Nedostatek?
Energií musíme šetřit. Ale proč, máme jí snad málo? V sedmdesátých letech minulého století, v době kdy západní civilizaci zasáhla energetická krize, mohl člověk po přečtení několika „možných“ pesimistických scénářů vývoje snadno podlehnout dojmu, že se blíží konec světa. Jestli se nepletu, k dnešnímu datu měly být zdroje uhlí, ropy a zemního plynu podle tehdejšího stupně poznání buďto téměř zcela, nebo alespoň významně vyčerpány.
Čas ale ukázal, že to nebude zas tak horké. Postupně byla objevena nová naleziště fosilních paliv, lidstvo zapracovalo na energetické efektivitě, ale především nastal nebývalý rozmach alternativních zdrojů energie. Energie slunečního záření, větru, mořského přílivu, mořských vln, ale i energie říční vody nebo geotermální energie, jsou přitom nevyčerpatelné. Jde jen o to, naučit se je s co nejnižšími náklady využívat.
A rázem tu máme pro změnu nové „možné“ tentokrát optimistické vize, které hovoří o stoprocentním pokrytí lidských potřeb energie z alternativních zdrojů. A tyto hlasy zní natolik přesvědčivě, že nejedna ekonomická velmoc dobrovolně rezignuje na využívání jádra a dobrovolně se vydává cestou, na jejímž konci má být soběstačnost založená na slunci a větru.
Možná to nebude pro uživatele úplný cenový trhák, avšak rozhodně zde nehrozí rumunský scénář z období Ceausescovy vlády, kdy byla elektřina a teplo pro obyvatelstvo víceméně na příděl. Tak špatně na tom nejsme, i když si nejspíš budeme muset připlatit. Je tedy nutné energií šetřit, protože jí máme málo? Zjevně to tak není, energie je dostatek a je nevyčerpatelná.
© fotolia.com - chungking
Cena?
Důvodem, proč energií šetřit, by mohla být její cena. Nákup dražších surovin, výrobků nebo služeb většinový řadový občan zvažuje pečlivěji jednoduše proto, aby jeho omezené finanční zdroje nevyschly již týden před výplatou. Ale k tomu, aby člověk věděl, kolik může za co utratit, přece nepotřebuje nějaká vládní nařízení, na to mu stačí zdravý rozum.
Ano, politici mají často potřebu o nás pečovat, aniž bychom o to stáli, chránit nás před všemožnými, často virtuálními, nástrahami a vytyčovat nám cestu k prosperitě, abychom jim mohli být vděčni, pokud by některý z jejich nápadů náhodou vyšel. Ale co se cen energií týče, osobně si myslím, že ty budou tím posledním, co vládnoucí garnituru při naplňování své energetické politiky zajímá.
Kdo chce důkaz, může se podívat na detailní skladbu ceny elektrické energie pro konečného spotřebitele. Takže ani cena zjevně nestojí za naléhavým všeobecným požadavkem na provádění energetických úspor.
© Fotolia.com - timothyh
Životní prostředí?
Tím pravým důvodem je samozřejmě dopad na životní prostředí. Existuje celá řada vědeckých studií dokládajících tu více, tu méně, souvislost mezi výrobou elektrické energie a tepla, a globálním oteplováním naší planety. Proto ten apel na úspory energií. Nebudu nijak polemizovat s odpůrci ani se zastánci této teorie, beru to jako fakt, se kterým se asi budeme muset naučit žít. Koneckonců shodli se na tom vládci všech významných zemí světa na nedávném pařížském klimatickém summitu, takže i kdyby se všichni zastánci určujícího vlivu lidské činnosti na oteplování planety mýlili, není to nám, obyčejným lidem, nic platné.
Co si ale odpustit nemohu, je hodnocení kroků, které mají podle vlivných tohoto světa zajistit zastavení, či dokonce obrácení současného nepříznivého trendu. V této otázce ještě není vše jednou provždy nalajnováno, alespoň doufám, a věřím tedy, že stále ještě máme šanci změnu prosadit. O tom ale více v příštích dílech seriálu.
Sdílet / hodnotit tento článek