Přehrát audio verzi
Život v kostce. Dům jako betonová jeskyně se vymyká konvencím. Je to špatně?
00:00
00:00
1x
- 0.25x
- 0.5x
- 0.75x
- 1x
- 1.25x
- 1.5x
- 2x
Pokud jste někdy měli možnost zažít jednu ze zdejších bouří, velmi ochotně byste tu při návrhu vlastního bydlení opustili starší architektonické předlohy a zažitou praxi z pevninské Evropy. A pustili byste se raději do stavby pořádného betonového bunkru. To, jak divoce a náhle se tu umí projevit nepřízeň počasí, je až v neuvěřitelném kontrastu proti tomu, jak opojně a krásně působí scenérie ostrovů v časech klidu. Jenže na to, že vás bude místní podnebí donekonečna hýčkat, se při stálém bydlení na pobřeží prostě spoléhat nedá.
Stačí se porozhlédnout po okolí, jak se tu stavělo dříve. Domy, pamatující dvě staletí, často disponují půlmetrovými kamennými zdmi. Jsou nízce přisedlé, nevyčnívající. S těžkými střechami, masivní krytinou. A dveře jako malá vrata do pevností, okna skrytá za bytelnými okenicemi. Jinak to tu prostě nejde. Své o tom vědí i současní majitelé, postarší manželský pár, obývající Casa da Rocha Quebrada. Nový dům, stojící na jižním pobřeží azorského ostrova São Miguel. Ti se rozhodli neobcházet realitu romantizovanou (ale bytelnou) představou oceánské vilky, a raději rovnou vsadili na ten poctivý beton.
Výrazně tím vybočili ze zažitého místního profilu staveb. Těžko ale říct, dá-li se to považovat za chybu. Odchylku. Od projektantů ze studia SO arquitetos se očekávalo, že pro své klienty navrhnou dům, který bude bezpečný a odolá. A to se jim také při ztvárnění Casa da Rocha Quebrada povedlo. Byť tedy, je dům nezvyklý svými rysy, provedením. Hranatostí. Tím, že život uvnitř rozkládá do kostek.
Dům jako soubor betonových jeskyní
Pokud jde o samotné architekty, ti spíš o této realizaci hovoří jako o domu Základním.
Nepřehnaném, nepřeexponovaném. Jen zkrátka dostatečně uzpůsobeném místním nárokům, v souladu s požadavky moderního bydlení. „Není minimalistický ani brutalistický. Je prostě takový, jaký má být,“ říkají SO arquitetos.
Projekt vznikl v kontextu toho, že celý dům byl navržený pro rodiče jednoho ze zakladatelů studia. To pochopitelně architektům poskytlo určitou volnost, svobodu v zadání. S níž se pochopitelně pojila i zodpovědnost. Stavební pozemek, mimochodem ten opravdu poslední prázdný pozemek na jižním pobřeží São Miguel, si vyžadoval praktický přístup. Mezi starou zástavbou a drsnou atlantskou příbřežní krajinou tak stojí jako pevné zakončení bloku obytných staveb (ze strany jedné) a zároveň jako přirozené prodloužení útesu, skály (ze strany druhé).
O tom, že dílo vyroste z betonu, prý nebylo příliš pochyb. Krášlení a umělé přibližování místnímu stylu nesedělo architektům, ani jejich klientům. Volba pohledového betonu byla zřejmá. Je to materiál odolný vůči času a soli. Je to materiál možná syrový, ale přesto upřímný. Nikoliv vulgární. Z něj vytvořená budova se na ulici prezentuje jako minerální masa složená z pevných skupenství a dutin. Otvory, zapuštěné a chráněné, přitom odhalují jen málo z vlastního interiéru.
Zvenku se přitom dům zdá být téměř neobyvatelný a neobývaný. Jako ruina, nedokončená stavba anebo řada na sebe napojených jeskyní. Tyto jeskyně, vytvořené z betonu vsazeného do mřížek, ale obyvatelné jsou. Uvnitř dřevo prohřívá prostor a kontrastuje s vnějším chladem střízlivého betonu. Dispozice je jednoduchá: tři ložnice, otevřený a plynulý společenský prostor, přirozeně větraný a osvětlený centrální terasou, která prořezává objem. Všechno, co není pro bydlení přímo podstatné, tu neexistuje.
Bez kompromisů, s kontroverzemi
Materiál působí surově a precizně, nese stopy odlévání a povětrnostních vlivů bez nanesené povrchové úpravy. Pevné hmoty a dutiny vytvářejí rytmus, který omezuje vizuální přístup, s otvory posunutými od fasády, které vytvářejí stín a chrání před silným větrem. Na jižní straně se dům otevírá k moři. Ale ne jako vilka, přímořské letovisko. Tu otevřenost dům pojímá bez zbytečné okázalosti.
Výhledy jsou vždy přítomny, diskrétně filtrované skrz konstrukci. Z přírodních bazénů v přední části se objem jeví hluchý a tichý, pouze kámen, světlo a stín. Je to prostě dům s velkým D, zasazený do lávové skály a otevřené vody, který se zaměřuje na krajinu formovanou solí a větrem, s vůlí odolávat pobřežním živlům.
Projekt pochopitelně vzbudil „na malém ostrově“ velký rozruch. Protože i když odpovídá místním principům, stavebním a materiálovým pojetím se výrazně liší. Architekti, ani jeho obyvatelé, to ale za nějakou chybu nebo prohřešek nepovažují. Je to dům, který odpovídá svému místu. A stejně jako všechny domy v okolí, i tenhle je stavěný tak, aby vydržel. Jak říkají SO arquitetos: „Hmota tu určuje proporce, proporce předjímají funkce. A to ostatní? To za tím následuje.“
Údaje o projektu
| Název projektu: | Casa da Rocha Quebrada |
| Typ projektu: | novostavba rodinného domu |
| Architektonické studio: | SO Arquitetura & Design |
| Lokalizace: | Lagoa, São Miguel, Azorské ostrovy |
| Vedoucí architekt: | Bruno Furtado e Gonçalo Blétière Lopes |
| Hlavní dodavatel stavby: | Tecnicouto, Lda |
| Energie: | Teorema Contínuo – Unipessoal Lda |
| Koupelna, instalace: | Roberto Aguiar |
| Klient: | soukromá osoba |
| Užitná plocha: | 315 m2 |
| Zahájení projektové fáze: | 2023 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2024 |
Sdílet / hodnotit tento článek