Ing. arch. Katarína Györeová, technický poradce Fermacell GmbH, o.s. Praha, se ve své praxi často setkává s případy, kdy realizační firma provede montážně velmi náročnou rekonstrukci dřevěného trámového stropu, a přesto je zákazník nespokojen například s akustikou nebo vrzajícími prkny. Investor pak často žádá „rekonstrukci rekonstrukce“, co prakticky znamená náročnou demontáž části opraveného stropu. Dobrou prevencí před opravami oprav je volba vhodného systémového řešení a jeho správné provedení. Důležité je i správně začít.
Co dělat, když původní dokumentace již neexistuje
Nechte si udělat hloubkové sondy, abyste se dozvěděli, z jakých vrstev se váš strop skládá. Schválně nemluvíme pouze o podlahových vrstvách, ale i o trámech, jejich dutině a podhledu. Zajímá vás hlavně tloušťka a kvalita - obojí se může i v rámci jedné místnosti lišit, proto by sond mělo být několik. Výsledkem by mělo být zjištění, co lze ponechat – je suché a nepoškozené, a co je nutno vyměnit, případně úplně odstranit.
Zkontrolujte, jak je nosný trám založen v obvodové zdi. Místo založení (zhlaví) často trpí na vzlínání vlhkosti, může být porušeno nejenom hnilobou, ale i dřevokaznými houbami a hmyzem.
Podlahu by měl vidět také statik. Ten určí, jestli jsou všechny složky stropu nosné a funkční (trámy i záklop), jakým způsobem jsou napojeny na ostatní konstrukce a jestli jsou dimenzovány pro nové zatížení. Statik také navrhne jak nedostatky napravit, jak případně konstrukci ztužit (např. pomocí I nosníků, které vynesou novou podlahu), jaký druh záklopu je nejvhodnější (tloušťka dřevotřískové desky dle rozteče trámů) a jaký je hmotnostní limit nové skladby.
Mokrý vs. suchý systém
Suché konstrukce mají u rekonstrukcí trámových stropů obecně přednost před anhydritovými či cementovými potěry, jejichž vlhkost může poškodit stávající historické prvky. Například anhydridový potěr po nanesení tuhne 48hod v uzavřeném prostoru, tedy vzdušná vlhkost stoupne tak vysoko, že ji okolní konstrukce a povrchy začnou přejímat. To způsobuje olupování maleb a omítek, bobtnání a praskání dřevěných prvků.
Pak následuje proces schnutí, kde obecně platí- 1 cm anhydridu = 1 týden schnutí. U cementových potěrů je situace ještě horší. Po nanesení se cementový potěr udržuje 2-3 dny pod vrstvičkou vody a samozřejmě v uzavřeném prostoru, aby se zabránilo rychlému smršťování a prasklinám. To by v jakékoliv starší zástavbě mohlo způsobit nevratné poškození, způsobené kondenzací v konstrukcích.
Suchá skladba je pro trámový strop přirozenější. Vrstvy jsou na sebe kladeny plovoucím systémem, mají možnost pracovat každá samostatně a tak se eliminuje přenášení mechanických pohybů a také zvukových vln z jedné vrstvy do druhé.
Zásypy se už od dob renesance používaly v konstrukci k ochraně spalných částí stropu a k tlumení zvuku. Zásyp musel být vždy suchý a čistý- ideálně pražený. Pražením se odstranily zárodky plísní a rostlinné nebo živočišní příměsi. V historických stavbách proto můžeme najít hrubozrnný písek, vápenný rum nebo cihelnou a škvárovou suť. Výjimkou není ani říčné kamenivo, hlína nebo stavební odpad. Zásyp, nejčastěji ve výšce 80-100 mm, ležel buď nad trámy - což ale mohlo neúměrně zvyšovat skladbu, nebo se zásypy zapouštěly částečně až úplně mezi trámy.
Pokud je původní zásyp soudržný, nedrolí se, neobsahuje velké předměty, nebo naopak vzduchové bubliny a je suchý, je možno ho ve skladbě ponechat. Slouží jako cenné přitížení, které bychom po jeho odejmutí museli do podlahy vrátit, aby se dosáhly potřebné hodnoty kročejové neprůzvučnosti. Fermacell pro tento účel používá voštinový systém, který ve výšce 30 mm přináší přitížení 45kg/m² a ve výšce 60mm až 90kg/m².
Toto přitížení dokáže pohltit až 22 dB z kročejového hluku a pro dřevěný trámový strop je nezbytné i ze statického hlediska, kdy eliminuje průhyby konstrukce. Pozor, voštinový systém neslouží na vyrovnání podlahy. Voštinový plát bude kopírovat nerovnosti podlahy, překlene je a podlahu pouze rovnoměrně přitíží. Je ho možno přesypat pouze o 5mm, co může u drobných nerovností postačovat, pro větší se používá lehký vyrovnávací podsyp. Kartonový plát voštiny má vlastní dno, nemusíte se tedy bát přesypání kameniva pod prkna.
Je dobré myslet dopředu
Před plánovanou rekonstrukcí by si měl investor ujasnit základní věci:
1. K čemu bude prostor sloužit? Budu mít v místnosti třímetrovou knihovnu nebo 1000litrové akvárium? – určí tak limitní hodnoty pro užitné zatížení.
2. Bude v podlaze podlahová vpusť? Chci bezbariérovou sprchu? – pro běžné koupelny domácností se sprchovými vaničkami a vanami postačují sádrovláknité podlahové prvky. Podlahová vpusť však znamená, že na podlaze se může držet voda i trvaleji, a to bude vyžadovat cementovláknité podlahové prvky.
3. Budu si přát velkoformátovou dlažbu nebo tenkovrstvé marmoleum? Vše je možné, pouze je potřeba s tím počítat už v návrhu skladby. Na podlahové prvky fermacell může přijít až 1200 mm dlouhá dlažba, pokud se na to skladba patřičně upraví. Tenkovrstvé podlahoviny budou vyžadovat speciální povrchové úpravy.
4. Budu si přát teplovodní nebo elektrické podlahové vytápění?
5. Zbytek požadavků je na projektantovi, který definuje míru nerovností podlahy, maximální výšku nové skladby, způsob vedení instalací, dilatační napojení na okolní konstrukce, požadavek na tepelnou a zvukovou izolaci a požární odolnost.
Příklad před/po
Sdílet / hodnotit tento článek