V Praze na Olšanských hřbitovech byl v březnu odhalen první QR kód, který propojuje reálné „offline“ prostředí s tím „online“. Symbolicky se příjemcem QR kódu stal hrob muže, jenž je považován za otce české žurnalistiky – je jím Karel Havlíček Borovský. Jsou digitální náhrobky cestou, jak facebooková generace zanechá svůj odkaz ostatním? Jsme připraveni na digitalizaci „po smrti“ v naší stále ještě málo digitalizované společnosti?
Projekt ŽIVOT PO ŽIVOTĚ - profil a digitální náhrobek s QR kódem
Když se procházíme ve vzpomínkách na blízké, kteří odešli, zjišťujeme, že časem blednou, rozpadají se a pomalu mizí do mlh zapomnění.
„I já sám si podobiznu svého otce vybavuji rok od roku hůře,“ říká autor projektu Život po životě Tomáš Studeník a dodává: „Můžete se tomu bránit, pokud máte po ruce věci, které vám dotyčné připomínají. Jeho hodinky, její oblíbenou vázu, fotku, kde jste ještě všichni pohromadě. Avšak dnes jsou takové hmatatelné předměty čím dál vzácnější; vše se digitalizuje, mizí v „cloudu“, je chráněno hesly a verzemi operačních systémů. Jednoduše řečeno: vše se ztrácí ihned.“
A právě proto, aby se neztrácely vzpomínky na ty, kteří už mezi námi nejsou, aby nebyl z našich pamětí vymazán jejich smích a životní příběh a aby budoucí generace, rodící se s mobilem v ruce, dostaly odkaz generací předešlých, vznikl projekt Život po životě. Klade si za cíl svést všechny pěšinky reálného i virtuálního života dohromady a usnadnit a zkvalitnit vzpomínání pozůstalým.
Společně se vzpomínkovým profilem, který bude založen a spravován na portálu www.zivotpozivote.cz, lze získat i digitální náhrobek s QR kódem, prostřednictvím něhož je možné vstoupit z reálného života do online vzpomínkového profilu a prohlížet si texty, fotky, videa i vzpomínky ostatních blízkých. Životní příběhy, skryté za studenými písmeny vyrytými do chladného kamene, ožívají a návštěvu hřbitova promění v laskavé vzpomínky. Svůj profil si ale můžete založit kdykoliv. „Proč se nevěnovat ještě za života tomu, co bude po něm?“, ptá se Tomáš Studeník a dodává: „Proč nedat vědět našim dětem, co je pro nás v životě důležité, co nás tady baví a co nám život dává. Jednou by se mohly chtít zeptat. Ale budeme moci odpovědět?“
„Digitální náhrobek je dobrá věc, protože samotné jméno na pomníku nic neříká. Většina potomků, kteří převezmou správu hrobu v budoucnu, absolutně neví, kdo je v jejich rodinných hrobech pohřben. Digitální náhrobek nám dává možnost se o našich blízkých dozvědět víc,“ říká kameník Pavel Tošnar.
Sdílet / hodnotit tento článek