Přehrát audio verzi
Zahuštění zástavby v praxi ukazuje netradiční bydlení z Německa
00:00
00:00
1x
- 0.25x
- 0.5x
- 0.75x
- 1x
- 1.25x
- 1.5x
- 2x
Obzor už lemují Alpy, ale pořád je to odtud blíž do Mnichova. Tu relativní blízkost městu tu připomíná rozvolněná zástavba rodinných domů a vilek v okolí. Většina jich vyrostla v 50. letech minulého století, nemálo z nich stojí ještě v původním stavu. Ten už odráží neúprosně hlodající zub času, i jistou nekvalitu stárnutí poválečného materiálu. A tím je asi situace v okolí Bergu a prostředí, do nějž svůj projekt zasadili architekti ze studia Buero Wagner asi popisem vyčerpaná.
Pokud jde o přímo o projekt, netýká se jednoho, ale hned dvou domů. Oba stály nedaleko od sebe, byť ne úplně bok po boku. Oba jen na dohled jezera Starnberg. To vzájemné přiblížení dvou objektů se může zdát podivné, protože každý z nich disponuje pozemkem o velkorysé rozloze skoro 1 000 metrů čtverečních. A nejspíš právě ta nenahodilá blízkost podnítila vznik záměru, který se tu na úřadech začal plánovat už před pěti lety. Šlo o rozvojový koncept, nazvaný Vize Starnberg 2025 (ISEK).
V krátkosti restrukturalizaci, zahuštění místní zástavby.
Ovšem plošná realizace nějakého zahušťování v praxi za plány docela zaostávala. Prý z důvodů kapacitního vytížení. A tak se nakonec tento už jednou schválený koncept nové výstavby dotknul namísto celé čtvrti jen těchto dvou bratrských domů. I když asi trochu jinak, než si to na oddělení místního rozvoje představovali. Z těch dvou domů se totiž stal jeden. I když ani to není úplně přesný popis. Do prostoru mezi jedním a druhým byla vsazena nová sada objektů.
Menších, provázaných. Které vypadají jako zárodky oněch dvou velkých domů, s nimiž teď splývají v jednu téměř vyrovnanou řadu. Zní to divoce a nezvykle, protože na takové projekty u nás zvyklí nejsme. Nicméně tou kreativní úpravou tu vznikl nový ucelený obytný prostor, bez jakékoliv zásadní nutnosti zástavby nových ploch. Dva domy se propojily v jeden. A výsledek? Sada domů s jedním sloupem, jak se tento projekt od Buero Wagner jmenuje, tím elegantně demonstroval jednoduchost opatření.
Zahustit zástavbu tím, že byla překlenuta mezera mezi dvěma stávajícími domy, to je skutečně nečekané řešení.
Dostavět, opravit, vyplnit
Nicméně tak jednoduché jako to vypadá na papíře, to v praxi opravdu nebylo. Co projekt brzdilo, nebyly ani tak rozpaky, jako spíš fakt, že oba ty původní velké domy sdílely neduhy blízké celému okolí. Tedy rozklad, stáří, nízkou kvalitu užitého stavebního materiálu. Velká část „výplní“ a užitkových staveb mezi dvěma domy a bohužel taky jeden z té dvojice domů se museli odporoučet k demolici. Stavět „nanovo“ se tedy alespoň zčásti muselo.
Přitom byl materiál z bourání na místě tříděn, drcen a zpracován na recyklovaný stavební materiál. Aby nová výstavba odpovídala urbanistickému kontextu a efektivně využila zpřístupněný pozemek, byly oba domy orientovány štítem ke komunikaci. Hrálo to do plánu, mírný odstup od ulice umožnil vytvoření předzahrádky. A nízká předzahrádka tu byla proto, aby mohla narušit dosud zavedenou „zelenou stěnu“, která domy odřezávala od silnice a bránila jim v komunikaci se sousedstvím.
Řešení krize bydlení? Na střechu městského domu přidali další patra. Kapacitu měst lze nafouknout i bez mrakodrapů
přečíst článekNový stavební projekt tedy narušoval staré pořádky, shluky „němých a slepých“ staveb, skrytých za bariérami vegetace. Soukromí obyvatel přitom projekt Sada domů s jedním sloupem nekompromitoval. Pořád jsou tu okna místností, které vyžadují soukromí. A ta jsou skryta za úzkými svislými výřezy ve fasádě, které je chrání před pohledy zvenčí. Časté jsou tu i přesahy velkých stříšek. Chrání vstupní prostory a ve spojení s garážemi vytvářejí přechodovou zónu, která vede do soukromých květinových zahrad za domy.
