy staveniště.

Chaotický plán s vnitřní logikou

Kde začít s popisem tak komplikované stavby? Nejlépe od podlahy, respektive od suterénu. Na ten totiž volně navazují dva bazény (sportovní a relaxační, do kterého je ještě zanořena vířivka), propojené do tvaru písmene „L“, jejichž křídla rozdělují pravidelné nášlapné kameny můstku. Bazény jsou sice zasazeny do masivního betonu, ale díky obkladům ze dřeva Cumaru mají velmi příjemný profil. Navíc jsou vedeny jako „nekonečné“ bazény, s volnou hranou výhledu. Při koupání v bazénech si přitom téměř nevšimnete malých dvířek, splývajících s dřevěnou deskovou fasádou suterénu: za nimi se nachází uzavřený prostor „místností pro trávení volného času“. Nechybí tu sauna, vodní masáž, kino. Na dřevěnou palubu pak volně navazuje prostor pro slunění, barové posezení a také místo pro barbecue. Hned třemi schodišti se odtud můžete dostat do různých sektorů okolní zahrady.

Foto: Denilson Machado/ MCA Estúdio

Samotný suterén v sobě kombinuje prostor technického zázemí, a část s koupelnou a kulečníkovou místností. Nudit se tedy evidentně ve spodní etáži domu rozhodně nebudete. Pokud překonáte pár schodů do svahu, ocitnete se na přízemí. V orientaci navzdory téměř identickému provedení tápat nemusíte, protože se můžete ubezpečit o své poloze podle odlišného vzhledu kamenem obkládané stěny. Stěna vás může navést mimo vlastní areál domu, k přístupové cestě, nebo naopak do jeho nitra. Případně, pokud se tu dobře vyznáte, můžete zamířit na plošinu balkonu, který kryje část nad sníženým bazénem. Projít ale musíte kolem „neestetických“ nosníků, a tak je tato zóna zpravidla vyhrazena jen pro majitele a jeho soukromá jednání. Tento výběh nad perimetr podlahy pak opět výrazně rozšiřuje využitelný prostor v okolí domu.

Patra jako zóny

V samotném obytném jádru narazíme na štědře disponovanou jídelnu a obývací pokoj, které zabírají prakticky polovinu celé plochy patra, zatímco ve zbytku se nachází „provozní“ prostor pro kuchyně, sklady a spíže. Mimo hlavní objem budovy pak stojí garáž, a na tento segment pak navazuje ještě malá ložnice pro hosty. Ještě je tu ale schodiště, které vás nenápadně vede do zbývající etáže. Je jí klidová zóna se třemi běžnými ložnicemi, a jednou určenou pro majitele domu. Ke každé z nich přináleží malá koupelna, a balkonový vstup na verandu. Po té můžete obejít v zastřešení celé patro dokola. Díky dvěma vchodům jsou pak pokoje ložnic provětrávány svěžím větrem, vanoucím od moře i z lesnatých hor.

Foto: Denilson Machado/ MCA Estúdio

Z hlediska dispozic a programového využití jsme na profilu domu řešili oddělený prostor společné zábavy pro majitele domu a jeho hosty, na které se mohou podílet i lidé sezvaní z okolí. Mimo technického zázemí v suterénu, které nepředpokládá pohyb většího počtu osob, pak vznikla zóna vyhrazená pro osobnější a formální setkání obyvatel domu, například během stravování. Od tohoto centra ruchu je pak oddělen prostor pro spánek a bydlení,“ popisují architekti. S tím koresponduje například i míra zastínění (ať už okolními stromy nebo šesti velmi vkusně řešenými posuvnými dřevěnými zástěnami): společné přízemí je více otevřené.

Celý projekt je bohatý na konstrukční detaily, drobnosti, ve kterých se zrcadlí třicet let zkušeností s prací v okolí Rio de Janeira,“ chválí si Tripper Arquitectura svůj projekt. „Chápeme jej jako snahu o obnovu kontaktu s přírodou, přičemž architektonická vynalézavost tu funguje jako nedílná součást přirozené topografie terénu.“

Foto: Denilson Machado/ MCA Estúdio

Údaje o projektu

Název projektu: Casa Portobello
Typ projektu: projekt rodinné villy/ letního obydlí
Architektonické studio: Tripper Arquitetura
Lokalizace: Mangaratiba, Rio de Janeiro, Brazílie
Autor projektu: Marcelo de Souza Moura
Projektový architekt: Marcelo de Souza Moura
Projektový tým: Fabio Barbosa, Gabriela Perez Chaves, Mariana Santiago
Dodavatel stavby: Driannus Engenharia
Materiál: Pasinato, Cerâmica Atlas, Palimanan
Krajinářský design: Daniela Infante
Strukturální inženýring: Madson André de Freitas - MF Engenharia
Osvětlení objektu: Ugo Nitzsche - NTZ Iluminação
Klient: soukromá osoba
Zahájení projektové činnosti: 2015
Rok dokončení (finalizace): 2016
Počet podlaží: 2+1
Stavební parcela: 5520 m2
Zastavěná plocha: 337 m2
Využitelná plocha podlaží: 534 m2

Sdílet / hodnotit tento článek

Přečtěte si více k tématu Architektura

Foto: FORCE4 Architects

Cihlový dům formuje vše dobré: jednoduchost, styl a spokojenost

Originální přístup k zaběhlému konceptu, silný důraz na identitu stavby, zapracování principů udržitelnosti. A jistě ještě mnohem víc. Prostorný rodinný dům z Rudersdalu se přitom nesnaží cíleně vymykat, reflektuje spíše snahu přidržet se osvědčených prvků. Činí tak ale natolik rafinovaně, že je ve výsledku…

Foto: Ateliér Habina

Víceúčelový altán z betonu a cedrového dřeva v Prušánkách

V rámci Salonu dřevostaveb se představil kromě jiných i víceúčelový altán pro slavnostní příležitosti v obci Prušánky. Nachází se v jižní části Moravy, kde se dobře daří vinné révě i tradičním folklórním slavnostem.

Byt Krausových Zdroj: Rako

Loos v Plzni. Pohnutý osud špičkových interiérů odráží příběhy jejich majitelů

Rok 2020 byl v mnohém výjimečný. Jednou z těch příjemných výjimečností bylo vyhlášení rokem Adolfa Loose institucemi NPŮ a Muzeem hl. města Prahy. Pojďme se ještě jednou ohlédnout za dílem tohoto významného architekta. Reportérka a architektka Martina Dokoupilová nás podrobně provede několika plzeňskými byty, které…

Rohový dům s vůní modřínu na malé parcele

Rohový dům s vůní modřínu na malé parcele

Okolo původní garáže vyrostla v Brandýse nad Orlicí impozantní stavba, která se svým tvarem plně přizpůsobuje relativně malé rohové parcele. Součástí domu je i venkovní terasa s navazující zahradou chráněná před pohledy z ulice. Kolemjdoucí jistě osloví precizní fasáda z modřínových prken.

REKLAMA