Právě nemocnice jsou totiž prostorem, kde na zmíněné humanizaci velmi záleží. Je sice hezké, že se v navrhovaných výkresech a plánech nachází všechna správná místa tam, kde mají, ale jejich skutečnou funkčnost prověří teprve až samotný náběh do praxe. Pak už je ovšem na změny a stavební úpravy pozdě. Proč by měl anesteziolog při každém zákroku ustupovat tři kroky stranou jen proto, že vývod tlakových nádob je o pár metrů nevhodně zasazen do stěny? Proč by měla porodní asistentka s nasazenými sterilními rukavicemi procházet na sál trojicí dveří?
Tyto drobnosti, které v konečném důsledku znehodnocují vlastní práci lékařů, nejsou z principu chybou architektů. Ti se v medicínské praxi často nevyznají, a postupují podle zadání a norem. Jak tedy propojit praktické zkušenosti s dobrým designem připravovaného prostoru? Praxí. Ronald Henry, vedoucí odboru výstavby a konstrukce, který dozoroval projekt výstavby dětského Detroit Medical Center, si věděl rady.
Doktoři si vyzkoušeli čistou práci nanečisto. Zdroj: Detroit Medical Center
Vzhledem k tomu, že prostor realizace byl rekonstruován z již existující budovy, rozhodl se celý interiér nejprve definovat a dodat mu testovatelnou formu… s pomocí pořádné spousty kartonových krabic a lepicí pásky. Materiál, tedy nejrůznější kartonové desky a krabice, byly součástí běžně produkovaného odpadu, a nouzi o něj rozhodně papíroví stavitelé neměli. Patro za patrem stavěli a přestavovali celých osm měsíců jednotlivá nemocniční oddělení, aby vyladili všechny mouchy. Vydatně jim při tom asistovali sami lékaři, kteří si dle své praxe mohli navrhnout optimální prostor.
Zbytečné zdržování? Henry trvá na tom, že práce navíc se rozhodně vyplatila: „Díky humanizaci jsme zajistili úsporu 1340 metrů čtverečních místa, zmenšili staveniště o 5000 metrů čtverečních a také ušetřili přes 10 milionů dolarů na materiálu.“ K projektu se mohli vyjádřit jak pacienti, technici, sestřičky, doktoři i další personál. „Cílem bylo vytvořit příjemný a bezpečný prostor pro pacienty,“ doplňuje Henry.
Perličkou na závěr je, že při stavbě krabicového interiéru v nemocničních odděleních „opomněl“ konstrukční tým umístění prostoru pro ochranku a recepci v přízemí. „Vyřešili jsme to jednoduše,“ říká Henry. „Nechali jsme přízemím projít 150 lidí, a dívali se, kde budou recepci nejčastěji hledat. Tam jsme ji nakonec dali.“
Sdílet / hodnotit tento článek