Organizace dispozice domů odpovídá principu, při němž denní světlo i ona „komunikace“ nově vstupují do prostoru domu. Směrem do ulice je v čele umístěna kuchyň, jako komunikativní prostor s výhledem do sousedství, zatímco obývací část je orientována do klidnější zahrady. Ložnice a pracovny se nacházejí v horních podlažích. Výška umístění oken vlastně předjímá, jak velké soukromí uvnitř bude. A velké obloukové otvory dávají domům výraz směrem do ulice a umožňují jim výhledy na koruny stromů z interiéru.
S jedním sloupem uprostřed
Členění černě opálené dřevěné fasády je spíše vedlejším výstupem navrženého designu. Je způsobeno spíš než tvůrčím záměrem omezenou délkou prken. Poznat to ale nejde. A podobně jako u místních stodol je celý dřevěný fasádní obklad uspořádán odshora dolů tak, aby nedocházelo ke vzlínání vody do čela prken. Domy, jež srostly v jeden a vyplnily volný prostor mezi sebou, byly navrženy pro tři generace jedné rodiny. Zvenčí jsou domy téměř identické, ale vnitřní uspořádání se liší podle potřeb obyvatel.
V přízemí se nachází jeden velký prostor, který je podepřen pouze jediným sloupem – bez dalších vnitřních příček. V zadní části je umístěn dřevěný box, ve kterém se nachází vstup, toaleta a kuchyň. Výškové rozdíly v podlaze a stropě definují jednotlivé zóny pro vaření, stolování a bydlení. Velké okno propojuje obytný prostor se zahradou a umocňuje pocit prostornosti.
Některé prvky byly navrženy přímo jako součást hrubé stavby – například kuchyňská deska byla odlitá z betonu přímo na jeden z nosných sloupů. Konstrukce se tak stává součástí vybavení.
Vestavěný nábytek, jako kuchyň a šatna, je součástí boxu z dubového dřeva. Stupně schodiště jsou rovněž z dubu a zároveň slouží jako úložný prostor. Zábradlí, konzolové schody i krb byly navrženy na míru a vyrobeny ze surové olejované oceli. Suterén a částečně zapuštěné přízemí jsou z masivního betonu. Betonové povrchy byly „očištěny a ohlazeny“ wapkou. To pro dosažení „měkkého“ vzhledu. Podobně pak podlahy byly zbroušeny a utěsněny.
První patro je z masivního dřeva, což odpovídá regionální stavební tradici. Vzniklo tak útulné prostředí s teplými povrchy a menšími místnostmi pro soukromí. Jako izolace byly použity tzv. bio-based, biologicky odvozené stavební materiály, které jsou chráněny opalovaným dřevěným obkladem. U něj už máme jasno, protože už dávno není exotickou novinkou ze Skandinávie nebo Japonska.
Proces opalování (karbonizace) chrání materiál přirozeně proti povětrnostním vlivům a škůdcům. Takže nebylo potřeba chemické ošetření dřeva.
Stavební materiály byly ponechány převážně pohledové. Betonové i dřevěné stěny nebyly zakryty, podlaha je monolitická, bez dalších vrstev nebo krytin – tím se z technického hlediska upustilo od zbytečných konstrukčních vrstev. Dům je vytápěn tepelným čerpadlem vzduch-voda ve spojení s fotovoltaickým systémem.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Set Houses with One Pillar |
| Typ projektu: | rekonstrukce, zahuštění zástavby |
| Architektonické studio: | Buero Wagner |
| Lokalizace: | Berg, Starnberg, Německo |
| Vedoucí projektu: | Fabian A. Wagner |
| Projektový tým: | Edwin Hoffman, Louise Daussy, David Lachermeier |
| Hlavní dodavatel stavby: | Karl Wagner |
| Krajinná architektura: | Landschaftsarchitektur Meyer-Fey |
| Technické provozy budovy: | Gipser Haustechnik GmbH, Elektro Stürzer GmbH |
| Dodavatelé materiálu: | Duravit, FSB Franz Schneider Brakel, Laufen, BORA, Betonlicht, Blanco, Josko, Klafs, Steinberg |
| Beton: | Rogorsch + Strobl Bauunternehmung |
| Střecha, pokrývači: | Wilhelm Resch Spenglerei |
| Tesařské práce: | LOY HOLZBAU GbR |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2025 |
| Užitná plocha: | 660 m2 |
| Plocha parcely: | 2 000 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek